Marpo se vydal mimo žánrové škatulky

Václav Hnátek redaktor MF DNES

Marpo na novou desku Dead Man Walking přizval rapery Ironkapa nebo Kaliho a v závěrečné bonusové skladbě Podle sebe, kterou dal dohromady s Rytmusem, je to čirý hip hop, jinak však hranice žánru překročil dalece.

Nejde ani o to, že v další písni Kruh hostuje také zpěvačka Lenny. Marpo na desce také sám zpívá, i když jeho hlavním výrazovým prostředkem zůstává rap. Největší proměna nastala v hudebním základu desky i ve způsobu, jakým vznikl.

Hrdinovu minulost si divák skládá z úmorných záblesků jeho paměti. Traumatické vzpomínky se týkají dětství s krutým otcem, válečných zážitků z Afghánistánu i práce v FBI. Teď už je soukromníkem, který na zakázku zachraňuje oběti dětské prostituce. Při jedné akci však zjevně šlápne na kuří oko mocným členům pedofilní sítě, takže se mezi jeho blízkými začínají množit mrtvoly. Zasmušilý vlk samotář pod kapucí se nicméně nevzdá, vezme si

Takže fakt, že na desce zní bicí a kytary, místy připomínající nejen rockové polohy, ale také moderní americké country, je vlastně spíš důsledkem než příčinou Marpova uměleckého rozpoložení. To, že tentokrát nevycházel z hotových tracků, ale sešel se s živými muzikanty v nahrávacím studiu, bylo vědomé rozhodnutí o posunu vlastní tvorby.

Docela jiná dimenze

A nutno říct, že rozhodnutí to bylo odvážné. Protože tuzemský posluchač je hodně konzervativní a zpravidla nerad odpouští kapele drobný posun v žánru. Tím méně by měl přijmout, že raper rozjíždí muziku další dávku prášků, nové kladivo a vyrazí pro ohroženou školačku přímo do luxusního doupěte neřesti.

To je ovšem teprve finále, k němuž režisérka vede svého hrdinu přes osobní rituály včetně věcných, někdy zábavných, jindy až odpudivých detailů. K příjemnějším patří jeho soužití s maminkou, která sleduje Psycho a pak nemůže usnout, postupně však převáží krvavé ornamenty jako prostřelené brýle. vonící americkým Středozápadem. Jenže ač je Marpův posun v případě aktuální nahrávky nejmarkantnější, nepřichází bez dřívějších pokusů. Takže zvonivá kytara třeba v titulní skladbě vlastně nepřekvapí.

V úvodní písni Demons se Marpo aktuálně vyrovnává s odchodem z Chinaski a rapuje o tom, jak pověsí bubenické paličky na hřebík, což se vzhledem k povaze nahrávky úplně nepotvrdilo. Jenže třeba Řeka, ač i zde na rap dojde, je se záplavou smyčců ryzím popem, jenž se podezřele podobá hudbě, kterou zmíněná kapela hraje. Podobně působí v podstatě popová skladba 17 a v Dopise postaveném na klavíru se Marpo dostává do úplně jiné dimenze hudby.

Navzdory tomu, že Marpo stále rapuje, by už asi neměl být zván raperem. Aktuální náloží nové hudby prokazuje, že muziku vnímá v širším kontextu, což je dobrá zpráva. Jak to bude na publikum fungovat, se ukáže na klubovém turné, které startuje ve středu v pražském Lucerna Music Baru. A samozřejmě na největším Marpově dosavadním projektu – na květnovém koncertu v O2 areně v Praze.

Dead Man Walking