Okamura staví sen. Po čtyřech letech má povolení
Jakub Heller redaktor MF DNES
Předseda SPD Tomio Okamura si na pražském Břevnově staví netradiční bydlení. Bude žít v asi desítce válcovitých tubusů, které dohromady utvoří rodinný dům. Téměř čtyři roky musel Okamura čekat na povolení úřadů, které nechtěly, aby stavba ve zdejší vilové zástavbě vyrostla.
Poté, co staveniště opustí poslední stroje a dělníci, bude se na rohu pražské ulice Nad Tejnkou k nebi tyčit více než desítka tubusů spojených v jeden celek. Autorem návrhu je švýcarský architekt Christian Kerez, rodák z venezuelského Maracaiba, jemuž dal Tomio Okamura zcela volnou ruku. „Udělal jsem to proto, že sám z vlastní práce vím, že když jsem příliš svazován, těžko můžu odvést maximální výkon,“vysvětlil Okamura.
Začátek stavby svého domu však nyní komentovat odmítl s tím, že se k němu bude vyjadřovat, až bude hotový. Stejně tak odmítl poskytnout vizualizaci výsledného domu, a k dispozici jsou tak pouze starší návrhy, které Okamura představil už před čtyřmi lety.
Netradiční dům prý architekt nosil v hlavě dvacet let. Koncepci pečlivě rozpracoval, dokonce neváhal vytvořit ve svém ateliéru modely v poměru 1 : 1, aby si „osahal“fungování prostoru.
Malý zájem o studium informatických oborů u dívek zaznamenává i Střední průmyslová škola eletrotechnická v pražské Ječné ulici.
„Máme okolo 550 studentů, z toho je 12 dívek,“říká ředitel školy Zdeněk Vondra. Že by letos zájemkyň o studium na jejich škole přibylo, přitom od blížících se přijímacích zkoušek neočekává ani letos.
Není to tím, že by dívky na studium na jeho škole byly připraveny hůře než chlapci. „My od nich nic specifického neočekáváme, pouze aby uměly matematiku, fyziku, češtinu nebo angličtinu a měly zájem o obor. Co budou potřebovat, je naučíme,“říká Vondra.
Dívky podle něj při vyplňování přihlášky o technických oborech nepřemýšlejí, častěji než chlapci si vybírají gymnázia.
Kurzy i pro maminky
„Já jsem optimistka,“komentuje neradostná čísla ICT expertka Barbora Bühnová. Kromě toho, že učí na Fakultě informatiky brněnské Masarykovy univerzity, dává podobu kurzům ICT, které speciálně pro ženy připravuje sdružení Czechitas.
Prvním důvodem je rostoucí podíl studentek na její domovské univerzitě, který se přehoupl přes 20 procent a roste. „Přitom před pěti a více lety se držel pod 12 procenty. Nyní roste s každým nově nastupujícím ročníkem,“říká Barbora Bühnová.
A napovídá tomu i její zkušenost z Czechitas. „Na podzim jsme otevřeli kurz programování v Javě pro začátečníky, kapacita byla 30 míst, během jediného dne se ozvalo 350 zájemkyň,“říká.
Kromě začátečnických kurzů připravují také tříměsíční studijní programy. „Nejčastěji se hlásí ženy mezi 25 a 30 lety. Často vystudovaly vysokou školu a zjistily, že původní obor není až tak perspektivní, nebo jsou na mateřské a do budoucna chtějí práci, která je časově flexibilní a dává možnost pracovat na částečný úvazek,“vysvětluje situaci Barbora Bühnová.
Vnímání oboru jako mužské domény je ale stále ještě citlivá věc, a to i pro samotné dívky. Některé se jim čas od času svěřují například se zkušenostmi s učitelem, který si z nich dělal legraci nebo se jim nevěnoval tolik jako chlapcům, protože nepředpokládal, že by znalosti potřebovaly. „Často to ani nemusí být záměrné. Mentalita holek je jiná než u kluků, učitel si ani nemusí uvědomovat, jak moc si jeho – třeba i v dobrém míněné – poznámky berou,“dodává Bühnová.
V kruhových místnostech se pracovalo, probíhala tam jednání. Ukázalo se tak například, že pro příjemný pocit je nutné zvýšit strop, takže konečná výška místností by měla být kolem 3,5 metru.
Okamura chtěl začít se stavbou už na podzim roku 2014. Tomu ale zabránili úředníci Prahy 6. Dům podle nich totiž nesplňoval nutné podmínky. Zejména proto, že jej chápali jako třípodlažní stavbu, zatímco podle vyhlášky mohl mít rodinný dům v daném území nejvýše dvě nadzemní podlaží s podkrovím.
Okamurovi ale pomohla změna pražských stavebních předpisů, která se mezitím odehrála. Ta totiž nově umožňuje postavit i takzvané e chce pracovat v ICT, se Adéla Štětinová rozhodla už na základní škole, i když ji její učitelé viděli spíš na gymnáziu. „Říkala jsem, že na gymnázium nepůjdu, ICT mi pro mě přišlo jako nejlepší volba. Šla jsem na odbornou školu a věnovala jsem se tam hlavně síťařině,“říká drobná tmavovláska, která se dnes podílí na rozvoji mobilních aplikací v jedné z největších bank v Česku.
Nikdy jste o sobě nepochybovala? Přece jen si hodně lidí myslí, že ICT není pro holky.
Já jsem v tom byla namočená odmalička. Pamatuji si, jak jsem sedávala tátovi na klíně, když si hrál s počítačem. S předsudky se víc než já musí vypořádávat řada mužů v mém oboru.
Jak na to reagují třeba noví známí, když dojde na otázku, co děláte?
Neříkám to moc ráda a občas mám chuť si něco vymyslet. Vždycky to přitáhne pozornost, lidé to vnímají jako něco neobvyklého.
Naštvaly vás někdy předsudky ostatních?
Vzpomínám na vysokou školu. Učitelé u zkoušek dávali víc zabrat holkám, cítila jsem, že nám nevěří, že můžeme mít stejnou znalost. Teď mě pro změnu štvou poznámky, že mám v práci úspěch i proto, že zdobím tým. Jako bych si nemusela ještě víc než jiní vydobýt respekt, přesvědčit okolí, že oboru opravdu rozumím a že mě to baví.
Jaké je pracovat se samými muži, o kterých se mimochodem traduje také řada předsudků?
Ty představy o pantoflích a vytahaném tričku už nejsou namístě, ICT je opravdu hodně široký obor. A jaké to je? Pro mě snadné, vždycky se mi lépe pracovalo v mužském kolektivu.
Jak vypadá váš mužský kolektiv?
Donedávna jsem pracovala zhruba ve dvacetičlenném týmu, byla jsem jediná žena.
Vidíte ženy v ICT do budoucna nadějně?
Snažíme se tvrdit, že žijeme ve 21. století a předsudky v tomto směru už neplatí. Ale ono to tak není, stačí se podívat, jak jsme na tom v zastoupení žen v ICT bídně ve srovnání s okolními zeměmi. A přitom před časem bývaly nejlepší programátorky ženy, měly v ICT firmách velké zastoupení. Doufám, že se to časem vyrovná. ustupující podlaží, nikoliv pouze podkroví. Pak už jen stačí, aby se dům vešel do výškové regulace.
A to Okamurův dům splňuje. „Stavba graduje ke svému nároží a nepřevyšuje žádný dům stávájící zástavby,“vysvětluje architekt Jiří Hušek, který se staral o vyřízení potřebných stavebních povolení.
Přesto se na základě připomínek radnice i sousedů dům během čtyř let trochu změnil. „Oproti původnímu návrhu se posunul blíže k uliční čáře a tím se změnila i plocha a velikost,“říká Hušek.
Ač bude výsledná stavba nakonec o něco menší, specifický design jí zůstal. V tuto chvíli běží výstavba suterénu, kompletně by měl být dům dokončen asi za rok a půl.