ZAKLÁDÁNÍ zahrady
V minulém díle jsme se věnovali celkové koncepci zahrady a poradili, jak si vybudovat takovou, aby splnila očekávání celé rodiny. Dnes se zaměříme na vymezený prostor, terénní limity a komunikační síť.
Vyjma terén vás při budování zahrady bude limitovat půda, voda a také vítr. Směr a sílu větru si dobře vysledujte, napoví vám, kam bude vhodné umístit relaxační zóny či záhony s choulostivějšími rostlinami, kde se vyplatí naplánovat větrolam, paraván či výsadbu tlumící větrné nárazy. Směr větru zároveň napoví, kde bude v případě deště okolo domu padat hodně vody, a kde naopak zůstane srážkový stín.
Kvalita půdy na pozemku je zásadní. Za kultivaci se vám možná nechce platit, ale nebude-li zemina kvalitní, stromy a keře budou brzy skomírat. Především chraňte co nejvíce ornici, kterou tvoří většinou dvacet až třicet centimetrů vrchní vrstvy zeminy. Při terénních úpravách ji uložte stranou a nemíchejte s podorničím, aby si zachovala všechny své vlastnosti. Pro rostliny je důležitá i propustnost půdy. Jílovité půdy zadržují pod rostlinami vodu, kterou je třeba odvést pryč. Když to neuděláte (drenážemi, smísením půdy s pískem či propustnější půdou), můžou rostlinám uhnívat kořeny. Máte-li na pozemku naopak velmi vysychavou půdu, je třeba ji promíchat s jílovitými částmi.
Důležité je si také uvědomit, zda některá část pozemku není zamokřená; často se jedná o nejnižší místa parcely v takzvaných terénních depresích. Podmáčený pozemek
v takovém místě znemožňuje budování funkčních prvků, rozhodně se sem nehodí umisťovat pobytové plochy. Na mokrém podloží můžete vysít pěknou vlhkomilnou louku nebo vysadit mokřadní květenu.
Rovněž si promyslete, jak budete zacházet s dešťovou vodou. Cílem by mělo být udržet ji na pozemku (pouštět ji do kanalizace se nesmí), například v retenčních nádržích, a využít ji k zalévání. Ke svodům vody využijte ploch nejen z domů, ale i ze zpevněných pojezdových ploch a dalších menších staveb na pozemku. Další variantou zpracování dešťové vody je trativodný drenážní systém. Jeho efektnější variantou je dešťový záhon, což je vzhledem k přiléhajícímu terénu mírně zahloubený záhon, který vodu při dešti zachytí a postupně ji uvolňuje do půdy. Takový záhon umožňuje využít v zahradě mokřadní typ vegetace, což bývá v celkovém designu poměrně efektní a zajímavé osvěžení.
USAZENÍ DOMU V PROSTORU
Nejlépe se pracuje s prostorem ve tvaru čtverce či obdélníku. Samotný dům, popřípadě další stavby totiž pozemek přirozeně rozdělují na menší pravoúhlé plochy, které si můžete představit jako samostatné ,zelené pokojíčky‘ a podle toho s nimi dále pracovat. U pozemků ve tvaru trojúhelníku či lichoběžníku je vhodné popřít špičku, případně zúžení. „Osvědčeným trikem je na několika místech podélně narušit dojem podlouhlosti — například do prostoru vybíhajícími zídkami, příčnými liniovými záhony, vhodnou změnou materiálu zpevněných ploch či jinak,“radí zahradní architekt Ferdinand Leffler z ateliéru Flera. Sbíhající linie nás totiž pocitově tísní, mačkají a pozemek bez přerušení působí ještě delší a jakoby bez překvapení. O změkčení ostrých hran zvláště na menším pozemku se zase dobře postarají výsadby v rozcuchané a elegantní kompozici.
Zvláštní pozornost věnujte předzahrádce, která doplňuje dům. Často bývá křečovitě osázena bez kontextu se zadní zahradou a zbytečně moc vydlážděna. „Osvědčilo se mezi vstupní pěší chodník a prostor pro vjezd auta vybudovat pruh zeleně vyplněný jednoduchou monokulturní výsadbou, třeba vyššími travinami. Nebojte se vysadit na předzahrádku také alespoň jeden výraznější, tzv. vítací vzrostlý strom nebo keř,“dává tip Leffler.
Při plánování zahrady si uvědomte, že součástí zahrady není jen hlavní obytný prostor pozemku (nejčastěji bývá za domem), ale i obvykle malé a úzké části před obydlím. Oproti ústřední části zahrady mají tyto prostory jiný poměr slunce a stínu a v letních vedrech mohou dobře posloužit třeba jako malý pokojíček s lavičkou. Protože nejsou hned na očích, můžete je využít také jako místo pro méně vzhledné prvky – třeba sušák na prádlo nebo dřevník. „Obecně platí, že každý, i ten nejzapadlejší a nejtemnější kout dokáže přinést užitek a dopřát nějaký zážitek. Stinný kout se hodí k posezení v parných letních dnech, svou jedinečnou atmosféru s výhledem na ruch ulice může nabídnout i posezení na předzahrádce,“konstatuje architekt.
VÝŠKOVÁ ČLENITOST
Pozemkům v rovině sluší, když je rozdělíte do zón, aby se nedaly přehlédnout na první pohled. Někdy se vyplatí část plochy o stupeň zvýšit třeba levitující terasou, jindy pomůže přidat vertikálu pomocí zídek, střižených keřových stěn v prostoru, paravánů nebo vyšších hlubokých záhonů. „Nesnažte se prostor za každou cenu rozčlenit ,muldičkami‘, které nakonec vždy vypadají uměle.
Modelaci řešte raději zídkou, dlouhými pobytovými schody nebo suchou zídkou. Výškovou dynamiku zahrady můžete vytvořit také zelení, dobře fungují větší skupiny různě vysokých stromů a keřů. Je-li pozemek výrazněji svažitý, doporučuji rovnání pozemku opravdu jen v obytných částech zahrady. Zbytek prostoru raději nechte přirozeně zvlněný. Terasování celého pozemku bývá zbytečně finančně náročné a v kontextu s okolím vypadá nepřirozeně,“podotýká architekt.
Svažitý pozemek není negativním omezením, ale naopak velkým potenciálem. Při pohledu do krajiny je zřejmé, že zvlnění je přírodě nejbližší. Takové zahrady bývají dynamické, navíc nabízejí členitost a zákoutí, jejichž vybudování v rovinatých pozemcích bývá během na podstatně delší trať.
K organizaci svažitého prostoru lze dobře využít zídky, které umožní zvětšení pobytové plochy a zároveň přirozeně oddělí různé plochy zahrady. Pozornost věnujte svahům, na kterých budete chtít udržovat trávník. Dříve než pozemek vytvarujete, si raději vyzkoušejte, co všechno vaše sekačka zvládne.
Samozřejmostí musí být pohodlné propojení domu se zahradou. Východy z domu na pozemek bývají sice často dané, pokud však váš dům vhodné spojení s pozemkem nenabízí, dopřejte si odstup a nadhled při promýšlení nových variant – třeba probourání nových dveří na terasu.
V potaz berte také širší okolí – je-li ze zahrady nebo oken domu krásný výhled na vzdálený horizont či věž kostela, pak takové panorama podpořte a nezakrývejte ho stavbou ani bujnou zelení. Na druhou stranu myslete i na své soukromí, obtěžuje-li vás např. to, že sousedé vidí, jak ráno na terase popíjíte kávu, zintenzivněte případná clonění, eventuálně přeorganizujte jednotlivé ,zelené pokojíčky‘ v zahradě.
CESTNÍ SÍŤ
Jsou to právě cesty, které zahradě dodávají logiku, koncepčnost a spojují jednotlivé prvky v prostoru. Základní požadavky na cesty
jsou jasné — praktičnost, pohodlí a také bezpečnost.
Typ a materiál pěšiny volte podle toho, proč a kam potřebujete po cestě dojít. Zamyslete se nad určitou hierarchií, kterou má cestní síť v zahradě splňovat. Cesta k zapomenuté lavici nemá stejnou důležitost jako cesta ke garáži, a zároveň nabídne úplně jinou atmosféru. „Zahradě esteticky prospívá, když se v ní kombinují kompaktní cesty s nášlapy. Pozor dávejte na prudké zatáčky – zakřivení pěšin by mělo být vždy pozvolné, jinak si časem vyšlapete svou vlastní cestičku, často pěkně bahnitou,“dodává architekt.