Znovuzrozená loď
Drží kormidlo a na obrazovce před ním je Vltava jako v počítačové hře. Proplout mezi ostrovy a mezi oběma břehy není legrace a většina „hráčů“ztroskotá.
Tradici českého vorařství udržuje už od roku 1871 spolek Vltavan, který má v muzeu sídlo. Letos se pustí do náročného projektu – stavby repliky říčního člunu (šífu).
Šíf se patrně žádný nedochoval, neexistuje ani jiná kopie, takže fanoušci říční plavby si budou moci prvně udělat představu, jak vypadal. Pražští plavci stavbou oslaví 100. výročí republiky, protože šífy se používaly ještě v době vzniku samostatného státu kolem roku 1918.
Oslaví tak ale i čerstvý prosincový zápis pražské voroplavby na Národní seznam nehmotných statků tradiční lidové kultury České republiky.
„Šíf měřil kolem šedesáti metrů. Vozil se na něm písek, sůl, lidi nebo dobytek. Šífy se táhly z Prahy zpátky proti vodě pomocí koní po stezce do Českých Budějovic anebo dojely až do Hamburku, kde je lodníci prodali i s nákladem,“vypráví prezident Vltavanu Jaroslav Camplík.
Šíf měl sice stěžeň, ale nepřipevňovala se na něj plachta, nýbrž právě k němu se přivazovali koně, kteří ho vlekli proti proudu. Za první republiky se šífy používaly také k výletním plavbám u Štěchovic a dobové fotografie ukazují, že se do nich vešlo až 200 výletníků. Lodník jim zpravidla vyprávěl za plavby různé veselé i hrůzostrašné historky.
Kromě šífu bude Vltavan stavět letos i repliku voru. To však už není takový unikát, protože podobnou kopii už stavěl loni. Část voru je dodnes k vidění v Davli u Prahy.
Obě plavidla budou kotvit na vltavském nábřeží v září. Voraři z Vltavanu je stavějí stejným postupem jako jejich dědové – bez hřebíků. Svazovali Život na Vltavě je pomocí zkroucených větví, takzvaných houžví. „Vychovali jsme i šest mladých vorařů,“chlubí se Camplík. Řízení vorů i šífu je totiž dost náročné, což si laik uvědomí právě na zmíněném trenažéru.
Pokud si někdo myslí, že provoz vorů je záležitostí středověku, tak se mýlí. Skončil až v půlce 20. století se stavbou vltavské kaskády. V muzeu na Výtoni je dokonce k vidění fotografie posledních vorů, jak ještě proplouvají skrz rozestavěnou Orlickou přehradu. Kromě Vltavy pluly vory také po Sázavě a Malši.
Voraři na seznam UNESCO
Seznam nehmotných statků vznikl v roce 2009. Zapisují se do něj řemesla, lidové dovednosti nebo tradice – třeba tance a průvody. Jako první se na seznamu objevil slovácký tanec verbuňk, pak masopustní obchůzky na Hlinecku a Jízda králů. Ke dnešku má seznam 22 položek.
Očekává se, že na zítřejší tiskové konferenci zástupci ministerstva kultury prozradí i podrobnosti k žádosti o zapsání českých vorů na celosvětový seznam UNESCO.
Součástí dnešní vorařské tradice je kromě deseti staveb replik vorů a piety za utonulé i plavecký guláš, vorařská klobása a speciální hrnek „plaváček“. Vyplývá to z dokumentace k zápisu voroplavby na Národní seznam, kterou redakci poskytlo ministerstvo kultury.