Když tě život srazí, zase vstaň
Ze svého posledního olympijského sjezdu má legenda Vonnová bronz.
OLindsay Vonnové český kouč Tomáš Bank tvrdí: „Je jedinou lyžařkou, která se stala globální hvězdou. Prorazit jako ona dokázali z mužů jen Tomba a Maier.“
Povedlo se jí to, přestože léčbou svých nesčetných zranění přišla celkem o 36 měsíců kariéry!
Kdysi, už na základní škole, dostala za úkol napsat, jaký je její životní cíl. Sepsala tedy: „Startovat na spoustě olympiád a vyhrát v životě víc závodů než jakákoliv jiná žena.“
Stalo se. S olympiádami pojí své nejšťastnější, ale také nejbolestivější vzpomínky. „Na nich jsem se poprvé dostala do centra pozornosti. Na nich jsem vyhrála zlato, které změnilo můj život,“vykládá. Jenže její olympijská pouť byla mnohem častěji bolestivá a trýznivá.
Pchjongčchang je posledním „výstřelem“kariéry 33leté Lindsay Vonnové pod vlajkou s pěti kruhy. Tady chtěla vyhrát svůj poslední olympijský sjezd. Nejen pro sebe, ale hlavně pro dědečka. „Tolik ho postrádám. Vím, že se díval. A že je i bez zlata na mě hrdý,“říká nyní v cíli a hlas se jí láme. Nevyhrála, skončila třetí, má bronz.
Plánovala, že ji dědeček na hry doprovodí. V Koreji během války dva roky sloužil u ženijního vojska.
Ale Don Kildow 1. listopadu 2017 zemřel. V 88 letech. Vonnová byla nejstarší z jeho čtrnácti vnuček.
Loni v létě, kdy se Donovi výrazně zhoršil zrak, mu rodina sebrala klíče od auta. Celé léto pak na protest jezdil do města golfovým vozíkem. Don byl celoživotní rváč. Hrál americký fotbal, boxoval, lyžoval. Po návratu z korejské války vybudoval první sjezdovku ve Wisconsinu, kde učil rodinu lyžovat, posléze tu založil i první lyžařský klub. Synovi Alanovi pomohl mezi americkou elitu. Když v osmnácti musel Alan kvůli zranění skončit, Don přenesl své ambice na Lindsay.
Na lyžích stála od dvou let. Když padala, vštěpoval jí: „Představ si, že jsi v boxerském ringu, protivník tě srazí na zem, ale ty hned zase musíš vstát a rvát se dál.“
Založil stavební společnost, podnikal i se sněžnými pluhy. Lindsay ho zbožňovala. Po dědečkově smrti mu na Instagramu napsala dojemný dopis: „Odteď pokaždé, když budu sjíždět sjezdovku, budu v mysli s Tebou. Prosím, dávej na mě pozor.“
S otcem sedm let nemluvili
Pod dívčím příjmením Kildowová debutovala v 17 letech na hrách v Salt Lake City 2002. Americké ženské lyžování se právě nacházelo v hluboké krizi, ona skončila šestá coby nejlepší z US Teamu a fanoušci z ní učinili spasitelku.
Na svazích za ní vlál dlouhý cop, mimo ně byla tak živelná a spontánní. „Slavili jsme s ní narozeniny a docela se picli. Filip Trejbal ji učil hrát prší a ona ho vůbec nechápala,“vzpomíná Tomáš Bank.
Už na hrách v Turíně 2006 od ní očekávali medaile, jenže při tréninku upadla v rychlosti 95 km/h. V helikoptéře, odnášející ji do nemocnice, se lékaři obávali vážného zranění páteře. Pomyslela si: „O. K., má kariéra skončila.“Vyšetření nicméně prokázalo, že má jen obrovské pohmožděniny. Kulhající a využívající lyžařské hole jako berle opustila nemocnici a postavila se s bolestmi
na start čtyř závodů. Skončila v nich nejlépe sedmá.
„Byla to pro mě velká lekce,“říká. „Uvědomila jsem si tehdy, že při lyžování pro vás může všechno skončit v setině sekundy. Proto jsem si nařídila: Nesmíš propásnout jediný den tréninku, abys minimalizovala riziko zranění.“
Nedlouho poté se vdala. Do amerického lyžaře Thomase Vonna se zamilovala už v 17 letech. Jemu bylo šestadvacet. Lindsayin otec věkový rozdíl neschvaloval, drsně se pohádali. Na svatbu jej ani nepozvala, ženichovi ji předal dědeček Don. S otcem nepromluvila sedm let.
Thomas Vonn se stal i manažerem a koučem své ženy, vedl ji k větší agresivitě. V dalších pěti zimách byla dominantní, vybojovala čtyři velké křišťálové glóby a získala olympijský titul ze sjezdu ve Vancouveru 2010. Otec u toho nebyl.
„Měla neuvěřitelnou sebedůvěru, vyloženě chlapský styl lyžování a často od firem i ty nejlepší lyže na kopci,“vzpomíná Tomáš Bank.
Zničila si koleno, ztratila cit
V roce 2012 se s Vonnem rozvedla. Neměli předmanželskou smlouvu, došlo k soudním sporům. Otec Vonnové je právník, zatelefonovala mu a požádala ho o radu. „Ale trvalo dlouho, než jsme s tátou opět navázali bývalý vztah.“
Až po patnácti měsících soudní tahanice skončily. Vypadala zdevastovaně. Vypouštěla závody, na měsíc zmizela ze Světového poháru. V úvodním super-G na mistrovství světa 2013 ve Schladmingu si pak při dopadu po skoku přetrhla křížové i postranní vazy v pravém koleni. Devět měsíců nesměla na lyže.
Vrátila se, upadla v tréninku zase a natrhla si ten samý křížový vaz. Přišla o hry v Soči 2014. „Prožívala jsem velmi temné chvíle.“
Po druhé operaci se začala scházet s Tigerem Woodsem, měli problém vyjít z domu, stíhali je paparazzi. Na soutěže v Soči se nechtěla dívat ani v televizi, než si nařídila: „Budeš se dívat. Budeš silná. Navnadíš se tak na další čtyři roky.“
Románek s Woodsem skončil v květnu 2015. V listopadu 2016, na stejném kopci v Coloradu, kde si před Soči zničila své olympijské sny, upadla znovu a roztříštila si pažní kost pravé ruky. „Nadlouho jsem v ní ztratila cit. Bála jsem se, že už ho nikdy nezískám.“
Přesto dál závodila. Bandáží připevňovali hůl k její pravé ruce.
Hned druhý závod po návratu v zimě 2017 ovládla. Cit se jí postupně vracel. Po příletu do Pchjongčchangu vyhlásila: „Nechci, aby to znělo arogantně, ale dosáhla jsem skoro všeho, co jsem si předsevzala. Nepotřebuji tu vyhrát. Ale chci.“
Zůstalo u přání. Na zlatou Sofii Goggiovou ze třetí příčky sjezdu ztratila 47 setin. Přesto jí Italka složila hold: „Lindsay byla vždy mojí hrdinkou. Nikdo z nás nedokázal to, co ona. Je nejlepší lyžařkou historie.“
Otec Vonnové i dvě sestry tleskali pod svahem. Vděčně přijímá, že jsou tu s ní. „Zažili jsme s tátou těžké časy. Ale po dědečkově smrti jsem si uvědomila, jak moc je život krátký. Vážím si teď každé chvíle, kdy mohu být s mojí rodinou.“A váží si také svého bronzu. Jistě, bude postrádat olympiády. Ví však, že opakovaně zalátané koleno jí žádnou další nepovolí. Proto také říká: „Jsem šťastná, že jsem mohla bez bolesti lyžovat na této, ve svém posledním olympijském sjezdu.“