Klan Koukalů: Když má brácha medaili, chci ji taky
Když si před dvěma týdny po prvním tréninku na kempu v Soulu stoupl před žurnalisty, byl trochu nesvůj. „Co mám říkat? Vždyť já ani nejsem v sestavě.“Bylo chvíli poté, co ze sebe sundal modrý tréninkový dres, který byl znamením, že Petr Koukal je pro kouče Jandače zatím jen náhradníkem. Přesto už tehdy trenér věštil: „On je univerzál, který může kdykoliv kamkoliv naskočit.“
Teď je 35letý hokejový útočník vedle brankáře Francouze nejžádanějším respondentem, a když včera po svém vítězném nájezdu obešel televize, rozhlas i píšící novináře, žertoval: „Člověku se celej zápas motá puk pod nohama. Pak dá jeden gól a média ho nechtěj pustit!“
Takový je: bavič, dříč, šikula – na turnaji proměnil dva ze dvou nájezdů – a také jedno z překvapivých jmen v nominaci. Trenér tvrdí: „Má toho spoustu za sebou. Proto je tady a vrací nám to.“
Zároveň Koukal postupně tvoří jeden unikátní počin. Být na olympiádě v jejich rodinném klanu není nic „výjimečného“. Starší bratr Martin, běžec na lyžích, byl na hrách čtyřikrát – zažil Nagano, Salt Lake City, Turín a ve Vancouveru se rozloučil bronzem ve štafetě. „Koukal jsem na každý jeho běh. Ve Vancouveru jsem od půlky závodu stál u televize a nemohl ani sedět. Prožíval jsem to,“vzpomíná Petr.
Teď si role prohodili. Ač si Martin budík na včerejší mač nenastavoval, jistá potřeba ho probudila a on už zůstal u televize. „Doufám, že v rodině budeme mít další olympijskou medaili. Už když byl brácha nominovaný, věřil jsem, že ji domů přiveze,“vypráví Martin Koukal. hokejových hvězd Dacjuka a Kovalčuka suverénně šlape. Zatímco Češi se nervovali u nájezdů, oni včera spláchli Norsko 6:1. Soupeř snad ani vzdorovat nechtěl, neboť už na dnešek měli hráči objednané letenky domů.
A když pak Kovalčuk i Dacjuk procházeli
Starší bratři jsou pro ty mladší vždy hnacím motorem. Jako by tedy i Petr chtěl Martina v úspěších dohnat. Když se v roce 2003 stal senzačním mistrem světa na 50 kilometrů, vítalo ho v rodném Žďáru nad Sázavou plné náměstí. O sedm let později totéž zažil i Petr, když se spolurodáky Vampolou a Rolinkem získali v Německu stejně senzační titul světových šampionů. Už to bylo jedinečné, že dva bratři ve dvou odlišných sportech jsou jedničkami ve světě. Teď vše může ještě vyšperkovat olympijská medaile.
A poté, co včera do semifinále nečekaně proklouzlo Německo, se jeví jako hřích, kdyby si nějakou placku neuzmuli Češi pro sebe. Ale ne – nerouhejme se, nepředbíhejme.
Martina mrzí, že v Koreji osobně není. Na podzim ho lákali, aby na olympiádu jel pomáhat běžeckému
● Finále žen: Kanada – USA ● Štafeta žen 4 x 6 km (ČESKO) servisu, ale on odmítl. „Dlouho jsem nepřemýšlel a říkal, že se raději budu doma starat o juniorskou reprezentaci, kterou trénuji. Ale když teď vidím bráchu, jak válí...“
Dlouho nikdo moc nečekal, že by na Koukala mohl Jandač ukázat. Když mu však vyšla generálka na turnaji v Moskvě, jeho jméno se začalo pravidelně objevovat v novinářských prognózách. Když to Martin Koukal četl, hned bratrovi volal: „Jestli se tam dostaneš, budu naštvaný, že jsem odmítl jet.“
A tak místo Koreje včera vedl s manželkou kemp, na kterém učí lidi správnou techniku na běžkách. Petr tou dobou už odcházel od žurnalistů a těšil se na pokřik v kabině.
Kdo ví, možná už zítra bude jasné, že bratra trumfne. To když Češi proklouznou do finále...