Jsou čtyři. A za nimi zeje díra
Zpráva o stavu týmu českých biatlonistek ke konci roku nula.
Tomáš Macek reportér MF DNES v Pchjongčchangu
arkéta Davidová se s tím nepárala a řekla to na plná ústa: „Stojku jsem totálně nezvládla. Podložky se smekaly, já si špatně stoupla a pokazila to dalším lidem. Přitom dnes byl výborný výsledek hratelný. Jen se podívejte, kdo vyhrál. Bělorusky! Stačilo, abychom podržely střelbu, jenže to jsme neudělaly. Bohužel.“
Dvě nejmladší, Davidová a Jislová, si po svých stojkách obkroužily ve štafetě žen dvě trestná kola. A tak jsou nakonec Češky až dvanácté, ačkoliv v každé z předchozích pohárových štafet této zimy porazily olympijské šampionky z Běloruska.
Jak olympiáda v Koreji pro český ženský biatlon parádně začala, tak poněkud smutně končila.
Na úvod tým slavil bronz Veroniky Vítkové i životní maxima Davidové a Jislové. Na konci po štafetě šéftrenér Ondřej Rybář vyřkl: „Mladé holky dělaly na střelnici zbytečné chyby, a tak jsme dole.“
Pro tým pomalu končí sezona, jež byla „rokem nula“po éře Gabriely Koukalové. Kdy a zda vůbec se česká superstar vrátí na scénu, je ve hvězdách. „Teď si odpočinula u moře, v březnu půjde k Pavlu Kolářovi a po vyšetření se rozhodne, co dál. Všechny scénáře jsou možné,“sdělil šéf svazu Jiří Hamza.
Pokud se nevrátí, budou osu týmu nadále tvořit čtyři aktérky včerejšího závodu, ve svých lepších dnech schopné bojovat třeba i o štafetové stupně vítězů.
Role tahouna patří Veronice Vítkové, vždyť při součtu časů ze všech individuálních klání je pátou nejúspěšnější biatlonistkou těchto her. Letos se zase našla, tři třetí místa ze Světového poháru přetavila i v bronz z Pchjongčchangu. „Je to má první velká individuální medaile, takže s celou olympiádou mohu být jen spokojená, i když některé další šance jsem si odstřelila,“říká.
V 29 letech však zároveň, byť s úsměvem, dodává: „Už jsem stará.“Se startem na dalších hrách nepočítá. Je otázkou, jak dlouho ještě na závodních tratích vydrží.
O dva roky mladší Eva Puskarčíková navzdory včerejšímu solidnímu výkonu nezastírá: „Olympiáda je pro mě zklamáním.“Celou zimu se hledá a marně se snaží navázat na loňský průlomový rok.
Naopak jedenadvacetiletá Markéta Davidová a třiadvacetiletá Jessica Jislová se zatím vytrvale zlepšují. Pro Davidovou byla porce šesti startů v Koreji mamutí, ne nadarmo si posteskla: „Už je to prostě dlouhý.“Její sebekritické proslovy i zjevná chuť rvát se s nejlepšími jsou příslibem. Jislová jde vpřed pomalejšími krůčky, přesto i ona už letos nahlédla do první dvacítky poháru. Ta první se opírá o běh, ta druhá (navzdory včerejšímu selhání) o střelbu.
Za touto základní sestavou zeje výkonnostní propast. Veronika Zvařičová chce po sezoně končit. Lucie Charvátová tápe, potřebuje shodit nějaká ta kila a nabrat střeleckou sebedůvěru. Lea Johanidesová propadá běžecky. Ani další ženy v IBU Cupu nepřesvědčují. Simona Maříková, ještě loni pátá na juniorském mistrovství Evropy, předčasně ukončila kariéru a chce se raději soustředit na studia. Naděje vzbuzuje aspoň juniorka Tereza Vinklárková.
V posledních letech se český ženský tým řadil z pohledu výsledků mezi biatlonové velmoci. Po této „sezoně nula“můžeme říci, že je také do budoucna schopný kvalitních výsledků. Ovšem z pohledu šíře domácí špičky momentálně Česko mezi ženské velmoci nepatří – a vlastně mezi ně nepatřilo ani dříve za éry Koukalové.
Nezbývá než doufat, že boom v náboru mládeže, jenž se datuje od roku 2013, přispěje k utváření nové silné generace.
Potrvá to, jistě. I Švédové včera oslavující stříbro by mohli vyprávět, jak velmi dlouho můžete čekat na zrod nové medailové generace.
Gábina si odpočinula u moře, teď půjde k Pavlu Kolářovi a po vyšetření se rozhodne, co dál. Vše je možné.