Konec režimu, nebo konec Macrona?
Josef Brož publicista
Může to být počátek konce. Nebo také nový začátek. Ústavní reforma, kterou dnes řeší vrcholní politici Francie, není žádná legrace. Ve svém důsledku totiž zásadním způsobem mění politický režim. Ano, demokratický režim, který před 60 lety založil prezident Charles de Gaulle, poloprezidentský systém páté republiky, který nyní doslova lapá po dechu.
Chytí nový dech, nebo bude stát Emmanuel Macron u základů nového režimu? Může to být však také jeho konec. Slibem nezarmoutíš. Ví to i Macron, sedmý prezident páté republiky a dosud nejmladší vládce v dějinách země. Své krédo založil na heslu: „Co jsem řekl, to také udělám.“A sliby, nutno říci, plní. Rytmus jeho reforem jede jako dobře naolejovaný rychlovlak, zdá se, že jej nic nezastaví: ani opozice, ani odboráři (dokonce ani ti ze železnic SNCF), ani terorismus.
Návrh na ústavní reformy není jen tak nějaká podružná věc pro pár úředníků. Dopadne-li, jak Macron navrhoval ve své volební kampani, může být po páté republice veta. Dnes stojí na jedné straně hyperprezidentský Macron, na druhé republika. Kdo zvítězí? To nikdo netuší. Může to ale přijít rychle: stačí říct ještě někdo amen?
Když loni v únoru ukul Macron alianci s Françoisem Bayrouem, vypadalo to jako neudálost. Macron poskočil ve výzkumech o čtyři procenta. Ano, o pouhá čtyři. Ta však rozhodla, že v květnu zvedal ruce na pozadí Louvru jako nový král. Ten druhý, rádce Bayrou, předseda Demokratického hnutí, měl důvod k úsměvu. Ve francouzštině se těmto lidem říká „faiseur de roi“, ustavovatel krále. A rádce Bayrou si dal několik podmínek.
Ty se týkají ústavní reformy institucí, pilířů páté republiky. Bayrouova hvězda zářila na ministerstvu spravedlnosti sice pouhý měsíc, její svit v Elysejském paláci však lze stále cítit. O co jde? O reformu: 1. Národního shromáždění a Senátu (redukce počtu jeho členů – o jednu třetinu), 2. Soudního dvora republiky (jeho zrušení) a 3. volebního systému (zavedení částečně poměrného systému). K tomu, aby návrhy prošly, potřebuje Macron třípětinovou ústavní většinu. Předseda Senátu Gérard Larcher, vládnoucí středopravicové většině, oznámil, že si rybník nechce nechat vypustit celý. I on však ví, že nemá pod kontrolou všechny – hlavně ne centristy.
Až bude v polovině léta svolán Kongres k hlasování, dojde k historické chvíli. Nikdo nedokáže odhadnout, co se stane. Může to být konec? Nebo začátek? Macron se dal slyšet, že pokud reformy neprojdou, uchýlí se (podle článku 11 ústavy) k referendu. To připomíná jedno velké gesto z 27. dubna 1969, jímž prezident de Gaulle, jemuž neprošla ústavní reforma, podal demisi. Lidé totiž nehlasovali o reformě regionů a Senátu, ale o něm.