Hry v lidském balení. Korea nesázela jen na efekt

Vzpomínky na Koreu Tomáš Macek

Seděl jsem v sobotu v Kangnungu na tribuně rychlobruslařského stadionu a psal článek o závěrečném vystoupení Nikoly Zdráhalové, zatímco Korejci přede mnou likvidovali svoji olympiádu. Než jsem dopsal, rozebrali veškeré mantinely kolem oválu a naskládali je na úhledné hromady. Hodiny spěly k půlnoci, když najednou z reproduktorů zaburácela popová hudba a dobrovolníci si mezi všemi těmi mantinely uspořádali diskotéku na konci her. Tedy jak kdo. Někteří se pro změnu na židlích vozili po oválu, kde ještě nedávno bojovali i Sáblíková, Wüstová či Kramer.

Ti, kteří naopak stále ještě pracovali, nám při odchodu z haly s úsměvem říkali: „Na shledanou a moc děkujeme, že jste k nám do Koreje přijeli.“

Tento pozdní večer na sportovišti, jež právě dosloužilo, mě utvrdil v názoru, který jsem si předtím na tuto zimní olympiádu udělal. Znovu mi dokázal, jak Korejci pojali hry.

Vložili do nich svoji často až enormní pracovitost, ale zároveň se jimi uměli i bavit. S patřičnou hrdostí a v play off potřebuje nastřádat ještě deset startů, aby se podle regulí mohl zúčastnit případné baráže. Jenže i sám veterán ví, že nyní začíná období, v němž je záhodno týmu pomoci než si jen dělat čárky za povinnou účast. Na druhou stranu hladký průběh sérií (např. s výsledky předváděli světu, co vše dovedou, ale současně nám dávali najevo, jak si váží toho, že svět k nim zavítal.

V časech, kdy se Evropa pořádání olympiád bojí, to bylo osvěžující zjištění.

Pchjongčchang 2018 byl hrami, které se zřekly zbytečného megalomanského efektu. Hrami, kde se na vás usmívali i kontroloři u detektorů kovu. Kde jste si každou minutu připadali bezpečně. Kde vše až překvapivě dobře fungovalo, od zázemí pro sportovce až po dopravu. Jedinkrát za tři týdny se mi přihodilo, že novinářský autobus nejel podle jízdního řádu. Což byla bilance, 4:1 a 4:0 na zápasy), který by zhatil Jágrovy plány, neočekávají ani největší kladenští snílci. „S Prostějovem to budou těžké zápasy. V tabulce odskočily akorát Karlovy Vary a České Budějovice, ale od třetího do desátého místa to bylo vyrovnané,“upozornil trenér Hořava.

Právě pozici za elitním tandemem obsadili Rytíři, kteří poslední tři mače vyhráli. Jako by se Kladenští naučili, jak se vypořádat s mánií, kterou rozdmýchal Jágrův přílet z Calgary. Jako by absence hvězdného majitele sejmula z týmu tlak. „První dny byly zvláštní. Na tréninky chodila spousta lidí, spousta novinářů. Sledovala to celá republika, i já z toho byl nesvůj,“přiznal kladenský útočník Matěj Pekr. „Dobře, že se to stalo v tuhle dobu,“doplnil kouč Hořava.

Jeho tým před rozhodující fází sezony humbuk obrnil. Díky Jágrovi klub navíc získává další fandy, z Alberty doputovalo trio kultovních Travelling Jagrs – podporovatelů ve výrazných parukách a dresech předchozích Jágrových působišť.

V sobotu na kladenském zimáku část svérázné partičky místo českého idolu vítala Jágrova maminka. „Chceme, aby byl fit a v co nejlepší formě. Uděláme vše, co je možné! Koupíme mu oběd, uděláme mu masáž nebo cokoliv,“smál se neoficiální mluvčí Jágrova fanklubu Trevor Freeman.

S parťáky bude v hledišti i dnes a zítra. Dočkají se Jágra? Nebo si zase budou hledat náhradního oblíbence, kterým se stal vlasáč Pekr s 69 na zádech. „Je to klišé, ale play off rozhodují přesilovky a gólmani,“tvrdí Pekr.

Rozhodovat by mohl i Jágr. Otázkou zůstává, zda mu to tělo dovolí. o které se mi na všech minulých hrách mohlo jen zdát.

Jistě, pokaždé bychom našli nějaké ale... Třeba prořídlé tribuny při mnoha sněhových sportech, k nimž Korejci vztah stále nenalezli. Nebo pár protestních transparentů od Sdružení provozovatelů lyžařských obchodů a vleků, na nichž stálo „Olympiáda nás zabíjí“. (Rozumějte: Bere jim turisty). Ovšem výhrou této olympiády vlastně bylo už to, že takové transparenty nikdo rychle neodstraňoval a nezakazoval, stejně jako nikdo nevyháněl z ulic protestující při příjezdu severokorejské vládní delegace.

Našli bychom i otazníky, které přetrvávají a Korejci je teprve musí vyřešit. Díky hrám se chlubí novou rychlodráhou, propojující západ a východ země. Olympijská a novinářská vesnice se promění ve 40 tisíc nových bytů, mají 44 tisíc nových hotelových pokojů, o nových sjezdovkách ani nemluvě. Zda s jejich pomocí skutečně oživí tento poněkud zapomenutý kout Koreje, poznáme až v nejbližších letech.

Olympijské hry byly, jsou a budou také velkým byznysem, ekonomickým rébusem a politickou záležitostí.

Korejci do těch letošních zároveň vnesli i kus lidskosti.

Za to jim patří dík.

Pchjongčchang 2018 byl hrami, které se zřekly megalomanství. Hrami, kde se všichni usmívali a kde vše fungovalo.