Pro koho je velmi drahá léčba

Ceny mnohých moderních léků jsou enormní. Proto je třeba do budoucna jasně určit, které budou hrazeny pojišťovnami, a nenutit lékaře, aby se rozhodovali podle příjmů a výdajů. Adresa: Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 150 00 Praha 5

Podle jakých pravidel se řídí úhrady velmi drahé léčby? Mám na mysli takovou, která je podávána v takzvaných specializovaných centrech, a proto se těmto lékům mnohdy zjednodušeně říká „centrové léky“. Je to něco podobného, jako když jdeme do supermarketu, naplníme si košík zbožím, na pokladně nám to pokladní odkliká a my zaplatíme, co si odneseme domů? Zaplatí zdravotní pojišťovny to, co doktoři dají pacientům? Bohužel to tak není. Mám obavu, že v každém nemocničním bufetu platí podstatně jasnější a průhlednější ekonomická pravidla než v těchto centrech.

Jedním z klíčových dokumentů, který definuje úhrady zdravotní péče a také úhrady centrových léků, je takzvaná úhradová vyhláška. Nikdo jí jinak neřekne, přestože se oficiálně jmenuje Vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení. Zpravidla se vydává jednou ročně a definuje pravidla pro následujících dvanáct měsíců.

Úhradová vyhláška pro rok 2018 definuje drahou centrovou léčbu v několika hrubých skupinách podle typu onemocnění – dermatologie, dýchací soustava, hematoonkologie... – s tím, že jako referenční se bere rok 2016. Pro každou oblast medicíny se spotřeba v roce 2016 vynásobí nějakým koeficientem. Už to je problém, protože dva roky v moderní medicíně je strašně dlouhá doba, a jak ukazuje realita, mnohé nemocnice ještě v roce 2018 nemají rok 2016 kompletně účetně uzavřený. Stále probíhají nějaká jednání a dohadování, co se ještě proplatí a co již ne.

Statisíce za měsíc léčby

Pravda však je, že ceny mnohých moderních preparátů jsou enormní a nezřídka se dostáváme ke statisícům korun za měsíc léčby za jeden lék. Léčba je často dlouhodobá, ne-li doživotní. Mnohé takto drahé léky se dají navíc vzájemně kombinovat, léčba je tím účinnější, ale i podstatně dražší. Co s tím? Unesou to nějaké koeficienty podle spotřeby před dvěma lety?

Úplný extrém představuje naprosto inovativní, a troufnu si říct převratná, léčba pomocí takzvaných CAR buněk. To jsou vlastní obranyschopné buňky pacienta, které se genovou terapií upraví, a takové buňky potom rozpoznávají v pacientově těle buňky nádorové.

Je to, jako kdybyste měli armádu vojáků s nejrozmanitějšími zbraněmi, kteří by najednou měli bojovat proti obrovské převaze tanků. A vy byste všem těm vojákům (vlastním imunitním buňkám) jejich zbraně vyměnili za speciální řízené protitankové střely. Jak účinně budou nyní tito vojáci čelit tankové invazi?

CAR terapie je nově schválená od podzimu roku 2017 v USA, ale má to jeden háček. Tato léčba je mimořádně drahá, stojí kolem 400 tisíc dolarů za jednu kúru pro jednoho pacienta. Co kdyby dnes někdo požádal Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o léčbu CAR buňkami? Ta by nepochybně odpovídala zákonu, který praví, že příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.

Tato léčba skutečně dokáže zachránit životy, když už nic jiného k dispozici není. Jenže kdo by to schválil? Kolika lidem? Nebo by se o to vedly soudy? Dožili by se pacienti soudního verdiktu?

Zatím je taková léčba indikovaná pro situace, kdy pacientům již skutečně mnoho času na tomto světě nezbývá. Při různých jednáních jsem měl možnost tuto problematiku zmínit před lidmi, kteří jsou jakýmsi způsobem zodpovědní za plánování a úhrady zdravotní péče v Česku, a ne vždy jsem nabyl jasného dojmu, že o všech těchto věcech vědí, že se ví, co asi s jakou cenou sem přijde za rok, za dva, za tři a kde na to vezmeme peníze.

Myslím, že současné mechanismy úhrad se velmi rychle přežívají. I úhradová vyhláška byla několikrát napadána u Ústavního soudu. Napadlo nás však někdy, že i obyčejná GPS v mobilu stále kalkuluje podle rovnic Einsteinovy teorie relativity, protože jinak by nás na správné místo nedovedla?

Bude dost peněz?

To mně vždy tane na mysli, když vidím všechny ty úhradové koeficienty a obrovské velké pytle, kam se musí naskládat nejrozmanitější diagnózy a odfajfkovat, že se příjmy rovnají výdajům. Takto to však v medicíně nemůže fungovat.

Jestliže každý moderní mobil umí počítat s Einsteinovou teorií relativity, proč bychom nemohli reálně spočítat naprosto přesně a exaktně, kolik pacientů by mělo dostat jakou terapii? Nejde to? Anebo nechceme slyšet, že by třeba nebylo dost peněz pro všechny?

Jsem pevně přesvědčen, že tomu nepůjde dlouho unikat. Myslím si, že je naprosto nezbytné co nejdříve zcela férově otevřít diskusi o tom, co hrazené bude a co hrazené nebude, o různých připojištěních, o zcela základních standardech a nadstandardech. A myslím si, že již není žádný velký prostor na oddalování řešení těchto závažných témat. Je totiž zcela neakceptovatelné tlačit na lékaře, aby modifikovali přístup k nemocným, když plánované výdaje začínají převyšovat nastavené příjmy.

Je naprosto nezbytné co nejdříve otevřít diskusi o tom, co hrazené bude a co hrazené nebude.