Hledání vnitřního i vnějšího nepřítele
Pokusy o diskreditaci politických odpůrců lze vysledovat již v období takzvané třetí republiky. Únorový převrat 1948 ovšem umožnil komunistům přímou likvidaci skutečných i potenciálních odpůrců nového režimu.
Příčiny politické perzekuce je možné nacházet jak ve vnitrostátních, tak i v mezinárodních souvislostech. Nesmíme totiž opomenout počínající rozdělení světa, studenou válku a očekávání velkého válečného konfliktu, včetně roztržky Sovětského svazu s Jugoslávií, kterou SSSR obratně využíval k prosazování vlastních velmocenských zájmů.
Nepřítelem nového režimu byl v podstatě kdokoliv, kdo byl překážkou na cestě k dosažení socialismu. Cílem bylo odstranit nebo alespoň izolovat skutečné i potenciální odpůrce režimu, postihnout inteligenci a likvidovat střední vrstvy. Ustanovení zákona na ochranu lidově demokratické republiky umožnila stíhat jak domácí opozici, tak osoby, které se pokusily odejít do zahraničí. Zahrnovala skutky namířené proti republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, hospodářství i branné moci a spojeneckým státům sovětského bloku.
Nově byly trestány činy, které dříve trestné nebyly. Tím byly stanoveny i mantinely chování československých občanů a pomocí trestní represe se stát pokusil potlačit projevy nesouhlasu se svojí vnitřní i zahraniční politikou. Tento trend pokračoval i po přijetí nového trestního zákona.
Pojem třídní nepřítel byl ovšem velice vágní a ideologicky podmíněný. Stal se jím i zemědělec, který se bránil kolektivizaci. Patřili tam i příslušníci buržoazie, velkostatkáři a živnostníci. Na druhou stranu byli stíháni i ti, kteří pouze mohli ohrozit získaný mocenský monopol, tedy vojáci, představitelé církví a politické opozice, studenti a nakonec i
Skutečný cíl spočíval v zachování moci úzké skupiny komunistických funkcionářů.
samotní představitelé komunistické strany.
Hledání vnitřního i vnějšího nepřítele bylo oficiálně spojeno s usnadněním dosažení ideologických cílů, vytvoření beztřídní společnosti a vybudování komunismu. Skutečný cíl ovšem spočíval v zachování moci komunistické strany, respektive úzké skupiny stranických funkcionářů.