Kmoníček: ČSSD by měla vládnout s ANO

Podle velvyslance v USA Hynka Kmoníčka není obvinění premiéra Andreje Babiše zásadní překážkou pro vládu.

Český velvyslanec ve Spojených státech Hynek Kmoníček se možná brzy bude stěhovat zpět do Prahy. V zákulisí vyjednávání o nové vládě se mluví o tom, že by mu mohl být nabídnut post ministra zahraničí.

„Pokud by taková nabídka přišla, tak bych si ji samozřejmě velmi vážně rozmýšlel,“říká sám Kmoníček v rozhovoru s MF DNES.

Co si jako člen ČSSD myslíte? Má jít strana do vlády s hnutím ANO tolerované komunisty?

Můj názor řadového člena ČSSD je, že když si člověk dá na stůl dostupné alternativy, tak koaliční vláda ČSSD s ANO tolerovaná další stranou je jedna z mála schůdných. Pokud nechceme pro zahraniční partnery vypadat jako chaotická, evropsky nesrozumitelná entita. Rozhodně bych byl pro účast sociální demokracie ve vládě a věřím tomu, že předseda Jan Hamáček bude schopen vyjednat takové aranžmá, které by vyhovovalo většině stranické základny.

Obviněný Andrej Babiš jako premiér by vám tedy nevadil?

To hodně hýbe spíše domácí politikou. Mě zajímalo, jestli to jednou jedinkrát zazní z americké strany. Čekal jsem, jestli se objeví při jednáních, která na mnoha úřadech vedu. A opravdu ne. Asi jsou na to Američané více zvyklí. Podívejte se třeba, v kolika soudních sporech je prezident Donald Trump.

Ve vnitrostranickém referendu o vládě byste to také překousl?

Pokud by toto byl jediný problém toho kompromisu, tak ano. ČSSD by mohla mít v opozici velký problém. ANO do velké míry převzalo naše volební témata. A je složité být v opozici vůči vlastní politice, to jste pak opozice vůči opozici, a to už je málo srozumitelné.

Jsou tam i další faktory. Vládu mají podpořit komunisté, ti jsou proti členství v Evropské unii a NATO, to není problém z hlediska mezinárodních vztahů?

V mezinárodních vztazích se vždy musíte podívat, co je alternativa. A je-li alternativou SPD, tak komunisté, kteří teď velmi dobře hrají se svým nejhorším volebním výsledkem v novodobé historii, jsou stále ještě popsatelnou, jasnou entitou.

Takže kdyby se k podpoře vlády přidala ještě SPD, bylo by to horší?

Mám obavu, že na to už by se mě ve Spojených státech opravdu začali ptát.

V kuloárech se probírá, že by vám mohla přijít nabídka, abyste se vrátil ze Spojených států a převzal post ministra zahraničí. Jak byste na ni reagoval?

ČSSD by v první řadě měla získat taková ministerstva, aby se jí podařilo realizovat alespoň tu část programu, kterou už od nás převzalo hnutí ANO. Ministerstvo zahraničí z tohoto pohledu není pro ČSSD prioritní úřad, ale na druhou stranu bych ho nepodceňoval, protože pro nás je důležité, jakou budeme mít evropskou politiku. Je to ale asi tak, že v Americe jsem rok, takže není třeba spěchat. Z druhé strany, pokud by taková nabídka přišla, tak bych si ji samozřejmě velmi vážně rozmýšlel.

Když se ale člověk baví s lidmi, kteří vás dobře znají, tak říkají, že to je váš sen, jednou vést ministerstvo zahraničí.

Řekl bych, že má motivace před deseti patnácti lety byla silnější než dnes. Dnes jsem v tomto z mého pohledu až překvapivě relaxovaný. Jsem sice znám tím, že výzvy v životě neodmítám, ale na druhé straně kvůli nim neproskočím hořícím keřem.

Jak si vysvětlujete, že vás prezident Zeman nepozval na svoji inauguraci? Byl jste jeho velmi blízkým spolupracovníkem a ještě k tomu jste během inaugurace byl v Česku.

Ale já jsem nikdy nepočítal s tím, že bych na inauguraci byl. Byl jsem tady tři dny na dovolené, déle jsem si nemohl dovolit. Pak jsem se podle plánu vrátil do USA a následně jsem si přečetl investigativní článek v Respektu o tom, jak jsem přijel do Prahy a zuřivě čekal na pozvání na inauguraci, nedočkal jsem se ho a roztrpčeně odjel. Prosím, ne ne a ne a je to hloupost! Stačilo zvednout telefon a zeptat se mě na to.

Seděli tam však lidé jako lobbista Tomáš Hrdlička, není zvláštní, že na vás si prezident nevzpomněl?

A proč by tam měl sedět český velvyslanec v USA?

Třeba už jen proto, že jste byli velmi blízcí spolupracovníci.

Je pravda, že kdybych takové pozvání dostal, snažil bych se mu vyhovět. Ale i tak by to bylo velmi obtížné, protože v České republice skutečně nemohu být takhle často.

Dostaly se k vám informace z Hradu, jak vnímali vyhoštění ruských diplomatů?

Žádné nemám, jen mediální spekulace.

Jaký vztah vlastně od vašeho odjezdu do USA udržujete s Milošem Zemanem?

Naposledy jsem byl na Hradě asi před čtrnácti dny.

Mluví se totiž o tom, že vaše vztahy nejsou nic moc. Zeman se prý na vás zlobí, protože jste nedokázal zprostředkovat jeho setkání s Donaldem Trumpem v Bílém domě.

Na datum návštěvy u prezidenta Trumpa stále čekáme. Ale je důležité odlišit skutečná fakta a domácí mediální hry. Skutečná fakta jsou jednoduchá, pozvání existuje, nikdo ho nepopírá, čeká se na okamžik, kdy prezident Trump řekne „ready“. A to zcela jistě neudělá dříve, než bude nějaká agenda, která americkou stranu zajímá. A tuto agendu nemůže řešit vláda, která ještě nezískala důvěru. Žádný prezident se nesetkává s druhým prezidentem, aniž by z toho měl nějaký jasný spočitatelný výstup pro obě strany.

V kuloárech se říká, že prezident Zeman už je z toho hodně netrpělivý, protože o tom setkání se mluvilo už před rokem.

Já se jeho netrpělivosti nedivím, my všichni jsme z toho netrpěliví. Ale možná bychom si měli zvyknout na to, že Česká republika není středobodem planety. A v této chvíli je navíc míč na naší straně, my si to musíme tady odpracovat a mít na to nástroj, kterým je stabilní vláda s důvěrou.

A co je pravdy na tom, že americkou stranu znepokojují vztahy prezidenta Zemana s Ruskem?

Asi tak z 90 procent je to domácí politická hra a z 10 procent to skutečně v jisté části republikánského spektra některé lidí zajímá, protože ti jsou na to velmi citliví. Ale když se s těmito lidmi dáte do diskuse, zjistíte, že to vypadá následovně: V Česku se rozjede nějaká pro nás velká politická kauza. Výsledkem toho je asi 60 českých novinových titulků. Z nich se třeba dva dostanou do anglického tisku se zpožděním 14 dní. A když se otážete lidí na to citlivých, odkud jsou jejich informace, zjistíte, že v lepším případě četli právě ty dva titulky.

Dokážete si představit, že by prezidentův klíčový poradce Martin Nejedlý přišel na schůzku s Trumpem a vytáhl svůj mobil, na němž má portrét ruského prezidenta Vladimira Putina?

To by asi nebylo nejvhodnější.

Vyhoštění ruských diplomatů ze západních zemí je další známkou zhoršení vztahů mezi oběma stranami. Přitom když nastupoval Trump, tak se čekalo, že by se ty vztahy měly zlepšovat. Co se stalo, že to tak není?

Nastalo vyšetřování ze strany Mullerovy komise. Když vás neustále vyšetřují, jestli se vám na zahrádce neskrývá Rus pod každým lopuchem, tak vám to nedává volnou možnost pohybu po politickém kolbišti. Myslím, že prezident Trump v první řadě čeká na výsledek tohoto vyšetřování. A až bude uzavřeno, tak se možná dočkáme překvapení. Uměli byste si před třemi měsíci představit, že v jedné místnosti zasedne Trumpův poradce pro bezpečnost John Bolton, ministr zahraničí Mike Pompeo, Donald Trump a Kim Čong-un? Musíme si zvyknout, že když prezident Trump říká, že je schválně nepředvídatelný, tak potom opravdu nevíme, co druhý den udělá.

Zhoršují se také vztahy mez USA a EU. Myslíte, že euroatlantická vazba přežije Trumpovo prezidentství?

To myslím, že ano. Skutečným ohrožením pro ni podle mě nejsou dočasné spory nebo nějaká obchodní válka, pro ni dlouhodobým ohrožením jsou demografické změny v USA. Podle amerických statistik do roku 2042 se člověk evropského původu poprvé v historii stane americkou menšinou. Takže se nám do nějakých dvaceti let stane, že příští prezidenti budou etnickým původem z Latinské Ameriky. A jejich emocionální vazba na Evropu bude podstatně slabší, než jsme byli zvyklí za posledních dvě stě let.

Je tedy možné, že Trump je poslední prezident, který razí takový ten striktně republikánský pohled na svět?

Prezident Trump je výsledkem tohoto procesu. Se svým heslem America First je projevem touhy navrátit USA tam, kde měly jasnou vůdcovskou pozici, do těch jistot padesátých let.

Jaká je současná pozice prezidenta Trumpa? Ze zahraničí se zdá být významně oslabený.

Někteří analytici ale také tvrdí, že se mu teprve nyní daří si sestavit tým, který původně chtěl. Pokud se mu v této chvíli podaří sestavit takový kabinet, jaký opravdu původně chtěl, a následně ještě třeba něco dohodne se Severní Koreou...

... tak dostane Nobelovu cenu míru.

Ano, tušíte správně. Pak asi nastane zhrození liberálních intelektuálů celého světa, kteří budou pozváni k udělení Nobelovy ceny dvěma mužům, které v životě nechtěli potkat.

Trump nedávno uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a chtěl by tam přesunout velvyslanectví USA. To samé se stalo jedním z témat prezidenta Zemana. Myslíte si, že je to dobrý nápad?

Já znám tento názor pana prezidenta a myslím, že se o to přetahujeme posledních deset nebo patnáct let.

Přete, nebo přetahujete?

Přetahujeme. Ono se těžko pře s Milošem Zemanem, obzvlášť když je prezident. Přetahujeme se nejrůznějšími argumenty tam a zpátky a přiznám se, že se mi ho ještě nikdy nepodařilo přetáhnout na moji stranu.

Jaké jsou tedy vaše argumenty?

Důvod mého názoru, který není tak jednoznačný, je, že je to opravdu velmi jasné a zřetelné porušení platných rezolucí OSN, které by mohlo vyvolat poměrně nepříjemnou diplomatickou reakci arabských států. Z druhé strany arabská reakce na americký plán byla překvapivě nijaká.

A myslíte tedy, že to je vhodné?

Myslím, že ten čas přijde. Přijde v souvislosti s tím, jak se třeba někdy znovu začne mírový proces. Ale všichni přece víme, jak skončíme. Palestinci budou mít hlavní město ve Východním Jeruzalémě, Izrael má hlavní město v Západním Jeruzalémě.

Jak vy se díváte na to, když prezident Miloš Zeman a další říkají, že referendum by se mělo udělat i o našem členství v EU?

Chápu, že lidé by měli mít možnost se vyjádřit k věcem, které se jich bezprostředně týkají. Myslím ale, že tohle je velmi nebezpečná hra. Straší mě přízrak brexitu.

Bavili jste se o tom s Milošem Zemanem, proč to téma pořád otevírá?

Nebavili. Já bych nebyl zastáncem toho dělat referendum a pak se vyslovit proti, nedokážu si představit takovou otázku, která by v sobě seriózně obsáhla všechny rozměry tohoto problému. Ale můj hlavní protiargument je asi tento – když chci odněkud odejít, musím vědět, kam bych došel. A mně je celkem jasné, kam bychom směrem z EU došli.

Kam?

Diplomat tohle slovo říct nemůže.

V mezinárodních vztazích se musíte podívat, co je alternativa. A je-li alternativou SPD, tak komunisté jsou stále ještě popsatelnou entitou.

Když chci odněkud odejít, musím vědět, kam bych došel. A mně je celkem jasné, kam bychom směrem z Evropské unie došli.