Akční trojka – spolčení superambiciózních
norové události 1948 zviditelnily na Slovensku na straně „vítězů“především Viliama Širokého, Júliuse Ďuriše a Gustáva Husáka. Vzdor jejich stranické oddanosti, kterou Komunistická strana Slovenska (KSS) od svých členů vyžadovala, vynikal každý ze jmenovaných vlastními ambicemi, které se ve zlomových okamžicích vymykaly dogmatu. Přitom je sporné, jestli je využili ze stranického přesvědčení, nebo jen z prostého kariérismu.
Navzájem se znali a před únorem 1948 je spojil dohromady zvláště válečný slovenský stát a též Slovenské národní povstání, i když právě ono zanechalo v jejich stranickém vztahu pachuť soudružské soudržnosti.
Široký se vrátil na Slovensko v roce 1941 z nuceného exilu s úkolem řídit ilegální práci KSS. Byl však zatčen a vězněn až do jara 1945, vzdor plánům na jeho osvobození. Povstání přežil ve vězení rovněž Ďuriš jako vedoucí I. ilegálního ústředního vedení KSS, zatčen byl také v roce 1941. Dlouhodobé vězení se v době války vyhnulo jen Husákovi, jenž naopak právě za povstání zahájil kariéru ve stranických, ale i státnických funkcích.
Generačně si Široký s Ďurišem byli blízcí, avšak jejich ambice a složité, nekompromisní povahy je víc rozdělovaly, než spojovaly. Všichni byli vzdělaní, Husák navíc i právnicky, ovládali alespoň dva cizí jazyky a cítili se být Slováky, i když Slováci zvláště Ďuriše v tomto ohledu přehlíželi.
Pondělí 23. února 1948 je díky Ďurišově revolučnosti spojilo do Akční trojky – řídícího orgánu KSS, odpovědného za personální změny zvláště ve Sboru pověřenců SNR a na bratislavském Hlavním velitelství SNB, ale též za zakládání závodních, dělnických milicí, či za nekompromisní obsazení budovy Ústředního sekretariátu DS, jež proběhlo za vydatné pomoci jedné z ozbrojených partyzánských skupin, řízených Hlavním štábem partyzánů v čele se Samuelem Falťanem. Zde se bohužel ukázal nejednotný postup členů DS, jejich rozklíženost, ba i existence tří vzájemně soupeřících prokomunistických skupin, což vedlo k jejímu rychlému zániku.
Každý z Akční trojky měl své poslání: Široký autoritativní, Ďuriš revolučně vládní a Husák výkonné, přičemž si každý to své bedlivě střežil a snažil se vyniknout. Ambice se však promítly i do vzájemné kritiky, jež poznamenala i jejich další osudy. o zbavení funkcí pověřenců za DS. ● Večer přišly
podpořit prezidenta.
Všichni byli vzdělaní, Husák navíc i právnicky, ovládali alespoň dva cizí jazyky a cítili se být Slováky.