Zimo, končíš! Děti se loučily s Morenou a vítaly jaro
Barvení kraslic, pletení pomlázky či vynášení Smrti patří od nepaměti k velikonočním svátkům a tradiční oslavě jara. Dozvědět se něco navíc o těchto tradicích mohli v sobotu návštěvníci Národopisného muzea v Praze, konkrétně v letohrádku Kinských.
Podle Jana Pohunka z etnografického oddělení Národního muzea patří právě chození chlapců s pomlázkou – v některých regionech s tatarem, mrskačkou či švihačkou – k těm nejtradičtějším zvyklostem, které dodržují i lidé nevěřící. Stejně tak se peče beránek, který znázorňuje čistou a nezkaženou bytost.
Málokdo však ví, že o Velikonocích se hlavně v horských oblastech objevuje Krakonoš. Ten byl dříve považován za nebezpečného ochránce hor, po třicetileté válce se jeho podoba změnila a lidé jej začali vnímat jinak – dostal sympatičtější a laskavější podobu. Krakonoš byl velký šprýmař a často lidem naděloval bohatství, které se po čase přeměnilo třeba v exkrementy. V současnosti se na horách objevuje ve velikonočních průvodech, na sjezdovkách a také si jej lidé mohou koupit jako suvenýr.
Mezi zvyky, které časem ustoupily a mezi obyvatelstvem již nejsou známé, patří i pašijové hry. Jedná se o ochotnické divadlo, které mělo za úkol předvést život, smrt a zejména zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Často se provozovalo hlavně na Šumavě. „Tyto zvyky zanikly s odsunem sudetských Němců nebo obecně během komunistického režimu, který těmto křesťanským oslavám nepřál,“popsal Jan Pohunek.
I vynášení Moreny k velikonočnímu období patří. Lidé z obcí či měst chodili v průvodu s postavou na tyči, která zobrazovala Smrt a zároveň zimní období. Poté ji shazovali do řeky či rybníku, často ji i zapalovali, aby přivítali jaro. (nuc)