ROZTOMILE DOMINANTNÍ INTROVERTKA
Až se začne v dubnu vysílat pokračování komediálního seriálu Single Lady, v němž hraje, bude dcera swingového zpěváka Ondřeje Havelky už zabydlená v cirkusácké maringotce. Kvůli lásce k cirkusu byla ochotna opustit i domov, to prostředí je jí bližší než h
Povězte mi, proč jsem vás nenašel na Facebooku ani na Instagramu? Protože tam skutečně nejsem. Nebudu popírat, že jsem si Facebook na chvíli zřídila. Začalo mě totiž zajímat, proč na něm tráví tolik lidí tolik času. Jenže co se nestalo – sama jsem tomu začala propadat!
Cožpak není příjemné dostávat lajky a sklízet pochvaly třeba jen za to, jak vypadáte? No, to mě právě začalo děsit, protože se mi to samozřejmě líbilo! Když jsem na sobě začala pozorovat, že by se ze mě mohla stát taková ta závislačka kontrolující každou chvíli telefon, tak jsem ten profil asi po roce zrušila. A s věkem se v tom skeptickém názoru na sociální sítě utvrzuju. Je pravda, že se vyhýbáte i počítačům? Už jsem pokročila natolik, že jsem si pořídila iPhone, a u toho jsem skončila. Ještě v primě, v šesté třídě, jsem počítače bojkotovala a všechny práce do školy i seminárky jsem odevzdávala psané rukou. Teď už počítač základním způsobem ovládám, ačkoliv ve spoustě věcí mi musí pomáhat přítel, ale napsat referát a poslat ho e-mailem dovedu, a to mi stačí.
Vyvozuju z toho správně, že byste se raději narodila do swingové éry třicátých let, kdy nic takového neexistovalo? To zase úplně ne. Je pravda, že doma mě atmosféra té doby odjakživa obklopovala, jelikož táta vede swingový band a má tu éru rád a i mámě je duch té doby
TEĎ SE OD RODIČŮ STĚHUJU ÚPLNĚ. BUDU ŽÍT PŮL ROKU V MARINGOTCE A DOCELA SE TĚŠÍM, ŽE TAM BUDU SAMA.
blízký, ale neznamená to, že bych v tom úplně uvízla. Na rozdíl od táty, který tu éru zná do hloubky a vyzná se i v sociálních souvislostech, mám o těch časech jenom povrchní znalosti, ale vím, že to rozhodně nebyla lehká doba, jak si ji leckdo idealizuje. Mám ráda filmy pro pamětníky, které mi máma pouštěla, a já pak milovala Adinu Mandlovou, Huga Haase a taky knížky Karla Poláčka. A samozřejmě mě baví muzika té doby – swing a jazz.
Jaké jste měla dětství?
Krásné.
V jakém duchu vás rodiče vychovávali?
Já jsem byla hodné dítě, takže žádnou zvlášť velkou přísnost jsem nepotřebovala. Máma se mi ale mimořádně věnovala. Pouštěla mi dobrou muziku, seznamovala mě s výtvarným uměním, doma byla neustále společnost umělců, protože máma se vždycky ráda obklopovala zábavnými lidmi. Často nás navštěvoval Jarda Dušek, Martin Zbrožek, Honza Hřebejk nebo Honza Němec. Hodně jsme spolu chodily na koncerty, třeba na Věru Gondolánovou, takže dětství jsem měla zábavné a pestré.
A tatínek Ondřej?
Táta mě moc nevychovával, spíš mě vzdělával. Brával mě na výstavy, na procházky Prahou, na kterých mě seznamoval s architekturou, takže jsem pak byla ve škole hrozně napřed. Hlavně ve výtvarné výchově a v literatuře – všechno už jsem věděla od táty.
STĚHOVÁNÍ OD RODIČŮ
Bylo vaše dětství jen zábava, nebo jste taky něco musela?
Tak třeba jsem musela chodit do školy (rozesměje se). A musela jsem hrát na piano. Jenže to jsem nesnášela, místo cvičení jsem se schovávala do skříní a pod stůl, zápisníček s hudebními úkoly jsem ukrývala do koše s prádlem pod ponožky, až jsem tím rodiče otrávila natolik, že rezignovali a přestali na mě tlačit. Po letech jsem se k pianu sama vrátila, sem tam si něco zahraju, ale chybí mi technika.
Žádné jiné povinnosti jste neměla?
Když se mi ve dvanácti letech narodil bráška Hugo, pak jsem mámě pomáhala hlavně s ním, vodila jsem ho i do školy a na kroužky. Jenže i to jsem vlastně dělala ráda, takže jsem to jako povinnosti nebrala.
Před časem jste připustila, že vašim rodičům se víceméně splnilo to, co od vás očekávali. Povedlo se vám je někdy překvapit?
Myslím, že je překvapuju neustále. Například můj zpěv – máma mi v tom svého času moc nevěřila, nezdál se jí úplně můj ukníkaný hlas, ale myslím, že ji to možná překvapilo, že jsem na tom teď líp.
Jak rodiče bezprostředně zareagovali, když se dozvěděli, že chcete jít k cirkusu?
Měli radost, že se mi plní můj sen.
Kvůli angažmá v cirkusu načas přesídlíte do Belgie. Jak prožíváte odchod z pohodlného domova od rodičů?
Já už jsem se z domova odstěhovala, i když jen do bytu o patro níž, takže jsem byla doteď rodičům nablízku a zároveň mám svůj soukromý prostor, což je pro mě ideální. Teď ale přichází ta skutečná oddělovací fáze, kdy se odstěhuju úplně. Budu žít skoro půl roku v maringotce a docela se těším, že tam budu sama. Ale zrovna dneska jsem si uvědomila, že zas tak jednoduché to nebude.
Jak to?
Ráno jsem vezla mámu na letiště. Nějak jsme si při loučení uvědomily, že se hodně dlouho neuvidíme, a obě jsme bulely a vůbec se nám nechtělo od sebe. A do toho tu mám toho mladšího bratra Huga, kterého mám hrozně ráda a jsme opravdu skvělí parťáci – ten mi taky bude moc chybět.
SAMOTÁŘKA S KNÍŽKOU
Jak se z vás stala cirkusačka? Neplánovaně, překvapivě, narychlo. Loni na jaře jsem se někde v rozhovoru svěřila, že miluju nový cirkus a chtěla bych v něm někdy vystupovat. A o prázdninách mi najednou zazvonil telefon – volal mi Petr Forman, se kterým se znám už odmalička a v minulosti jsem se mu párkrát vyloženě až vnucovala, jestli by pro mě neměl roli, protože bratry Formany a jejich představení miluju.
A Petr Forman si teď na vás vzpomněl a nabídl vám roli.
Ne, Petr mi řekl, že mluvil s jistým Dannym Ronaldem, principálem jednoho belgického cirkusu, který právě vymýšlí nový program ve swingovém duchu a který se ptal Petra, jestli nemá tipy na lidi, kteří by se mu do toho představení hodili. A Petr mu doporučil mě a vzájemně nás propojil. Danny si mě vybral a tím se mi splnil sen. Vůbec jsem nevěřila, že to přijde tak brzy.
Proč ta malověrnost?
Tradiční cirkusové rodiny jsou obvykle dost uzavřené, bývá to sehraná parta lidí, která nové lidi přibírá mezi sebe jen výjimečně. Tahle rodina se ale rozhodla, že chce sestavit trochu netypické představení, na které si přizve hosty i z jiných zemí.
Co vás kromě hraní a života v maringotce čeká? Krmení lvů ve zvěřinci? To si myslí všichni, že jedu někam do cirkusu se zvířaty. Ne, tohle je něco úplně jiného: je to takzvaný nový cirkus, který propojuje artistiku s divadlem. Čili žádná zvířata, jenom akrobati. I když to jsou v podstatě taky skoro zvířata – visí na lanech jako opice na liáně. V tomhle projektu jsou dva žongléři, provazochodkyně, akrobatka na hrazdě a klaun – to kupodivu nejsem já.
A vy tedy děláte co? Zpívám a tancuju. Každý přišel se svým vlastním hotovým číslem a ta teď slepujeme dohromady a snažíme se je propojit příběhem. To je typické pro francouzský poetický cirkus , který já mám nejradši. Nejde jen o suchá jednotlivá čísla bez souvislosti.
Belgie je maličká, podíváte se s cirkusem i za hranice? Zatím to nevypadá. Tahle partička lidí kolem Dannyho Ronalda, který je v cirkusovém světě dost uznávaný, si teď chtěla trochu odpočinout od světových festivalů a udělat menší lokální projekt. Což mě na jednu stranu trochu mrzí, ale příští sezonu se chtějí na zahraniční festivaly zase vypravit.
Do toho vás ale čeká maturita. Tu jsem si rovnou vědomě posunula na září. Uprostřed tour bych odmaturovat nezvládla.
Jaké předměty jste si k maturitě vybrala? K češtině a angličtině ještě psychologii a dějiny umění. Všechny ty předměty jsou mi blízké, takže bych to měla zvládnout. Největší problém nejspíš bude se k té maturitě vůbec dostat.
Když studujete Mensa gymnázium, musíte být dobrá v matematice. V mém případě to neplatí. Inteligentní údajně jsem, ale počítat neumím, takže buď se v mém případě stala chyba v přijímacích IQ testech, nebo to tak skutečně není. Je pravda, že dnes jsou v nejnižších ročnících Mensa gymnázia samá esa vyhrávající republikové soutěže v matematice, ale za mého nástupu se na matematiku ještě takový důraz nekladl. Byla to hlavně škola dávající příležitost vynikat v jakémkoliv předmětu. Třeba na literaturu jsme měli přímo skvělou profesorku Veroniku Riedlbauchovou, díky které jsem si tenhle předmět velice oblíbila a myslím, že jsem právě v něm vynikala.
Měla jste někdy období, kdy se zdálo, že se vydáte úplně jinou profesní cestou, než směřujete teď? V literatuře jsem měla velké úspěchy a všichni si mysleli – ta to někam dotáhne, ta bude studovat fildu. A nakonec jsem se dala k cirkusu! Ale myšlenky, že bych pokračovala ve studiu dál, se ještě úplně nevzdávám.
Na serveru playtvak.cz teď bude pokračovat komediální seriál Single Lady, kde hrajete roztomile naivní sekretářku Gábinu. Co další role v seriálech a filmech? Natáčení Single Lady bylo fajn, lidi ve štábu byli hrozně milí. Ale upřímně, v hereckém prostředí se necítím úplně svá.
Co to znamená? Můžeme být konkrétnější? Řekněme, že v hereckém prostředí jsem zdrženlivá. Mě ti exhibouši prostě... Asi takhle: i proto mířím ráda do cirkusu, protože cirkus je určitým druhem divadla, ti lidé jsou svým způsobem podivíni, ale v podstatě to jsou také introverti jako já.
Vy jste introvert? Hrozný introvert. Ve větší společnosti se dokážu uvolnit a bavit jedině ve smyslu, jak to kdysi popsal Hemingway: I drink to make other people more interesting. Ve skutečnosti se nejšťastněji cítím doma, o samotě, s knížkou.