Vidět, či nevidět? To je, oč tu běží

Jana Paličky, sportovního reportéra MF DNES

Švýcarský důchodce Sepp Blatter, bývalý prezident Mezinárodní fotbalové asociace FIFA, si s tím zpátečnictvím nedá pokoj. Než ho vyrazili z funkce kvůli korupci, zavile brojil proti videu: „Neberme rozhodčím zodpovědnost! To oni jsou na hřišti páni.“

Fotbal přece potřebuje spontánnost, ne prostoje, během kterých se bude složitě vyhodnocovat záznam, jestli náhodou nedošlo k porušení pravidel. „V jednoduchosti je krása fotbalu a důvod jeho úspěchu,“vykládal Blatter na potkání.

Trvalo to celou věčnost, než pod tlakem doby a okolností připustil: „O videu uvažujeme.“To se psal rok 2010.

Ani tehdy nevypukla žádná revoluce, jak by se dalo předpokládat. Jen se opatrně našlapovalo, jestli by náhodou video nepomohlo vymýtit šílené kiksy rozhodčích.

No vidíte, teď už video funguje ve čtyřiceti soutěžích, jenže Blatter si pořád vede svou: „Hlavně s ním nesmíte experimentovat na mistrovství světa v Rusku! Apeluju na strážce pravidel!“

Mezinárodní výbor pro pravidla fotbalu se naštěstí zviklat nenechal. „Děláme historický krok k většímu fair play,“zaznělo, když se po dvouletém testování jednomyslně schválilo, že má videorozhodčí zelenou. Heuréka!

Teď ještě, aby do toho FIFA nehodila vidle. Teprve 16. března v Bogotě se rozhodne, jestli se video objeví na letním šampionátu v Rusku. Je to jedinečná příležitost, jak fotbal konečně vyvést z doby kamenné.

Samozřejmě můžete snášet milion důvodů a nelibých pocitů, proč se vám video příčí. Ano, může být nepřehledné. Ano, občas způsobuje chaos a hráči vůbec netuší, co se zrovna šetří.

Ano, používá se příliš, a navíc není zcela bezchybné.

A ano, opravdu, ale opravdu někdy zdržuje.

„Video zabíjí emoce,“prohlásil Mauricio Pochettino, uznávaný trenér Tottenhamu. Minulý týden hrál Tottenham zápas Anglického poháru, při kterém hlavní rozhodčí každou chvíli konzultoval důležité situace s kolegou u obrazovky. Bylo jich tolik, že se utkání zmatečně zdržovalo, hráči nechápali, diváci pískali, jenže všechny problematické okamžiky se vyřešily správně.

Mimochodem, podle studie univerzity v Lovani, která videoprojekt dozoruje, se přesnost verdiktů zvýšila na 98,9 procenta!

Samozřejmě můžete souhlasit s trenérem Pochettinem, ale fotbal potřebuje jít dál. Musí se naučit, jak být čistší a přívětivější. Měl by přijmout fakt, že jeho součástí jsou i lidé u videa, kteří během pár desítek vteřin odhalí, jestli se náhodou na hřišti nestala chyba, která by fatálním způsobem změnila výsledek a vývoj zápasu.

A my bychom se měli učit taky, protože není úplně snadné vyznat se v protokolu, který určuje, co se zkoumat musí, smí a nemůže. Velmi zjednodušeně řečeno: zatímco přehlédnutý faul uprostřed hřiště videorozhodčího nezajímá, odpískaná penalta nebo vstřelené góly se řeší vždycky.

Právě to dráždí fanoušky ze všeho nejvíc, protože obvykle netuší, jaká situace se zrovna přezkoumává. V tom musí rozhodčí přidat a polopaticky vysvětlit, co se děje, ať si nedomýšlíme.

Proto je věčná škoda, že se k videu zdrženlivě stavějí dvě nejprestižnější soutěže: Liga mistrů a Premier League v Anglii. Hvězdné ligy dost možná čekají, až se vychytají mouchy, jenže projektu to krade plusové body.

Nebýt dědečka Blattera a jeho zabedněných nohsledů, tohle už bychom měli dávno vyřešené.