Puška napadrť. Jak Američanka provedla Češce rozborku

Ne, tohle si už vážně nezasloužila. Jako by nestačilo, že v pátek najela Veronika Vítková na nečistotu ve stopě a zablokovala si tak záda, která potom musela tři dny kurýrovat. Nebo že těžce a plačtivě skousávala trestné kolo, které při hromadném závodu odběhla omylem navíc.

Včera skvělým během vytáhla českou smíšenou štafetu na prvním úseku ze druhé desítky na čtvrté místo, předala ji Markétě Davidové... a vtom se válela po zemi. Nikoliv vlastní vinou. Američanka Dunkleeová byla záškodníkem, který jí dupl na lyži.

Nešlo by o nic tak strašného, kdyby Vítková vzápětí nepohlédla na svoji pušku. Zděsila se. Byla totiž rozlomená na tři části!

Nedivte se tedy, že jí nebylo ani trochu do řeči. Co teď s tím, Veroniko? „Já nevím. Odnesla to pořádně.“Máte náhradní? „Nemám... Takže tak.“Už jste někdy pušku rozbila? „Ne, nikdy.“Nemáte pocit, že vás tu poslední dobou až moc provází smůla?

„Už to tak bude. No, snad s tím trenéři něco udělají.“

Trenéři na zbraň, s níž zásah Dunkleeové provedl velmi důkladnou „rozborku“, pohlédli okem zkušeným a usoudili: „Jo, to půjde.“Přesto, že celosvětově uznávaný machr nad machry v tomto oboru, Rybářův švagr Josef Šenberk, zůstal v Česku. „Je naším vrchním lepičem. Ale bude aspoň přítelem na telefonu a poradí,“řekl kouč žen Zdeněk Vítek a zašprýmoval: „Zlatý český ručičky zvládnou i věci maličký.“

Trenér mužů Michael Málek zastával tentýž názor. Příklad měl totiž po ruce. „Koukněte tady na pušku Ondry Moravce,“vybízel. „Tu taky minulou sezonu v Novém Městě rozlomil při pádu na tři kusy, úplně stejně jako Verča. Dali jsme ji dohromady a slouží dodnes.“

Ta Vítkové má být nachystána na čtvrteční ženskou štafetu. Jak ona, tak Dunkleeová v ní běhají poslední úseky. Snad tedy bude utíkat daleko před Američankou.