Nechte starosty na pokoji

Přímá volba starostů by jen znesnadnila práci místních zastupitelstev. V obcích si přece nevolíme symbol, ale schopného úředníka, který má spravovat obec.

Přiznám se, že jsem proti přímé volbě starostů. Přijde mi, že už máme v Česku všemožných voleb až příliš. Strany jsou kvůli tomu v permanentní pohotovosti, protože jen dozní jedny, už hledají kandidáty pro ty další. Vlastně i voliči jsou ve stálé pohotovosti.

Některé už občas demotivuje, když se po nich pořád dokola chce, aby neustále přemýšleli o tom, komu to hodit do urny. Občas si v tom množství voleb a omezeném počtu kandidátů ani nemají koho vybrat. A kde na to studium kandidátů brát čas, zvlášť když je volič z podstaty dost „líný“.

Teď by se k tomu ještě přidala přímá volba starostů. Ano, některým lidem by nevadilo pustit se do takového dobrodružství. A to i v době, kdy leckdo kritizuje zavedení přímé volby prezidenta a největší kacíři by vrátili i volbu nepřímou.

Přiznám se, že přímou volbu prezidenta budu pořád hájit, třeba to napotřetí už vyjde, ale přímá volba starostů je přece jen trochu jiná záležitost.

Prezident představuje reprezentanta státu, do značné míry symbol, a proto má smysl, že si ho lidé sami vyberou. Starosta je naproti tomu mnohem víc „úředník“a málokde si ho lidé vyberou kvůli charizmatu jako Jaroslava Kuberu v Teplicích.

Odpůrci přímé volby starostů tvrdí, že tento akt zablokuje radnici, protože zastupitelstvo a starosta by mohli být z různých stran s úplně jiným viděním světa. Něco na tom je. Klidně si dovedu představit, že v Praze může ve volbách do zastupitelstva vyhrát ANO nebo ODS, ale primátorem se v přímé volbě může stát populární Jiří Pospíšil z TOP 09. Na magistrátu by pak asi bylo hodně veselo.

Jenže pak je tu druhý pohled. Třeba ANO se často stalo v předchozích krajských a obecních volbách, že se proti němu domluvili ti slabší a vynechali je. Proto hejtmanka Jana Vildumetzová, která má v hnutí přímou volbu na starosti, prosazuje přímou volbu. To se dá pochopit, ale princip, že se mohou ostatní domluvit proti vítězi, považuji za součást demokracie.

A pak je tu třetí možnost. Kdyby se zavedla přímá volba starostů, mohli by se do ní hlásit marketingově zdatní jedinci, kteří by mohli vyhrát. Otázka je, jestli by to zároveň byli dobří pracanti ve službách obce.

Nejsou volby jako volby

Někdo by mohl zpochybnit mou tezi, že přímé volby starostů jsou volby navíc, vždyť by se volilo před stejnou komisí při komunálních volbách ve stejný den. Jenže to není tak úplně pravda.

A to teď vynechám variantu, s níž pracuje Tomio Okamura, že by se starosta volil jiný rok než zastupitelstvo. Volby starostů by totiž měly jinou dynamiku než ty do zastupitelstva. Neznamenalo by to jen to, že byste vzali prvního člověka z kandidátky a přeřadili ho na samostatný lístek. Šlo by totiž o přímé prezidentské volby v malém. Přilákaly by úplně jiný typ lidí. Místní herce, zpěváky, hochštaplery a blázny. A přitom byste měli vybrat nejschopnějšího úředníka, který má spravovat obec.

A to se ještě navrhovatelé nezabývali tím, jaké nastavit vstupní podmínky. Kandidát na prezidenta potřebuje 50 tisíc podpisů, kolik by jich potřeboval člověk, aby mohl kandidovat na starostu? Možná by muselo být víc kategorií podle velikosti obce. Praha přece nejsou třeba Velvary, které mají tři tisíce obyvatel.

Prezident Miloš Zeman nabízí alternativní způsob, něco jako „polopřímou volbu starostů“. Po občanovi se nechce, aby označoval samostatně kandidujícího člověka na samostatném lístku.

„Přímo voleným starostou“by se stal ten, kdo na kandidátce vítězné strany dostane nejvíc preferenčních hlasů. To by na občana vyšší nároky nekladlo. Jenže nejvíce jich obdrželi v minulosti dost často ti poslední na kandidátkách, kteří se tam nechali napsat jen do počtu, nebo známí politici, kteří měli dodat lesk.

Tomio Okamura sice tvrdí, že nový systém by donutil strany sestavit celou kandidátku z lidí, kteří by se teoreticky mohli stát starostou, ale moc nevěřím tomu, že je to možné.

Stálý „vedlejšák“

A teď si vezměte, že by k tomu prošly i další návrhy z konceptu přímé demokracie Tomia Okamury. Referenda a odvolatelnost politiků. To už by občany definitivně utahal.

Člověk, který chodí do práce, do hospody, na třídní schůzky a sportuje, by tak měl stálý „vedlejšák“. Neustále by musel přemýšlet o nějakých problémech v obci, přestože si volí své zastupitele, aby je řešili za něj.

Když to shrnu, dokážu přijmout fakt, že přímá volba starosty není úplný nesmysl. Jenže podle mě funguje i současný způsob komunálních voleb a čeští starostové mají tak velkou prestiž, že si někteří z nich vytvořili vlastní partaj a dostali se s ní do parlamentu. Krom toho by to jen dál zatěžovalo voliče.

Politici si podle mě dost často vymýšlejí podobné „přímé volby“jen proto, aby se nemuseli pouštět do zapeklitějších problémů, jako je penzijní reforma, sociální bydlení, řešení exekucí nebo sociálně vyloučených ghett.

Tak proč se pouštět do tak komplikovaného politického podniku, jen aby se něco dělalo?

Přímé volby starostů by přilákaly úplně jiný typ lidí. Místní herce, zpěváky, hochštaplery a blázny.