Itálie, laboratoř Evropy

Paralýza. Tak vypadá po uplynulé neděli Itálie, kde ve volbách do obou komor parlamentu zvítězily dosavadní antisystémové strany. Je to dobrá, nebo špatná zpráva? Brusel volá SOS! Jaký to bude mít vliv na Evropu?

Zakladatelská země EU a třetí nejsilnější ekonomika eurozóny se zhroutí? Čtyřicet šest milionů italských lidí volilo způsobem, nad nímž si všichni lámou hlavy. Není to jen ekonomický marasmus (11 procent nezaměstnaných), migrační krize (700 000 migrantů), ale i vnější tlak v epicentrech globálního napětí, které učinily z Itálie slabý článek Evropy. Tato nevýhoda – deficit 2 300 miliard eur, 123 procent HDP – však může být východiskem k nové Evropě!

V Itálii, zemi s hlubokou evropskou tradicí, najdete totiž eurofederalisty mezi komunisty, liberály i křesťanskými demokraty. Najdete je v antisystémovém Hnutí pěti hvězd u komika Beppe Grilla! Konec druhé republiky, počátek třetí? Konec Evropy?

Zatímco vítězství ohlásil Matteo Salvini, předseda separatistické Ligy severu, díky koalici s Vzhůru, Itálie, podobně triumfálně se tvářil i Luigi di Maio, předseda Hnutí pěti hvězd. „Dnes začala třetí republika,“ohlásil. A dodal: „Ta bude konečně republikou italských občanů.“

Jaká bude Itálie zítřka? Jisté je jedno, do 23. března, prvního dne zasedání parlamentu, budou probíhat více než složitá jednání. Nic není nemožné, zejména v Itálii, která zůstává i nadále evropskou politickou laboratoři. Tady vznikl na počátku 90. let fenomén Berlusconi a „politika jako byznys“, jež vrcholí Donaldem Trumpem a disponuje deriváty i jinde.

Po brexitu, vítězství Trumpa v USA a posilování krajních sil v Rakousku to vypadá na konec Evropy. Alespoň té, na kterou jsme byli zvyklí. Tandem Francie a Německa už není tím, čím býval. Nadchází čas nové Evropy, té postpolitické? Nikdo nechce být falešným prorokem.

Každému jeho vítězství

Hlavní poražený je dosavadní politický systém. První poválečná republika, kde moc sdíleli křesťanští demokraté s komunisty (později socialisty), skončila pádem komunismu. Nástup magnáta Berlusconiho změnil směr v nové autoritářství. Dvakrát padl a znovu vstal z mrtvých – zemi přinesl nejdelší vládu a relativní stabilitu.

Berlusconiho uskupení Vzhůru, Itálie, jakkoliv bylo součástí vítězné pravicové koalice, jež získala 37 procent, předává nyní moc hnutím, jež nacházejí zdroje v protestu proti současnému systému.

Předseda středo-levicové Demokratické strany Matteo Renzi, tolik obletovaná hvězda italského nebe a miláček bruselských kuloárů, ohlásil ústup do opozice. Návrh na změnu ústavy, jejž předložil jako premiér na konci roku 2016, ho stál všechno. Nyní jsou jeho dny, alespoň papírově, sečteny. Může si udržet vliv jako vlivný florentský senátor, nicméně pokušení být u toho, dokud „nevznikne nová vláda“, je stále velké.

Jeho straně slepené v roce 2007 ze socialistů, komunistů, reformistů, křesťanských sociálů a ambientních demokratů dnes hrozí rozpad. Skoro devatenáct procent v parlamentních volbách je pro ně oproti 40 procentům v evropských volbách katastrofou, ale stále dost pro část ze stovky nových poslanců a padesátky senátorů, kteří mohou konvergovat.

Dosavadní spojenec Berlusconiho, tolik trpěná Liga severu, se vyšvihla tak, že si nárokuje premiéra. Salvini sám se svými necelými 18 procenty však vládnout nedokáže, vábí proto i radikální levici. Zatím vehementně odmítá pouze spojenectví s Hnutím pěti hvězd jako zásadním konkurentem, jemuž se podařilo rozdělit Itálii.

Úspěch hvězdného uskupení varietního komika Beppe Grilla, který do čela postavil líbivého Di Maia, nejvíce překvapil na jihu země. Rozkol mezi chudým jihem a bohatým severem tak stále trvá.

Salvini označuje vyjednávání s Hnutím pěti hvězd za „fake news“, ale pouze toto spojenectví by vytvořilo většinu – a sjednotilo zemi. Klíčem pro spojení obou politických kultur by mohl být odpor k bruselským direktivám zvlášt v oblasti imigrace a daní. Rovnalo by se to zázraku.

Situaci však není možné nahlížet jen jako vítězství a porážku. Mnozí z vítězů jsou totiž současně poraženými, třeba Berlusconi, a mnoho z poražených nemusí odejít na smetiště dějin, tedy část demokratů a levice. Záležet bude i na jednání s předsedkyní parlamentu Luisou Boldriniovou a prezidentem Sergiem Mattarellou.

Hnutí pěti hvězd vzniklo jako projekt proti klientelismu, korupci a klanům v politice. U jeho základů nestál jen komik Grillo, ale i jistý Gianroberto Casaleggio, jenž postavil software a dodal hnutí autonomní komunikační styl. Hnutí bez jasně formulované tradiční pravo-levé ideologie nechybí plastičnost. Grillo překvapil nedávno podporou šéfa liberálů Guye Verhofstadta při kandidatuře na čelo europarlamentu, Di Maio proevropskými výroky.

Při demonstracích proti bílému útočníkovi, který v Maceratě útočil na lidi tmavé pleti, se ukázalo, že Di Maio umí vystupovat umírněně. A hnutí skončilo ve volbách první se ziskem 32 procent. Málokdo by jako účastník Grillových vystoupení v roce 2007 věřil, že se tak stane. Hnutí je – ať chcete, či nechcete – budoucností země; nejen proto, že propaguje „základní nepodmíněný příjem“pro chudé. Luigi di Maio, na rozdíl od Grilla netrvá na odchodu z eurozóny. Před volbami rád opakoval, že je „proevropský“. Jaká to však bude Evropa? A jaký bude nový italský software? Chcete-li nahlédnout věci z výše balonu, někdy prostě nevíte, zda klesáte, či stoupáte. Nahoru, nebo dolů?

Hlavním poraženým voleb je dosavadní politický systém. První poválečná republika.