DNA je cennější ostatek než kost v relikviáři

„Představte si zlatou plaketu s genetickým otiskem Karla IV. Takovou relikvii nemá žádný národ na světě,“říká Pavel Kukla, odborník na genetiku.

MF DNES - - ROZHOVOR -

Silný osobní příběh, vytrvalost a nadšení daly vzniknout unikátní technologii, která umožňuje archivovat kompletní dědičné DNA bez nutnosti zmražení. Doktor Pavel Kukla přinesl spolu s legendou ve forenzní genetice, doktorem Danielem Vaňkem, české vědě a výzkumu další prvenství. Jejich snem je na základě tohoto patentu vytvořit databázi českých velikánů a zachovat jejich DNA pro budoucí generace.

Proč bychom měli uchovávat DNA lidí, kteří dávno nežijí a nepředávají své geny budoucím generacím?

V čisté DNA se nalézají 3 miliardy informací o konkrétním člověku nebo organismu. A ačkoliv je v současné době ještě neumíme všechny přečíst, vývoj jde tak dopředu, že za několik let budeme schopni dopátrat se věcí, o kterých se nám ani nesnilo. DNA je tudíž mnohem významnější ostatek než například kost v relikviáři.

Povoláním jste stomatolog. Jak jste se vlastně dostal ke genetice?

Genetika mě zaujala již jako studenta medicíny. Tehdy se ještě nedala studovat samostatně, a tak jsem se k ní vrátil až po mnoha letech. Prvotním impulzem byla myšlenka dokázat pomocí rozboru DNA, že můj dědeček byl potomkem předposledního člena rodu Metternichů, konkrétně Klemense Wenzela Metternicha.

Podařilo se?

Nebylo to vůbec jednoduché. Nejdřív jsem si myslel, že stačí jen porovnat moje a pradědečkovy geny, ale vzhledem k tomu, že dědeček byl po smrti zpopelněn, chyběla nám zásadní část skládanky. Tehdy poprvé vyvstala otázka, jak vzorek DNA uchováme, než se dopátráme toho, jak to bylo s dědečkem.

To vás přivedlo k panu doktoru Danielu Vaňkovi?

Dalo by se to tak říct. Doktor Vaněk je kapacita ve svém oboru nejen v Česku, ale i ve světě. A bez jeho pomoci coby forenzního genetika bych se moc daleko nedostal. Problematika uchovávání DNA ho natolik zaujala, že jsme se dohodli na spolupráci.

Vědci ale přece s DNA běžně pracují, takže musí existovat způsob, jak ji uchovat i bez vašeho patentu.

To samozřejmě existuje. DNA se uchovává buď ve zmrazené podobě, ve zkumavkách, nebo na speciálních kartách. Všechny dosavadní způsoby však mají své limity. Zamrazené vzorky jsou závislé na energii, zkumavky mohou časem ovlivnit vzorky chemicky a na kartách je zase riziko kontaminace.

Jak vývoj vaší technologie probíhal v praxi?

Pan doktor Vaněk se zaměřil na oblast uchování čisté DNA, já se věnoval konstrukčnímu řešení archivačního média a technologiím identifikace uloženého vzorku.

Dařilo se vše podle vašich představ, nebo jste čelili nějakým překážkám?

Naším cílem bylo vyvinout technologii archivace DNA, která bude použitelná ve více oblastech, než je pouze medicína. Bylo nutno najít takovou kombinaci materiálů a nosičů informace, které prakticky nestárnou, nemají vliv na uloženou DNA a nevyžadují pro archivaci žádnou energii – čili nevyžadují dramatické náklady. Lidově řečeno: náš patent umožňuje uchovat DNA v nezměněné podobě doma v šuplíku. To si samozřejmě vyžádalo důkladné dlouhodobé testování. Ve finále byl náš výzkum korunován českou patentovou registrací zcela nové technologie archivace DNA.

Bojíte se, že vám váš patent někdo „ukradne“?

Samozřejmě, že vývoj jde dopředu a je jen otázka času, kdy se k této technologii dopracuje jiný vědecký tým kdekoliv na světě. Byla by však velká škoda, kdybychom v tomto smyslu zaspali a přišli tím o prvenství.

Genetika se v dnešní době hojně skloňuje ve všech pádech. Jsme nabádáni, abychom si nechali udělat genetický test, vyhnuli se díky němu určitým nemocem, bojovali s obezitou a tak podobně. I tohle je vaším cílem?

Popravdě, tyto různé nabídky ze stran některých, často pochybných DNA laboratoří jsou jen čistým komerčním tahem. Ačkoliv jsme se v oblasti poznání DNA posunuli opravdu daleko, stále ještě stojíme na samém začátku. Ano, umíme již zpracovat kompletní lidskou DNA, ale zatím rozumíme jen zlomku toho, co je v DNA zaznamenáno. Vývoj jde ovšem každým rokem kupředu. Nechceme určovat, zda ten či onen jedinec má vlohy pro skok daleký nebo hru na klavír. Naším cílem je uplatnění technologie v oblasti výzkumu zásadních onemocnění a vývoje nových léků.

To zní trochu jako sci-fi...

Kdyby vám před lety někdo řekl, že váš krevní obraz jednou nebude zkoumat laborantka, ale stroj, taky byste nejspíš nevěřila.

Zcela jednoznačné je dozajista využití v medicíně.

Přesně tak. V současnosti je ukládání DNA poměrně náročné. Navíc uložený vzorek není propojen s dalšími informacemi, jako jsou histologické nálezy, rentgenové snímky nebo výsledky krevních rozborů, týkající se konkrétní diagnózy. My bychom chtěli, aby tato data byla kompletně propojena, aby je jednou bylo možno relevantně zpracovat. Pokud dnes vytvoříme takový archiv, tak to v budoucnu možné bude. Je ale samozřejmě řada dalších odvětví, kde archivaci DNA využijí.

Například?

Praktické využití se přímo nabízí v oblasti výzkumu DNA mnoha živočichů, rostlin nebo mikrobů. Informace uložené v takové databance by mohly být sdíleny mezi pracovišti po celém světě. Významným přínosem pro budoucnost by bylo včasné uložení DNA vzácných a ohrožených druhů. Zcela specifickou oblastí je uplatnění technologie v institucích jako je armáda, policie nebo letectvo.

A jak je to dnes s tolik diskutovanou ochranou osobních dat?

Naším cílem je, aby se archivovaná DNA dala propojit s informacemi uloženými v elektronické formě. V praxi to znamená jednoduchou identifikaci pomocí například QR kódu nebo NFC kódu a propojení s datovým úložištěm, poskytujícím maximum informací o vzorku. Na druhou stranu je kladen zvláštní důraz na ochranu citlivých dat. Vzorky DNA, u kterých je třeba zabezpečit anonymitu, jsou vždy ukládány způsobem znemožňujícím neoprávněnou manipulaci.

Jednali jste o vstupu do vašeho projektu s některou institucí?

Samozřejmě. Myšlenka uložení kompletní dědičné DNA, tedy tři miliardy neopakovatelných znaků při běžné pokojové teplotě, je velmi jemně řečeno zajímavá. Pominu-li nutnou investici, chyběl i dostatek odvahy a vizionářství pro realizaci našeho projektu.

A co zahraniční investoři?

Jak jsem již řekl, byl bych velmi rád, kdyby tato technologie zůstala doma v Česku.

Co je tedy nutné nyní udělat?

Ideální je vstup silného investora, který má potenciál uvést technologii do praxe a také ji patřičně ochránit. Naše republika by se tak mohla stát jakýmsi lídrem v této oblasti.

V čem vidíte zásadní přínos nové technologie?

Naše technologie má zásadní přínos v oblasti archivace dědičné DNA informace, výzkumu závažných nemocí, vývoje nových léků a léčebných postupů. Zcela unikátní duchovní přínos vidím v založení Archivu DNA významných osobností českého národa. Představte si například zlatou plaketu s genetickým otiskem Karla IV. Takovou relikvii nemá žádný národ na světě.

Foto: Petr Topič, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.