Jennifer Lawrence a šedesát odstínů nahé rudé špionky
Kdo by rád nahlédl herečce Jennifer Lawrence hlouběji než do výstřihu, koupí si na Rudou volavku lístky do první řady. Ale třebaže hvězda střídá nahotu s černým prádlem, vzrušení se špionské limonádě nedostává.
Napůl Mata Hari, napůl Angelika. To je hrdinka knižní série od bývalého agenta CIA Jasona Matthewse, jejíž první díl Rudá volavka se dočkal filmového přepisu. Mata Hari, protože pracuje pro obě strany; Angelika proto, že prodává vlastní tělo, leč s čistým srdcem.
Je to jen maso
Brakový románek by člověk odpustil, kdyby tvořil barvotiskové pozadí pro řízný špionážní thriller, ale Rudá volavka dokázala z napínavého žánru vypreparovat nečekanou otravu. Režisér Francis Lawrence, jenž se stejnou herečkou točil teenagerskou trilogii Hunger Games, si vypěstoval vzácný druh doslovností, kde se inscenuje každá tečka za větou, ba snad i závorka.
Nadějná baletka tančí, americký agent kráčí. Ona dlouho tančí, on stále kráčí, a než oba zažijí svůj osudový okamžik, člověk se třikrát podívá na hodinky. Pak následuje druhý prolog, který dovede zraněnou tanečnici pod nátlakem do služeb prohnilé ruské bezpečnosti, přesněji do školicího střediska, a teprve po hodině se on a ona konečně potkají na profesní půdě.
Na křehkou primabalerínu v sobě hrdinka nosí dost brutální krvelačnosti, takže ji výcvikový dril nemůže zaskočit, jen zdokonalit. A to zejména ve svádění, kde se adepti špionáže učí, že „vaše tělo je státní majetek“, a vedle sledování porna trénují i názorné sexuální praktiky pod heslem „je to jen maso“. Popravdě Rudá volavka pod rouškou zpravodajské války velmocí vypráví hlavně o sexu; sličné návnady ve srovnání s hrdiny Padesáti odstínů šedi zvládají nejméně deset jeho odstínů navíc, o násilí včetně velice hrubého mučení nemluvě.
Vztahové vzduchoprázdno
Režie obojí kombinuje v manýristických obrazech, takže krev crčí pokud možno na dmoucí se ňadra nedobrovolné, leč učenlivé prostitutky ve vyšších službách.
A přitom je to nuda. Přestože dvojití agenti cestují malebnými evropskými metropolemi, přestože Jennifer Lawrence na lovu střídá vyzývavé černé plavky s ještě úspornějším spodním prádélkem téže barvy, přestože za sebou nechává kupy mrtvol, výsledek je silně nezáživný.
Do značné míry za to mohou vyprázdněné dialogy, ale také fakt, že jiskření mezi Jennifer Lawrence a jejím protějškem v podání Joela Edgertona se rovná nule. Ať se oťukávají, sbližují, milují, nebo náklonnost v rámci svého řemesla pouze předstírají, panuje mezi nimi vztahové vzduchoprázdno. Ještě tak nejlépe jim jde souhra v bitce na nože.
Lze očekávat, že podle diváckého zájmu studio rozhodne o pokračování. Pokud k němu sáhne, mnoho už na vybudovaném modelu změnit nemůže. Jedině krátit, protože více než dvouhodinová Rudá volavka se zdá k nepřečkání.