Pohádka o finském Jágrovi. V ženském provedení
Miroslav Němý reportér MF DNES na olympiádě
Většina hokejových ikon z turnaje v Naganu je dávno na penzi. Trénuje. Podniká. Baví se životem. Stará se o rodiny.
Jen Jaromír Jágr bruslí dál – a spolu s ním také finská útočnice Riikka Väliläová. Máma tří dětí nyní v Jižní Koreji zkompletovala těžko uvěřitelnou misi: olympijskou medaili slaví s odstupem 20 let.
Sedm roků jí bylo, když si k bruslím přibrala i hokejku. „Moji dva velcí bráchové hokej hráli. A já chtěla dělat všechno co oni,“vzpomíná. A bylo to.
Drobná Riikka je v ženském hokeji dávno legendou, už jí patří místo v Síni slávy IIHF; do ní byla v roce 2010 uvedena jako první dáma nepatřící do Severní Ameriky.
Nyní jen potvrdila, že to od bafuňářů byla moudrá volba. Väliläová dotáhla kruh od Nagana 1998 k Pchjongčchangu 2018. S odstupem dvou desetiletí má zase bronz z olympiády. Ve 44 letech!
„Já vám nevím, jestli je to pohádka,“vyprávěla po úspěšné bitvě nad týmem Olympijských sportovkyň z Ruska (3:2). „Hraju s tak nadanými spoluhráčkami, že je opravdu jednoduché uspět.“
Skromnost stranou: těžko by ji dávali do první lajny jen za zásluhy, na olympijském turnaji si za pět startů připsala bilanci 4+1. Při pohledu zvenčí ostatně story Väliläové nápadně připomíná tu Jágrovu.
Figurují v ní oddanost hokeji, touha nezakrnět, ochota dřít.
„Po olympiádě v Soči jsem se cítila dobře a věděla jsem, že se můžu zlepšovat,“pronesla. „Nemusím nikomu nic dokazovat; jen sama sobě. Baví mě hrát. Miluju tréninky. Vědomí, že dokážu pomoci týmu a že předvádím lepší výkony, mi přináší potěchu.“
Ale pokud se vrátíme k číslu 68, jeden rozdíl je očividný. Jágr od Nagana prošel všemi olympijskými turnaji, spoluvytvářel hokejové dějiny. To Väliläová si po Salt Lake City 2002 dopřála desetiletou pauzu: na svět přivedla dva syny a jednu dceru. „Kolem třicítky jsem byla hokejem vážně unavená,“řekla. „Když se mi narodilo první dítě, chtěla jsem s ním být co nejvíc. Pak přišlo druhé, třetí a opouštět je bylo moc těžké. Zatoužila jsem žít normální život. Hokej jsem deset let hrála jenom pro zábavu.“
Jenže v předolympijské sezoně se stala manažerkou finské reprezentace.
„Sport je všechno, co mám. Nic jiného neumím,“líčí, přičemž mezi všemi jeho úspěchy pochopitelně nejvíc září ten naganský, byť prožívaný z hlediště.
Ano, čas letí kupředu. „My aktivní účastníci už máme jiné příběhy,“povídá, což u něj platí obzvlášť. „Ale takovýto dokument je fajn inspirace. Dokazuje, co může sport udělat pro společnost: spojit lidi, trochu zlepšit náladu. To je pro mě motivace do práce. Budu bojovat za to, aby se sport jakožto obrovský fenomén v České republice dostal do popředí zájmu.“
Což je úkol naganského formátu.
Nagano zůstane nesmrtelné. Ale překvapení se naštěstí dějí dál.
„Před Soči jsme žertovaly, že bych se mohla vrátit. A pak se to ve mně najednou zase probudilo.“
Teď se sen zhmotnil. Pořádně těžká bronzová „placka“, které se v Jižní Koreji rozdávají, ji naplnila blahem. „Prvním pocitem bylo ryzí štěstí,“pronesla Välliläová. „Jsem opravdu šťastná a vděčná. Protože tohle není zrovna věc, kterou obvykle děláváte po čtyřicítce.“
Krom chvil, kdy dává či připravuje góly, pracuje jako fyzioterapeutka a její vlastní tělo je pro ni nejlepším studijním materiálem: „Ani už si nevzpomínám, jak vypadalo před dvaceti lety. Tehdy jsem tolik dřela… Nyní musím být chytřejší. Už nepotřebuju tolik trénovat.“
Od Nagana k Pchjongčchangu, od bronzu k bronzu. Čtyřiačtyřicetiletá Riikka má jasno, že její comeback měl smysl. Což je tak báječný pocit, že Jágrova vrstevnice hned hledí i za horizont. „Uvidíme, jak se budu cítit po sezoně,“pronesla. „Pokud bude všechno v pořádku, jedu dál!“ Hokejistky USA vyhrály po 20 letech olympijské hry, ve finále turnaje v Pchjongčchangu zdolaly obhájkyně zlata Kanadu 3:2 po samostatných nájezdech. Navázaly tak na své předchůdkyně z premiéry ženského hokeje v Naganu 1998. Kanaďanky marně usilovaly o páté zlato za sebou: ještě šest minut před koncem vedly, jenže Monique Lamoureuxová-Morandová vyrovnala a její dvojče Jocelyne Lamoureuxová-Davidsonová rozhodla v šesté sérii samostatných nájezdů. (ČTK) Pětinásobná olympijská vítězka v rychlobruslení Němka Claudia Pechsteinová potvrdila, že se chystá i na příští hry v Pekingu, přestože jí v jejich průběhu bude už 50 let. „Ledová babička“, jak ji pojmenovali němečtí novináři, sice v Koreji neuspěla, ale věří, že ještě neřekla poslední slovo. Na tiskové konferenci v Pchjongčchangu, kterou německá výprava uspořádala při příležitosti 46. narozenin fenomenální rychlobruslařky, Pechsteinová novináře trochu napínala. „Oznamuji ukončení kariéry,“řekla hned v úvodu a po dlouhé pauze dodala: „Za čtyři roky.“(ČTK)