Jakou hru teď hraje Kim
Severokorejský vůdce je najednou ochoten jednat s USA i o svém jaderném programu.
PCHJONGJANG Kim Čong-un nepřestává překvapovat.
Až dosud nechtěl o jednání o svém, všechny kolem dokola děsícím, jaderném programu ani slyšet.
Teď přes jihokorejskou delegaci, s níž se průlomově sešel zkraje týdne, vzkázal, že toto dosavadní tabu padlo. Je prý ochoten začít vyjednávat také o svých jaderných zbraních – a to i se Spojenými státy.
Jako by chtěl Kim změnit svou image a ze světového zloducha začal mutovat v odpovědného státníka. Nebo možná jen typicky „severokorejsky“lavíruje a má cosi pro něj výhodného za lubem.
V každém případě svět, který se už pozvolna učil nasávat příchuť příští jaderné války, si nyní začíná zvykat na zcela opačný – a podobně neuvěřitelný – pocit, že „s tím Kimem se to přece jen nakonec nějak sfoukne“.
Je však tento optimismus oprávněný?
Bylo by důležité vědět, o co Kim Čong-un opravdu hraje a jaké další tahy má připravené. Tak jako u mnoha jiných záležitostí, které se týkají neproniknutelného Pchjongjangu, máme k dispozici celé kontejnery spekulací, ale zoufale málo faktů. Vlastně je tu jen přesvědčení jikohorejských vyjednavačů, že tentokrát to Severokorejci myslí opravdu vážně.
I když všichni dobře vědí, že nálady nad Korejským poloostrovem se mění se stejnou nevyzpytatelností jako počasí nad himálajskými osmitisícovkami, bylo by bláhové naději šmahem odmítnout.
Zatím se zdá, že ti nejvíce zainteresovaní, tedy Jihokorejci a Američané, situaci vnímají bez přehnaných očekávání.
Žádné dárky pro Kima
Před předčasným optimismem včera varoval samotný jihokorejský prezident Mun Če-in, jinak velký stoupenec sbližování se Severem. „Je příliš brzy na to, abychom byli optimističtí ohledně návrhu Severní Koreje jednat se Spojenými státy o denuklerizaci. Jsme teprve na startovní čáře,“řekl. Současně popřel obvinění, která nyní padají ze strany jihokorejské opozice, že tamní vláda si vstřícnost Kima koupila za jisté výhody. „Se Severem nebyla uzavřena žádná tajná dohoda, Sever od nás nedostane žádné dárky,“sdělil Mun Če-in.
Podobně opatrné i nadšené zároveň se zdají být reakce amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zjevně má pocit satisfakce, že jeho nesmlouvavý přístup k Pchjongjangu (tedy výhrůžky a drsné sankce) se nakonec vyplatil. Na otázku novináře, čemu vděčí za změnu severokorejského postoje, odpověděl typicky „trumpovsky“: „Sobě!“Ovšem už zcela netypicky zdrženlivě dodal: „Byla by to skvělá věc pro svět, ale uvidíme, co bude...“ To, že jiskřička naděje, jež nad Korejským poloostrovem zazářila, je dosud velice slabá, vyplynulo i ze slov vysoce postaveného amerického vyjednavače pro list The Washington Post. „Na věc je třeba hledět z určité perspektivy, zhluboka se nadechnout a nezapomínat, že za sebou máme sedmadvacet let jednání se Severokorejci, a to je sedmadvacet roků porušování veškerých dohod, které Severní Korea s USA a mezinárodní komunitou kdy uzavřela,“řekl.
Zase jsme se tak obloukem dostali zpět ke Kim Čong-unovi. U něj, zdá se alespoň nyní, vše začíná a vše končí. Především co se týče motivů Pchjongjangu k souhlasu s rozhovory o jaderných zbraních.
Tajemné úsměvy
Jak na počátku týdne ukázaly záběry kamer z bezprecedentního jednání jihokorejské delegace se severokorejským diktátorem, Kim doslova hýřil úsměvy. Tohle že má být ten jaderný dryáčník, který chce půl zeměkoule vyhodit do vzduchu? – říkali jste si mimoděk. Důležitější je však otázka jiná: jednalo se o pukrlata zoufalého vůdce pod tlakem, který se chce za každou cenu zbavit mezinárodních sankcí, jež ho dusí a ohrožují stabilitu jeho režimu? Nebo to byly úsměvy vůdce, který si je jist sám sebou, má dlouhodobý plán, který se mu až nečekaně snadno daří uvádět v život?
Někteří si myslí, že primárním motivem nynějších vstřícných kroků Kim Čong-una je snaha překonat obtíže z rostoucí izolace jeho země. „Sankce si v KLDR začínají vybírat svou daň, protože podpora z Číny a Ruska klesá. To vede k otevření Pchjongjangu zejména vůči Jižní Koreji,“soudí profesor Nam Čong-vuk ze Soulské univerzity.
Jiní naopak věří, že Kim přistoupil na rozhovory proto, že dokončil jaderný program a cítí se silný. Dost silný na to, aby svět uznal jeho zemi jako novou mocnost. „On chce s USA spíše mluvit o rovných podmínkách než o jednostranné denuklerizaci Severní Koreje,“myslí si Koo Hae-woo, někdejší vysoce postavený člen jihokorejské tajné služby.
Politologové, politici, špioni, ti všichni analyzují už celé roky každičké gesto, které přijde ze Severu. Odpovědi na základní otázky však stále neznají. Tak jako nyní. Vědí, že se něco děje, co se to děje a proč, jim však uniká. Režie tak zůstává v rukou Kim Čong-una a svět musí čekat na to, co přijde.