Italové hlasovali, bojí se nejisté budoucnosti
Včerejší italské volby byly mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. Nestabilita v zemi by se totiž dotkla celé Evropy.
Byl to souboj na ostří nože. Nikdo si včera v Itálii netroufal odhadovat výsledek parlamentních voleb, nejdůležitějších za mnoho let.
A Italové to cítí. „Nikdy jsem nehlasoval, tentokrát mi to ale nedalo,“říká třicetiletý římský programátor Luca Alessi. Zrovna míjel hlídkující vojáky a podél rozvodněné Tibery spěchal k volební místnosti.
Kampaň, plná tvrdých faulů a jen trošky skutečných vizí, už byla minulostí. Italové včera hlasovali do pozdních nočních hodin. Oficiální čísla z voleb měla být známa až v noci na dnešek.
Nečekal se žádný jednoznačný výsledek.
To byl také důvod, proč dění v Itálii zbytek Evropy tak pozorně sleduje. Všichni se bojí nejhoršího scénáře, jímž by byl politický pat. Tomu se chtějí v Itálii všichni vyhnout.
„Jsou to vůbec nejdůležitější volby za poslední čtvrtstoletí,“apeloval v listu Corriere della Sera na voliče končící premiér středolevé vlády Paolo Gentiloni. Hlasování interpretoval jako souboj otevřené svobodné společnosti s populismem, tedy protestním Hnutím pěti hvězd (M5S), které založil komik Beppe Grillo.
Mnozí Italové naopak považují protisystémové Grillovo hnutí za svěží vítr, který může zreformovat Itálii.
Vedle Gentiloniho levého středu a M5S šel do souboje expremiér Silvio Berlusconi s Ligou severu, v koalici pravého středu.
Velká pozornost se soustředila na jih Itálie, kde bylo hodně lidí nerozhodnutých a nezaměstnanost mladých lidí tam dosahuje 46 procent.
Pokud by volební výsledek nevedl k vytvoření stabilní koalice, čekalo by Itálii i Evropu dlouhé období nejistoty. Co vše by bylo v sázce?
Hlavně ekonomická stabilita Itálie, třetí největší země eurozóny. Na Apeninském poloostrově se mísí migrační krize s odeznívající krizí ekonomickou. Trpělivost Italů je u konce.
Netají se tím ani 55letá učitelka Maria Capasová, která postává před volební místností ve škole na široké Via Merulana v centru Říma. Většina lidí se podle ní v letech krize 2009 až 2013 musela smířit se čtvrtinovým snížením svých příjmů. „Také se neustále zvyšovala nezaměstnanost, mladí lidé raději odcházeli do zahraničí,“vysvětluje Capasová, která se prý ve škole dočkala výrazného snížení platu.
Itálie má po Řecku nejvyšší státní dluh v Evropské unii. To vyvolalo tlak na snižování nákladů ve vzdělávání, zdravotnictví, snížily se investice do infrastruktury. „Každý vidí ty rozbité silnice,“mávne paní Capasová rukou. Mluví také o tom, že už má blízko do důchodu. Proto jí nezní špatně Berlusconiho sliby jako zvyšování penzí či rovné zdanění ve výši 25 procent. Velkorysými plány nešetří ani ostatní soupeři.
Potíž je v tom, že tyto nápady by jen prohloubily státní dluh, který dosahuje 134 procent HDP. Podle propočtů Institutu Bruna Leoniho by vyšla státní kasu Berlusconiho rovná daň na 27 miliard eur ročně. Nikdo neví, odkud by se částka čerpala.
A je tu další problém. Polovinu dluhopisů mají zahraniční věřitelé. Plán by znervóznil zahraniční investory. Pokud by navíc po volbách panovalo bezvládí a vytratila se důvěra, bylo by to s italskou ekonomikou opravdu vážné.
Podle analytiků se však na sliby zapomene. „Lidé jako Berlusconi si myslí, že lidé mají krátkou paměť, už několikrát o nižších daních mluvil a nikdy to nesplnil,“říká Filippo Taddei z univerzity SAIS Europe.
Před volbami byla často zmiňována možnost, že Italové opustí po vzoru Britů nikoli snad přímo EU, ale aspoň eurozónu. Teď se před Itálií rýsuje úplně jiný scénář. Pokud nevytvoří rychle proreformní stabilní vládu, stane se únavnou přítěží pro jádro Unie formované Berlínem a Paříží.
Italové sice kritizují Brusel, ale rozvod nechtějí. „Bylo tady v lidech hodně zloby třeba kvůli imigrační krizi, měli pocit, že nás v tom zbytek Unie nechal vykoupat, to už ale odeznělo,“vysvětluje penzista Luigi Marchionne, který se zájmem sledoval televizní přenos z volebních místností.