Turnaj na střeše světa. I s českou účastí
Zatímco svět tou dobou upínal zrak k olympijským hrám v Koreji, na druhé straně Asie se odehrával poněkud odlišný sportovní svátek.
Na zamrzlé hladině jezera ve skrytu himalájských horských štítů vyrostla hokejová plocha, na níž se nadšenci všech úrovní zapsali do dějin.
Ano, hokej už zažil různé kulisy. Zápasy pod širým nebem díky NHL v posledních letech zdomácněly. V Bangkoku nebo Dubaji se místo zimních stadionů honí za pukem v nákupních centrech. Mistrovství Mongolska se zase pořádá na ledové ploše mezi paneláky.
Ale postavit mantinely ve výšce přes 4 500 metrů nad mořem? To je rarita. U unikátního momentu byl i Čech.
Daniel Brodan, bývalý aktivní hokejista a současný trenér filipínské reprezentace, se v polovině února vypravil s partou dobrovolníků do severoindického Kašmíru, aby se na hřišti oficiálních rozměrů utkali v nejvýše položeném hokejovém utkání.
Jeho kolegové, zejména kanadští hokejoví trenéři, se ve vysokohorské oblasti angažují už 10 let. Učí malé děti bruslit, rozdávají hokejové vybavení a podporují místní školy ve výuce angličtiny. Letos ale chtěli udělat něco extra. „Hrát v takovém prostředí byl obrovský zážitek, ale také velmi náročné.“
Už samotné podmínky výpravy a turnaje pro něj byly velkou neznámou. Příprava na mimořádný výkon začala pozvolna. Na prvním stanovišti ve městě Leh byl k dispozici hotel s teplou vodou, elektřinou, jídlem i internetem. „A trochu nás to namlsalo,“říká český dobrodruh.
V Lehu se hokejoví nomádi tři dny aklimatizovali, zahráli si i na místním zamrzlém rybníku. Většina hráčů začala díky nadmořské výšce pociťovat bolesti hlavy. „Po dni nebo dvou si ale tělo zvykne na řidší příjem kyslíku,“říká Brodan.
Výstup mohl pokračovat, podmínky však přitvrzovaly. V táboře položeném výše než 4 000 metrů nocoval Brodan se spoluhráči v domech u místních, kde elektřina fungovala pouze tři hodiny denně. „K dispozici byla jen ledová voda, místo záchodu byla velká díra v zemi. Na topení jsme mohli zapomenout, takže jsme se v noci klepali v minus 25 stupních ve spacáku a pod pěti dekami,“vypráví Brodan.
Místní hostili hokejovou výpravu tím nejlepším, co měli. „Takže rýže s omáčkou a nudlemi byla náš každodenní motor. Ale vážili jsme si toho.“
Pětadvacet taxíků a kamion s hokejovým vybavením dopravily osmdesát nadšenců do nadmořské výšky přes 4 500 metru, kde se turnaj odehrál. Zúčastnilo se ho šest týmů z celého světa včetně domácích borců z Indie. Prestižní obsazení měl post rozhodčího. „Pískal Mike Leggo, arbitr z NHL. Vyprávěl nám neuvěřitelné historky, ale také nezapomněl pochválit výkony českých rozhodčích v zámoří.“
Hrazení kolem ledové plochy se podařilo dovézt z Rakouska, na místě zůstalo i po konci akce jako podpora pro místní sportovce. Netradičním občerstvením na hráčských lavicích byly kyslíkové bomby. „Slováci zase místo energetických nápojů pili borovičku,“zaujalo Brodana.
Čtyřdenní hokejová eskapáda v extrémních podmínkách nebyla pro každého. Více než desítka účastníků se musela vypořádat s horskou nemocí a nachlazením. Po návratu o něco níž do Lehu následovala nezbytná rekonvalescence, až poté se mohli novopečení rekordmani vrátit do svých domovů.