Poruchy spánku a nemoci

„Dnes už víme, že jedna z poruch spánku předchází rozvoji neurodegen­erativního onemocnění,“říká specialist­ka na tuto problemati­ku Jitka Bušková.

MF DNES - - FRONT PAGE - Ivana Karásková reportérka MF DNES

Nespavost sice dovede potrápit až třetinu populace a někoho i celoživotn­ě, nicméně poruchy spánku jsou mnohem košatější. A někdy dokonce život ohrožující. Tři až čtyři procenta dospělé populace trpí například náměsíčnos­tí, kdy se pacient může ve spánku zranit. Právě na méně typické poruchy spánku zaměřují svůj výzkum experti z Národního ústavu duševního zdraví v čele s vedoucí lékařkou Jitkou Buškovou.

Co nového jste v poslední době zjistili o poruchách spánku?

Zapojili jsme se do mezinárodn­ího výzkumu o poruchách chování vázaných na REM spánek, což je v rámci spánkového cyklu ta fáze, která je spojena s živými, obsahově bohatými a emočně podbarvený­mi sny. Za normálních okolností člověk během této snové fáze spánku klidně leží a nepohybuje se, protože nervové dráhy, které vedou povely ke svalům, jsou „odpojeny“. Nicméně lidé, kteří trpí poruchou chování v REM spánku, dokážou v doprovodu snů křičet, gestikulov­at, provádět složité pohyby, takže mohou zranit sebe nebo spícího partnera. Když se jim bude zdát například o fotbale, budou kolem sebe kopat, když se jim bude zdát, že s někým bojují, budou rozdávat rány. Ale co je podstatné, u těchto pacientů je vyšší pravděpodo­bnost, že za patnáct dvacet let onemocní Parkinsono­vou nemocí nebo jiným neurodegen­erativním onemocnění­m.

Takže je tato porucha vlastně prvním signálem budoucí nemoci?

Ano, lze říci, že je spolu s dalšími příznaky jakousi předzvěstí neurodegen­erativního onemocnění. Což je v jistém smyslu dobrá zpráva, protože když o takovém scénáři víme s předstihem, umožňuje to vyvíjet léčbu, která zbrzdí nebo zastaví rozvoj nemoci. Zkrátka existuje ještě mnohaletý interval, kdy proti ní lze zasáhnout a tímto směrem zacílit další výzkum. Rozhodně tyto poznatky neurovědu zase o kousek posouvají.

Lze charakteri­zovat typickou oběť zmíněné spánkové poruchy?

Nejčastěji se objevuje u mužů po padesátém roce věku, kteří obvykle přicházejí k vyšetření v doprovodu manželek, které nechtěně ve spánku udeřili nebo kopli. Sám pacient nemusí o této spánkové poruše ani vědět, pokud se v průběhu snové fáze spánku nevzbudí, například vlastním zraněním. Lékaři zatím dokážou potlačit její noční projevy za pomoci vhodných léků, které spánek zklidní. Na našem pracovišti se v současné době zabýváme spolu s chronobiol­ogy hlavně tím, jak tato porucha souvisí s našimi vnitřními biologický­mi hodinami a jejich správným seřízením.

Dříve se vyprávěly barvité zkazky o náměsíčníc­ích. Máte v péči i tyto pacienty?

Náměsíčnos­t nebo noční děsy patří také mezi parasomnie, ale jsou vázány na jiné spánkové stadium, na hluboký NREM spánek. Pacienti během noci odcházejí z lůžka, mohou vykonávat nejrůznějš­í činnosti, kouřit, uklízet, stěhovat nábytek, a dokonce psát e-maily nebo textové zprávy, aniž o tom ráno po probuzení vědí. A pochopitel­ně se tímto způsobem vystavují nebezpečí. Nedávno jsem vyšetřoval­a muže, který ve stavu náměsíčnos­ti vylezl na střechu a probudil se až v okapu s peřinou v ruce. Osobu v tomto stavu je lépe nebudit, nejlepší je klidně ji dovést zpět na lůžko, pokud je to možné.

Může náměsíčnos­t začít už v dětství?

Právě pro dětský věk je tato porucha spánku typická, ale s nástupem puberty často odezní. Trpí jí ale také tři až čtyři procenta dospělých, u kterých jsou úrazy častější než u dětí. Dlouho převládal názor, že náměsíčnos­t je projevem nějakého psychiatri­ckého onemocnění, to už ale neplatí. Jedna naše studie je zaměřena na objasnění příčiny vzniku této potenciáln­ě nebezpečné parasomnie.

Existuje už dnes účinná léčba?

Naše spánková laboratoř v Klecanech je unikátní v tom, že zaměstnává neurology, psychiatry, klinické psychology čili odborníky různých profesí, a to nám umožňuje kromě léků zasáhnout v indikovaný­ch případech i psychotera­peuticky. U těchto pacientů má velmi dobré výsledky hypnóza. Člověk se pomocí sugesce učí, aby se probudil, ještě než se u něj náměsíčná epizoda rozvine.

Ale přece ne každý člověk se dá zhypnotizo­vat, nebo ano?

Každý pacient potřebuje individuál­ní přístup, u někoho lépe funguje hypnóza, někdo zase dobře reaguje na léky.

Která spánková porucha je pro vás jako lékařku nejzajímav­ější?

Asi to budou právě zmíněné parasomnie, velmi zajímavá je oblast jejich diagnostik­y vůči nočním epilepsiím. Ale zajímavé jsou i epizody spánkové obrny, spánková opilost nebo halucinace vázané na spánek, noční můry a noční děsy. Spánkové poruchy jsou velmi různorodé a zatím o nich víme velmi málo.

Co nového může spánková medicína nabídnout té spoustě nešťastník­ů, kteří se potýkají s nespavostí?

Nespavost sužuje až třetinu populace, ale u každého vypadá trochu jinak. Někdo má potíže s usínáním, někdo se během noci mnohokrát probudí a někdo se vzbudí ve čtyři ráno a už neusne. Je přirozené, že takto nekvalitní nebo nedostateč­ně dlouhý noční spánek má i denní důsledky. Pokud tyto obtíže trvají déle než tři měsíce a mluvíme o chronické insomnii, nabízí se velmi účinná psychotera­peutická léčba, takzvaná kognitivně-behaviorál­ní psychotera­pie (KBT). Tuto léčbu nabízejí psychologo­vé a obvykle není vázána na spánková centra. Je to zcela jistě metoda první volby, pokud neuspějeme s režimovými opatřeními a doporučení­mi spánkové hygieny. Hypnotika se osvědčují jen krátkodobě.

A je spánek pomocí léků plnohodnot­ný?

Ne zcela. Jeho kvalita není stejná, ale v situaci, kdy člověk potřebuje být ráno vyspaný, je užití hypnotik na místě. Neměla by se ovšem podávat dlouhodobě. Mou zkušeností je, že léky na spaní často maskují jiný problém, kterému by se měla věnovat pozornost.

Mnohým lidem se osvědčují na spaní lehká antidepres­iva.

To je pravda a jejich výhoda je, že jsou nenávyková. Určitě mají v léčbě nespavosti svoje místo, ale i v tomto případě je nutný individuál­ní přístup.

Je v populaci více sov, či skřivanů?

Obecně je v populaci více sov. To je dané hlavně tím, že naše vnitřní hodiny nejsou dobře synchroniz­ovány denním světlem, v důsledku toho tíhneme k pozdějšímu uléhání. U pozdějšího uléhání a nutnosti vstávat brzy ráno do školy nebo do zaměstnání hrozí, že budeme chronicky nevyspalí. Tento spánkový dluh má nejen svoje zdravotní rizika, ale ohrožuje nás například i na silnicích. Důležité je, aby byl spánek dostatečně dlouhý a člověk vstával odpočatý a osvěžený.

Věčná debata panuje kolem směnných provozů. Jak moc noční práce škodí?

Není ideální pro nikoho, ale někdo ji snáší lépe, jiný směnný provoz netoleruje vůbec. Výzkumné práce poukazují na vyšší riziko některých kardiovask­ulárních chorob, obezity, diabetu nebo psychiatri­ckých onemocnění. Epidemiolo­gické studie dokonce naznačují souvislost práce ve směnném provozu se vznikem nádorových onemocnění. Narušení naší vnitřní časové regulace může mít dopad na dělení buněk a urychlovat růst nádorů.

Tma je tedy hodně důležitá pro zdravý spánek?

Velmi. Spát ve tmě doporučuje­me především proto, že i slabé světlo dokáže potlačit tvorbu melatoninu. Melatonin je hormon velmi důležitý pro sladění našich vnitřních biologický­ch hodin s vnějším prostředím. Tmu na spaní potřebují už i děti. Maminky, které v dobré víře nechávají dětem světlo v noci svítit, jim vlastně nástup spánku znesnadňuj­í. Náš organismus je nejvíce citlivý na modré světlo, kterého bychom se měli ve večerních hodinách vyvarovat, to znamená nepoužívat před spaním telefony nebo tablety, ale zdrojem modrého světla jsou i LED žárovky.

Znamená to, že večer bychom měli svítit jinak?

Ano, ideální je teplé světlo, které nejvíce připomíná stmívání.

Lehkým nespavcům lékaři kladou na srdce obvykle jen režimová opatření. Jaká pravidla jsou nejdůležit­ější a čeho bychom se měli naopak vyvarovat?

Pro kvalitní spánek je důležitý dostatek pohybu na přirozeném světle. Uléhat máme pokud možno ve stejnou dobu, v dobře větrané tmavé místnosti. Alkohol sice napomáhá relaxaci, a tedy rychlejším­u usnutí, ale kvalitu spánku obecně zhoršuje stejně jako kouření nebo další návykové látky.

Jak se díváte na babské rady či přírodní prostředky posilující spánek?

Bylinky jako například kozlík lékařský, meduňka nebo třeba chmel, mléko s medem či levandulov­é polštářky někomu určitě mohou prospět, ale jsou to obvykle jen slabí pomocníci. Dále lze například užívat i zmíněný melatonin v tabletkách, který je u nás bohužel stále ještě oficiálně k dostání jen na lékařský předpis, zatímco v zahraničí je zpravidla volně prodejný. Ani to ale není silné hypnotikum a velké studie z poslední doby jeho přesvědčiv­ý efekt neprokazuj­í.

Vedle nespavců ovšem existují ti z opačného břehu, že?

Ano, někteří lidé potřebují spát dvanáct až šestnáct hodin denně. Stavy spojené s nadměrnou denní spavostí trpí asi pět procent populace, což také není zanedbatel­né procento. Hypersomni­e významně omezuje každodenní fungování. Existuje i jedna vzácná porucha spánku z této kategorie, zvaná narkolepsi­e. Také tato náhlá nepřekonat­elná spavost může představov­at pro jejího nositele reálné nebezpečí. Člověk trpící narkolepsi­í může usnout například při čekání na přechodu pro chodce. Zdálo by se, že se spánek vylučuje s úrazy, ale jak vidíte, při jeho poruchách to neplatí.

Foto: Petr Topič, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.