Kdo s kým: imigrace podle Seehofera

Manželské páry a nezletilé děti ano, sourozenci už ne. Stejně tak příbuzní cizinců, kteří v Německu žijí ze sociálních dávek, budou mít smůlu.

Řeč je o nových pravidlech pro sestěhování rodin běženců, kteří v Německu nezískali azyl, ale jen nižší status takzvané doplňkové ochrany.

V březnu 2016 německá vláda v reakci na statisíce běženců a migrantů, kteří nekontrolovaně vstoupili do země, na dva roky pozastavila možnost, aby si do Německa mohli následně přivést i své rodiny.

Letos v únoru se pak zástupci konzervativní unie (CDU/CSU) kancléřky Angely Merkelové a sociálních demokratů (SPD) na poslední chvíli dohodli, že zákaz ještě do konce července letošního roku prodlouží. Od srpna jej pak částečně uvolní a podle nových, přesně stanovených pravidel umožní legální příchod tisícovce lidí měsíčně.

Na tom v současné době panuje v německé vládě shoda. Zatím však není zcela jasné, kdo přesně na tento typ přesunu do Německa bude mít nárok.

Nová kritéria má určit spolkové ministerstvo vnitra, které vede Horst Seehofer, předseda bavorské CSU, donedávna premiér této spolkové země a také dlouhodobý kritik příliš otevřené imigrační politiky Angely Merkelové.

Právě Seehofer tak bude mít rozhodující slovo v tom, kdo a za jakých podmínek do Německa bude moci v rámci humanitární pomoci přijít. Podmínky, které chce nastavit, jsou relativně přísné.

Možnost přivést do Německa své nejbližší by měla být zapovězena mimo jiné těm, kdo jsou zcela odkázáni na pomoc státu a pobírají nejvyšší sociální dávky. Ve snaze zabránit příchodu džihádistů nebude moci být scelen ani manželský pár, který nebyl sezdán v zemi svého původu, ale třeba v bojové zóně.

Běženci už netáhnou

Podle průzkumu společnosti Emnid z poloviny března ochrana německých a vnějších evropských hranic proti nelegální imigraci stále patří mezi čtyři hlavní témata, kterými se má podle Němců nová vláda zabývat – vedle zkvalitnění internetového připojení a zlepšení kvality vzdělávacího systému.

Otázka imigrace už zároveň ztrácí ostré hrany, a to především v posledních několika měsících, kdy Němci sledovali spíš problematické sestavování nové vlády nebo se rozčilovali (případně radovali) nad plánovaným zákazem vjezdu dieselových vozidel do ulic některých německých velkoměst.

Po téměř třech letech od náporu migrační krize se zároveň v Německu začala projevovat také apatie a únava. To se ukazuje třeba na zájmu Němců podílet se na nejrůznějších iniciativách, které mají podporovat integraci migrantů.

„Na začátku, v roce 2015, jsme měli stovky zájemců, touha pomáhat byla obrovská,“říká Claudia Kühnová ze spolku v Kolíně nad Rýnem. „Teď jich zbylo sotva 25.“