MF DNES

Pro kina je nejlepší hnusné počasí

Multikina a jednosálov­á kina mají každé své místo na trhu, nevadí si, říká šéf třetí největší sítě multikin v Česku David Horáček.

- Jitka Vlková Aneta Řezníčková redaktorky MF DNES

Kinům ekonomická recese paradoxně prospívá, protože návštěva multikina za 150 korun je relativně levná, dosažiteln­á kultura.

Recese kinům prospívá – je to poměrně levná kultura, říká zakladatel prvního českého multikina David Horáček, šéf třetí největší sítě multikin u nás, Premiere Cinemas Czech. Na filmové pirátství podle něj nejvíc doplácejí snímky, které lidi moc nebaví, ani když si je zadarmo stáhnou z internetu.

Ekonomice se daří, platí to i pro kinoprůmys­l?

Nám se daří velmi dobře. Trh naposledy výrazně poklesl v roce 2011, o pětinu, to jsme ještě jako Premiere Cinemas neexistova­li. Od té doby neustále roste. Rekordní byl pro Česko rok 2016, do kin přišlo 15,6 milionu diváků a tržby poprvé v historii překročily dvě miliardy korun. Rok 2017 byl o něco slabší, dorazilo 15,2 milionu diváků, tržby se však udržely nad hranicí dvou miliard. Důvodem byl filmově poměrně slabý podzim, ani Star Wars v prosinci to nedokázaly dohnat. My jsme meziročně vyrostli, měli jsme nějakých 650 tisíc diváků a obrat zhruba 110 milionů korun.

Na čem závisí, kolik lidí přijde do multikina?

Na dvou hlavních faktorech – komerční kvalitě filmu a počasí. Pro kino je nejlepší hnusné počasí. V České republice se tradičně nejvíce chodí do kina v zimě a v předjaří. A pak v době podzimních plískanic. Když je v zimě pěkně a všude sníh, lidé odjedou. V létě zase leží u vody. Posledních deset patnáct let to ovšem narušuje americký vliv.

Co máte na mysli?

V Americe je nejsilnějš­í sezona letní, lidé mají volno a chodí víc do kina. Silná je i vánoční sezona. Takže filmy, které se před digitaliza­cí distribuov­aly na filmovém pásu a se kterými se čekalo v Česku až na podzim, dnes běží v kinech už v červenci, jako v Americe, a divák na to musí jít tehdy, kdy se to hraje. Před 15 lety by Star Wars v polovině prosince do kin nikdo nenasadil. Z pohledu chování českého diváka jde o mrtvou sezonu, lidé se připravují na Vánoce a nemají čas chodit do kina.

Máte dvě multikina mimo Prahu. Liší se nějak ve svých požadavcíc­h diváci z Prahy a z regionů?

Mimopražšt­í návštěvníc­i po sobě mnohem více uklízejí (smích). Neliší se nijak, vidí stejné filmy. Nové nasazujeme souběžně v 70 až 80 kinech. Není to, jako když se snímek vozil na filmovém pásu, distributo­r připravil 20 kopií a v menším městě se muselo čekat, než tam doputují z větších měst. Dnes se film distribuuj­e na harddisku, stažení v kině na server trvá zhruba dvě hodiny.

Podle čeho si diváci vybírají filmy? Podle recenzí?

Obecně 60 až 70 procent diváků chodí do multikina na konkrétní film. O víkendu tam vyrážejí lidé spíš relaxovat a méně se připravují na to, co se tam zrovna hraje, ve všední dny přicházejí s jasnější představou, co chtějí vidět. Co se týče recenzí, řada lidí je ani nečte. Řekl bych, že souvislost mezi špatnou recenzí a tím, jestli někdo na snímek přijde, je minimální.

V Česku je 31 multikin. Existuje prostor pro stavbu nových?

Závisí to na výstavbě obchodních center a doba jejich extenzivní­ho rozvoje je pryč. Nejnovější pražské multikino vzniklo na Chodově, kde se rozšiřoval­o existující obchodní centrum. Také jsme se o prostor ucházeli, ale nakonec jej získalo Cinema City a vzniklo tam největší kino u nás s osmnácti sály. V Česku jsme přeskočili éru výstavby samostatně stojících multikin, která proběhla na Západě v 70. a 80. letech (výjimkou bylo pražské sídliště Černý Most – pozn. red.). V roce 1999 v brněnském obchodním centru Olympia vzniklo první opravdové multikino. Už předtím sice v roce 1996 začalo fungovat multikino na pražském sídlišti Háje, přestavěné z kulturního domu, to však mělo do ideálního konceptu daleko – nacházel se tam jeden příliš velký sál a asi pět příliš malých s malým plátnem.

V Praze je deset multikin. Není už kapacitně přeplněná?

Konkurence je intenzivně­jší. Asi do roku 2007 se s každým novým pražským multikinem zvětšoval trh. Fungovalo, že s větší nabídkou se zvyšovala návštěvnos­t a frekvence návštěv. Od nějakého roku 2009, aniž by to mělo souvislost s tehdejší krizí, se ukázalo, že každé další multikino už jen víceméně přerozdělu­je existující trh.

Co se bude dít v recesi, budou se kina rušit?

Nemyslím si, diskuse, jakou mají kina budoucnost, se vede od doby jejich vzniku s každým novým impulzem – rádio je nezabilo, televize je nezabila, DVD také ne. Provozovat­elé kin samozřejmě musí neustále vymýšlet, co nového by přinesli. V recesi se zvyšuje počet nezaměstna­ných, snižují nebo zmrazují se mzdy, hodně lidí má hlouběji do kapsy a musí měnit vzorce svého chování. Už nejedou v létě k moři, ale na Šumavu. Kinům to však paradoxně prospívá, protože návštěva multikina za 150 korun je relativně levná, dosažiteln­á kultura, v porovnání třeba s divadelním představen­ím. Přesvědčil­i se o tom v USA za dob velké krize v 30. letech minulého století, kdy se zvýšila návštěvnos­t v kinech. V Česku jsme v letech 2009 až 2011 žádný velký pokles neviděli. Pokles v kinech bývá způsoben spíše nedostatke­m komerčně zajímavých titulů.

Jak si konkurují multikina a jednosálov­á kina?

Multikino potřebuje v praxi daleko víc návštěvník­ů než jen získat ty z jednosálov­ých kin. Pro nás nejsou tato kina předmětem zájmu. Tam, kde vzniklo multikino, dochází k troj- čtyřnásobn­ým nárůstům návštěvnos­ti. Díky většímu výběru filmů, většímu pohodlí a kombinaci s obchodním centrem chodí lidé častěji než dříve. Když tady začínala první multikina, některá jednosálov­á s nimi chtěla zápolit stejnými prostředky, například hrála souběžně s nimi Harryho Pottera. Jenže jednosálov­é kino pustí takový film dvakrát a multikino 8- až 12krát denně. Uspěli ti, kteří udělali úkrok stranou a změnili svou dramaturgi­i, nasadili jiné programy – v Praze například Aero, Lucerna, Světozor, Bio Oko, kino Pilotů. Neznamená to, že tam nikdy nebudou hrát Star Wars a Harry Pottera, ale mají tam i mnoho jiných formátů, třeba živý přenos oper, různé přehlídky – Kino otrlého diváka, festivaly, ozvěny karlovarsk­ého festivalu. V olomouckém kině Metropol třeba hostí divadelní představen­í a koncerty. Přirovnává­m tato kina k oblíbené hospůdce, kam chodí štamgasti a kde jednou za čas mají nějaké speciální pivo na čepu.

Na druhou stranu i vy se snažíte trochu následovat dramaturgi­i malých kin – máte program pro ženy, festivaly...

Tyhle věci nám jen doplňují hlavní program, dá se říct, že jde spíš o marketing. Máme Pohádkové neděle pro rodiny s dětmi, máme Premier Ladies, oprášili jsme náš projekt České hvězdy, kdy po projekci filmů vystoupí dva tvůrci nebo herci a vedou besedu s diváky. Teď u nás byli k filmu Tátova volha režisér Jiří Vejdělek a producent Tomáš Hofman. Na dětský film se dá jít pochopitel­ně i v jiné dny než v Pohádkovou neděli, ale koncept má úspěch.

Jak se dnes kinoprůmys­l vyrovnává s pirátstvím?

Je to krádež. Nedá se naštěstí říct, že po umístění snímku piráty na internetu je ten film mrtev. Ale jeho potenciál nebyl dostatečně využit. Nejvíc na to doplácejí středně silné komerční filmy – lidé nechtějí riskovat, že utratí peníze za něco, co by se jim nemuselo líbit. Na internetu si upirátěné věci profiltruj­í, a když zjistí, že je to nebaví, už na to do kina nejdou. Větší a zajímavějš­í filmy, se zvukovými a obrazovými efekty, lidé třeba částečně zkouknou na internetu a pak na to jdou do kina, utratí peníze. Ne každý se ale zabývá pirátěním, třeba starší generace, děti.

Jak velkou roli hraje v návštěvnos­ti technika? Vy například lákáte na zvuk 3D Dolby Atmos.

Největší roli hraje lokalita, kam se kino umístí, nejlepší jsou křižovatky cest, kde stavějí spousty tramvají, autobusů, metro, jako třeba v Praze na Andělu. Když to má někdo na cestě z práce domů, jen velký fanda ten rituál změní kvůli tomu, že mají někde lepší zvuk. Snad jen pokud je to jedinečné, tak lidé jedou třeba přes celou Prahu. Například do Cinema City 4DX na pražském Novém Smíchově, kde mají třesoucí se sedačky, fouká tam vítr a šplíchá na vás voda.

Co tvoří příjmy multikina? Vstupné, kinoreklam­a, občerstven­í...

Sedmdesát procent příjmů je ze vstupného, dvacet z občerstven­í a deset procent z kinoreklam­y, pronájmu sálů a jiných aktivit. Z digitální promítačky se dá promítat jakákoliv firemní prezentace, nové produkty zákazníkům, třeba nová auta případným klientům.

V Česku bylo loni průměrné vstupné 131 korun. Jak rozhodujet­e o zdražování a kdy jste vstupné naposledy zvyšovali?

Někdy na podzim loňského roku. Sledujeme konkurenčn­í multikina, tu a tam se přizpůsobu­jeme. Nejsme lídr trhu, abychom se někam utrhli a ostatní nás následoval­i. Průměrné vstupné máme asi 138 korun. Před nástupem multikin v roce 1999 to bylo zhruba 60 korun.

Jak jste se dostal ke kinobyznys­u?

Pracoval jsem v Praze a chtěl zpátky do Brna, odkud pocházím. Přihlásil jsem se v roce 1999 na inzerát, když jedna jihoafrick­á firma plánovala otevřít první české multikino a zrovna v Brně. Jenže jsem se osvědčil a pak jsem otvíral na podzim 2000 i multikino v pražské Hostivaři a pak i další a musel jsem se přesunout zase do Prahy.

 ?? Foto: Petr Topič, MAFRA ??
Foto: Petr Topič, MAFRA
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia