LÁZEŇSKÁ pohoda
Daniela Domáčková a Tomáš Vanický se zamilovali do vily poblíž poděbradské kolonády. Po rekonstrukci získala zpět secesní vzhled, nově nízkoenergetický standard díky zateplení pomocí slámy, hlíny či ,zmrzlého kouře‘.
Secesní dvoupatrovou vilu postavenou v roce 1907 navrhl stavitel Josef Fiala, který se podílel na výstavbě zdejších lázeňských objektů. Zhruba před dvaceti lety proběhla v domě úprava podkroví, pak opět pomalu chátral. „Před lety jsme na Vysočině vybudovali kavárnu a jídelnu. Chtěli jsme podobný koncept zkusit i v Poděbradech, ve městě, kde něco takového doteď chybělo. Hodilo se nám, že byl dům na prodej. Sice v hrozném stavu, ale líbil se mi, Tomáš z něj zprvu nadšený nebyl,“vzpomíná Daniela. Nakonec dům koupili s tím, že se pustí do náročné kompletní rekonstrukce. Po třech letech se jim povedlo vrátit objekt v památkové zóně do života, dát mu nový obsah, elegantně propojit bydlení a podnikání, v neposlední řadě nezapomenout ani na ,duši‘ místa. Z opravené fasády zmizely plynové vafky a anténní rozvody. Repliky špaletových oken, vstupních dveří nebo restaurovaná sgrafita přiblížily dům stavu z počátku 20. století.
Tříčlenná rodina bydlí dnes v podkroví v bytě 4+kk. První patro majitelé pronajali studiu jógy, v části je otevřený kosmetický salon. V přízemí provozuje Daniela bistro s kavárnou. Historická budova získala parametry úsporného bydlení, což není zvenku vidět. Tomáš se řadu let zajímá o pasivní výstavbu, pracoval jako energetický auditor a konzultant. Proto se v návrhu zaměřil na spotřeby energií a ekologii, i když věděl, že to bude těžší, než kdyby stavěl nový dům. Daniela se věnovala interiéru. Vnesla do něj klid, barvy, zajímavý nábytek a ženskost.
DRUHÁ ŠANCE A ŽIVOT V OBLINÁCH
Šedesát let starý repasovaný čalouněný nábytek, postel z exotického dřeva recyklovaných palet, umělecká zvonkohra z recyklovaných lahví. Věci v bytě i kavárně tu mají svůj příběh. Do ‚oběhu‘ se většinou vrátily v opravené, nebo úplně nové podobě. Rodina doma sedává třeba na židlích z bývalých továrních šaten a u stolu z dílny. Daniela se v životě mockrát stěhovala a přiznává, že ji baví nejen staré věci, ale i neustálé přestavování nábytku. „Vnitřní klid hledám mimo jiné i v různých hezkých předmětech. Dělá mi dobře mít je okolo sebe doma i v práci,“vysvětluje a pokračuje: „Začalo to tím, že jsem na internetu koupila stolek. Pak jsem se do firmy jela podívat. Nadchlo mě, jak designové věci převážně z 60. let repasují s citem, nechávají jim původní výraz, barvu. S Adamem Karáskem z Nanovo jsem konzultovala výběr čalouněných křesel, židlí a svítidel do kavárny. S Tomášem máme rádi opravdovost, z tohoto důvodu jsme pořídili radši repasované originály než laciné repliky.“Co nemá Daniela ráda, jsou ostré rohy a spáry. Pravé úhly tu proto nahrazují měkké obliny. Sprchový kout vymezuje jakoby do ulity zatočená hladká stěna. Některé skříně, regály i kuchyňská linka v rustikálním stylu jsou zakázkově vyrobené v Truhlářství Robin Sýkora. Interiér partneři dotáhli do konce, nezapomněli na stylové detaily – například bakelitové vypínače a zásuvky z retro kolekce.
TAKŘKA BEZE STOPY
Už před lety se někdo z předešlých vlastníků domu pustil do úprav. Bohužel se to tehdy moc nepovedlo. Vybudováním terasy u bytu
v podkroví došlo k poškození stropů druhého podlaží, střešními okny zatékalo, což odnesla i fasáda. Daniela a Tomáš mají rádi přírodu, není jim lhostejný udržitelný rozvoj a ekologie. K přestavbě proto přistoupili s respektem, zachránili některé dobové prvky, kupříkladu očistili a znovu použili ornamentálně zdobenou dlažbu na schodišti.
Podlahová krytina v bytě je nová. Dřevěná trojvrstvá podlaha švédské značky Kährs záměrně připomíná starou podlahu ze širokých prken. Tomáš vybíral přírodní materiály s minimem uhlíkové stopy – vyhýbal se prostě těm, jejichž průmyslová výroba spotřebovává spoustu energie. „Jestliže chcete bydlet ve sto let starém domě, který má styl, neměli byste přemýšlet o levných klikách, natož o plastových oknech,“vysvětluje Tomáš, proč nešetřili, nechali vyrobit repliky interiérových dveří a dokonce k nim odlít mosazné kování. Přestavba obnášela v první fázi to, že takřka všechno bylo nutné vybourat. Na místě zůstaly jen kamenné schodiště a obvodové zdivo z cihel. Řadu věcí spojených se stavbou organizoval sám Tomáš. S návrhem dispozice pomáhal architekt Ivan Sobotka. V závěrečné fázi se do projektu ještě připojil architekt Oldřich Hozman, autor originální koupelny, v níž zaujme i marocký štuk v pastelově růžové.
KDYŽ ZMRZNE KOUŘ, JE TEPLO
Spotřeba energií v domě je minimální mimo jiné díky systému vzduchotechniky a rekuperace. Ta využívá k předehřívání čerstvého vzduchu teplo z odváděného odpadního. Vnitřní klima vylepšují hliněné omítky, jež mají schopnost regulovat relativní vlhkost. Jejich nerovný povrch působí navíc autenticky. K tepelné stabilitě přispívají ekopanely z lisované slámy v podhledech a na stěnách. Tomáš našel způsob, jak zateplit historickou fasádu. Rozhodl se pro ,zmrzlý kouř‘. Průhledný Aerogel je izolace, jež má uvnitř své struktury uzavřeno 98 % vzduchu a prvně našel uplatnění v kosmickém průmyslu.
V domě se topí od konce října a končí obvykle v půlce dubna. Byt vytápí tepelné čerpadlo, obě komerční podlaží plynové kondenzační kotle.„Vyzkoušeli jsme to na třech topných sezonách. Vlastně topíme netopíme. Celková spotřeba energie na elektroměru vychází 56 kW/m2 za rok, což je hranice hodnot pro nízkoenergetický dům. Ve čtyřpokojovém bytě platíme měsíční zálohy na celkovou energii 2 100 Kč. Víc jsem vyčarovat neuměl. Dům totiž nešel optimálně natočit ke světovým stranám, jako by to bylo možné u novostavby. Bylo nutné zohlednit i některá další omezení památkové zóny,“uzavírá Tomáš. ●