Rozhovor se spisovatelem Jo Nesbo
JO NESBOØ Než ho svět poznal jako talentovaného spisovatele a mistra vyhlášeného severského krimi, živil se prodejem na burze i zpěvem v populární norské rockové kapele. Pak dostal skvělý nápad a stvořil problémového detektiva Harryho Holea. Tím se mu živ
Máte někdy noční můry? Ne. Proč se ptáte?
Přivazujete své hrdiny k rozpáleným kamnům a poléváte vodou, přilepujete ženy k vanám a pak je necháváte topit... Já bych z toho neměla nejklidnější spánek. Vidíte, jenže většina věcí, o kterých píšu, se mi dřív v noci zdála. Takže kdybych teď o těch zločinech snil znovu, bylo by to něco jako sen ve snu.
Viděl jste někdy zavražděného člověka? Ne, nikdy. Nemyslím, že je to pro spisovatele důležité. Vždycky si vzpomenu na známou historku z natáčení filmu Maratónec. Dustin Hoffman tehdy probděl celou noc, aby vypadal unaveně. Ráno přišel zmožený na plac, kde seděl Laurence Olivier. Ten se na něj jen podíval a řekl: A nenapadlo tě, že bys tu únavu prostě mohl zahrát? Tak asi tak to mám já se psaním. Používám hlavně svou představivost.
Takže vás neláká zkusit si na vlastní kůži práci Harryho Holea? To zase ano. Chci psát správně a autenticky, takže jsem několik míst činu navštívil. Jenže mrtvoly jsou tam vždycky zakryté, a stejně, i kdyby nebyly, asi by to mé psaní nijak nezměnilo.
Musel jste tam jít v přestrojení, aby si neukazovali na známého spisovatele? Tehdy jsem ještě nebyl tak známý, takže hned mě nikdo nepoznal. Ale logicky jsem se trochu schovával, abych nebyl ostatním nápadný.
CO MI V ŽIVOTĚ NEJDE
Kontakty u policie jste získal až jako spisovatel, nebo jste tam měl kamarády už dřív? Neznal jsem nikoho, takže jsem je musel vyhledat. Překvapivě mi vždycky byli velmi nápomocni. Jen se mi ještě nikdy nepovedlo, aby mě vzbudili v polovině noci a řekli, ať se urychleně přijedu podívat na místo činu. To bych chtěl.
Mixování smoothie z krve vrahových obětí, to je taky něco, co máte od svých kolegů policistů, nebo je to jen důvtipná narážka na trend zdravého životního stylu? Vykládejte si to, jak chcete, ale sarkasmus, který za tím vidíte, je mi sympatický. Samozřejmě jde o zrůdný čin, nicméně za každým zločinem v mých knihách je tak trochu schovaný vtip. Jen to tak nebije do očí.
Takže humor a detektivka jdou ruku v ruce? Určitě, u série s Harrym Holem se asi hledá těžko, ale takoví Lovci hlav jsou plní humoru. Vždyť to dělal už Raymond Chandler nebo James Thompson. Žánr krimi by neměl být vůči humoru nepřátelský.
Jste ceněný spisovatel, býval jste norskou rockovou hvězdou, úspěšným burzovním makléřem, měl jste dobře nakročeno ke kariéře profesionálního fotbalisty. Existuje něco, co vám nejde? Je, ale neřeknu vám to. Je to tajné?
Ne, není... Tak dobře. Moji bratři jsou velmi dobří řidiči. Já jsem bohužel z nějakého důvodu tím nejhorším řidičem v rodině, všude. Když jsme začali jezdit na turné s kapelou, nikdy jsem nemusel řídit a říkal jsem si, jak mám hodné spoluhráče, že mě nechají odpočívat. No, bylo to trochu jinak. Prostě mi to nejde.
A to všechno, co vám šlo, bylo za tím spíš štěstí, talent, nebo tvrdá práce? Směsice všeho. Tohle je společně se zdravým sebevědomím základ, který stojí za každým úspěchem.
PÍŠU PO KAVÁRNÁCH
Slyšela jsem, že když začínáte psát, musíte být naprosto přesvědčený o tom, že kniha, kterou chystáte, je nejlepší na světě. Je to tak? Je to trochu složitější. Napsat knihu je něco jako být v milostném vztahu se ženou.
Tak to mi budete muset vysvětlit.
Na začátku jste v euforii. Všechno je nové, téma, žena, poznáváte se. Pak ale přijdou pochyby – je to opravdu ono? A jediné, co vám zbývá, je doufat, že to bude nejlepší vztah, který jste kdy měla. Pokud se tohle povedlo, je čas ji opustit, knihu i ženu.
To je celkem pragmatický přístup. Přesto, byl jste někdy nespokojený s knihou, kterou jste napsal? Ano, šlo o jeden román, který jsem psal asi dva roky. Na začátku mi to přišlo jako geniální nápad, jenže jsem v něm musel spojovat realitu s fikcí a to byl problém. Pochybnosti rostly. Editoři s tím však byli spokojení, jen vypíchli pár věcí, které se jim nezdály. Bohužel to byly přesně ty pilíře, na kterých celý příběh stál.