Potměšil a Špalek si vystačí

Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

Loutkové bytové divadlo jako svébytný žánr. Divadelní spolek Kašpar uvedl v režii Jakuba Špalka ve svém pražském komorním prostoru Klubovna specifické nastudování balad z Erbenovy Kytice.

Diváky, před které v hodinovém představení předstoupí pouze Špalek s Janem Potměšilem, jich čeká celkem pět. Vycházet z Erbenova mistrovského díla, základního kamene naší poezie, se zdá být sázkou na jistotu. Pouhá poctivá recitace dvou protřelých herců totiž může být dostatečným zážitkem. Spolku Kašpar to naštěstí nestačí. Každou z balad pojímá trochu jiným způsobem a divákům tak chystá rozmanitý a neotřelý večer. Své pak dělá i stísněný prostor Klubovny, který baladám dodává potřebnou intimitu – jako by vám je někdo četl doma před spaním či za černé hodinky.

Po úvodní Kytici, kde herci vykládají na stůl všechny propriety, jež během večera využijí, přichází jeden z vrcholů večera. Svatební košile, snad první český příspěvek do žánru hororu, k tomu ostatně vybízí. Špalek s Potměšilem využívají loutek a otočného mechanismu, aby do hry zapojili stíny, což dokonale evokuje zběsilý let umrlce s jeho milou. Jednoduchým nápadem, kdy vstávajícího a klesajícího mrtvého z finále v márnici představuje pouhé sako na ramínku, ukazují, jak málo v divadelní zkratce

Věčně tvá nevěrná stačí. Dceřina kletba je čistě Potměšilův part, atmosféru zde vytvoří pádná recitace a jedna svíčka. Zlatý kolovrat, pro změnu sólo Jakuba Špalka, pak nabízí další Erbenův krvák s milou nadsázkou, v minimalistických gestech se zde totiž využívá dnešních dětských hraček, třeba formule či plastových postaviček. Ani tato část přitom předlohu neshazuje a zároveň dokazuje, jak si Špalek s Potměšilem dokážou hrát.

V Pokladu opět spojí síly oba herci, finální baladu nyní podávají zcela bez rekvizit, ovšem tak skvěle zrežírovanou, že se tají dech. Kytice je prostě povedenou hříčkou. Divadelní spolek Kašpar