Spojte mé filmy dohromady
Před pár týdny vstoupil do kin nový film Jana Švankmajera Hmyz. Nyní o režisérově tvorbě vychází obsáhlá publikace encyklopedických rozměrů. Třídí jeho oblíbené motivy i inspirace.
Monika Zavřelová redaktorka MF DNES
Slavný filmař, kterému se v zahraničí často dostává větší pocty než v Česku, se netají tím, že kinematografie pro něj vždy byla formou osobní terapie. V jednom z nedávných rozhovorů dokonce vyzval k tomu, aby se někdo pokusil z jeho filmů odtrhnout úvodní a závěrečné titulky a spojil je v jeden dlouhý celek. „Možná, že by se tak ukázal můj život v realističtějším světle, než je ten skutečný, který jsem prožil,“podotkl.
Švankmajerův nápad inspiroval brněnského autora Bruna Solaříka k sepsání knihy. Ta nyní vyšla v nakladatelství CPress. Solařík si však filmařovu výzvu nevyložil doslovně, vytvořil takzvanou kunstkameru, jev známý z novověkého období manýrismu. Dá se chápat jako sbírka přírodních výtvorů, artefaktů, nálezů i kuriozit vysokého i pokleslého umění. Tedy všeho, co kdy Švankmajer vytvořil či sesbíral. Aby to však dávalo smysl, Solařík kunstkameru rozdělil podle dobové klasifikace a za pomoci autorových citací a textů vše doplnil o myšlenky Lewise Carrolla, Edgara Allana Poea a D. A. F. de Sada, jeho oblíbených umělců. Kvůli zahraničnímu zájmu je každá stránka rozdělena na českou a anglickou část.
Pečlivě roztříděné
Na bezmála třech stech stránkách se rozkládají různá vyobrazení lidské existence - zrůdné, chtivé, děsivé, nenasytné, ale i veselé, možná někdy dokonce šťastné. Nechybí ani malby hmyzu, pohlavní orgány nebo přetvořené kostry zvířat. Vyobrazené fotografie a záběry připomínají, že film je velkým sluhou výtvarného umění, avšak hlavně nekonečné lidské imaginace, která v případě Švankmajera stále roste.
Erotika i příšery
Ani není nutné, aby čtenář Švankmajerovu práci nějak podrobněji znal. A i když o ní má povědomí, nuda mu při čtení rozhodně nehrozí. První kapitola Gaudia přibližuje Švankmajerovu schopnost nazírat na život dětskýma očima a umět si hrát. Zastupují ji ukázky z filmu Otesánek, Hmyz i Lekce Faust. „Dětství je nejvýznamnějším zdrojem tvůrčí imaginace. Jde tedy o to, nezavřít si k němu dveře,“nechal se kdysi slyšet.
Další část nazvaná Horribilia už disponuje o něco méně poetickým obsahem - rohlíky propíchané hřebíky z filmu Něco z Alenky, žraločí boty z Jiného druhu lásky nebo lebka schovaná v kanálu z Přežít svůj život. „Horribilia shromažďují nikoli jen předměty morbidní, ale především doklady magického oživení hmoty ve středu člověka-loutkáře se zkušeností slastí a děsu,“píše se tu. Další, Mystica, pak vypráví o věcech tajemných, Funeralia se zase soustředí na předměty smuteční a rituální, které čerpají ze Švankmajerových cest a Relikviářů.
„Podobně jako mezi mužem a ženou leží minové pole lásky a nenávisti, tak i mezi inspirací a konečným artefaktem leží tvůrčí proces, toto minové pole našich obsesí,“stojí v poslední kapitole Mirabilia. Ta vybírá erotické prvky z jeho děl, přičemž nejvíce vyčnívají ty z Vinnetoua, kdy Švankmajer klasické výjevy doplnil o lascivní útržky snímků ženských úst nebo pohlavních orgánů. A koho by to nezajímalo na oko, může si přečíst o sexuální úloze řitní sliznice, protože ano, i na tu zde přijde řeč.
V knize vyobrazené fotografie a záběry připomínají, že film je velkým sluhou výtvarného umění a lidské imaginace.