Hašek, můj životní vzor
Kluk posedlý chytáním se stává jedním z hrdinů, jež obdivoval.
Ještě že otce Francouze netrefil šlak, když mu synek Pavel oznámil, že chce chytat. Vždyť jeho kariéra obránce tenkrát trvala zhruba měsíc a rodiče mu zrovna koupili novou výstroj.
„Tátovi z toho vypadaly poslední vlasy,“vzpomínal současný reprezentační gólman v předloňském rozhovoru pro MF DNES. „Naštěstí to naši vzali. Do branky mě to vždycky táhlo. Když jsme hráli hokej u babičky na chatě, chodil jsem do ní.“
Najednou bylo potřeba jiné brnění – bytelnější, objemnější a dražší. Betony. Vyrážečku. Lapačku.
Hokejoví fanoušci mohou Francouzovým blahořečit, že tolerovali potomkovu posedlost. A nejen oni. „Francík je super. Co říct? Děkujeme,“pravil zadák Jan Kolář po středečním olympijském čtvrtfinále, v němž Francouz zazářil při nájezdech.
„Úplně zavřel bránu a dal nám šanci jít dál,“poznamenal kouč Josef Jandač.
„Penalty jsem moc neprožíval, protože máme Francíka. Čape neskutečně. Stačilo nám dát jeden gól,“přisadil si kapitán Martin Erat.
Sám Francouz se kdysi v klukovských kláních prohlašoval za Dominika Haška. Úžasně ohebný a mrštný artista ho očaroval zejména svým nadpozemským vystoupením v Naganu. Chtěl být jako on. Dřel, aby se mu přiblížil.
A přesně o dvacet let později se krátce před zahájením rozstřelu na české střídačce v Kangnung Hockey Center ozvalo: „Pavel Francouz nepustil ani jeden nájezd. Česko postupuje do semifinále olympijského turnaje.“
To si šprýmař Petr Koukal upravil výkřik komentátora Roberta Záruby z února 1998, v němž Haška nahradil sedmadvacetiletým chlapíkem pocházejícím z Plzně. A dokonale předpověděl, co se v příštích minutách přihodí.
Francouz se pekelně soustředil a vybavil si dětské hry na Nagano. Všiml si, že se jeho parťáci chytají kolem ramen jako jejich idolové v podobně osudové chvíli v mači s Kanadou.
Za ni tehdy střílel i bek Ray Bourque. Teď za Ameriku zkoušel štěstí jeho syn Chris. Ani jeden ve střetu s českým fakírem nepochodil.
„To jsou krásné a úsměvné shody náhod,“řekl včera blažený Francouz. „Je nám ctí, že můžeme pokračovat v tradici. A je sranda, jak ten čas letí. Nároďák se utkává s další
generací hokejistů, jsou tu děti hráčů z Nagana.“
Jistě, na nynějších hrách v Koreji bohužel chybějí machři z NHL, což úroveň turnaje i jeho prestiž pochopitelně sráží. I přesto si Francouz mohl připadat jako v pohádce.
A to ještě netušil, že ho doma velebí sám Dominátor.
„Je důležité, že se na něj mužstvo může spolehnout,“řekl MF DNES. „Když udělá chybu, Pavel ji skoro vždycky napraví. Nevyráží puky, dokáže je udržet.“
„Při penaltách si vyjel, dobře s Američany navázal kontakt. I když zkusili blafák, on jim dokázal nastavit část výzbroje.“
„Už pár sezon je z něj hotový gólman.“
Francouz by si mohl Haškovy výroky vytisknout a nechat zarámovat. Vždyť o chvále od božského idolu se mu patrně nezdálo ani v nejodvážnějších snech.
Nestane se novým Haškem. Tak výjimečný jedinec na českých stadionech zřejmě už nikdy nevyroste. Ale třeba se prosadí do NHL. Zájem o něj je. A pakliže Česko v pátek zaskočí ruské favority...
... možná si hoši někde na plácku nebo na zimáku začnou hrát na Francouze.