Stejné jablko, ale různá marže? To musí skončit
Ministr zemědělství Jiří Milek se inspiruje ve Francii. Líbí se mu, jak krotí nákupní řetězce a jak si umí ohlídat, aby Číňané neskupovali tamní půdu.
Mezi velkými zemědělci je ostříleným odborníkem, v ministerském ringu zatím nováčkem. Pokud Jiří Milek v čele resortu vydrží, chce zabránit tomu, aby se potraviny prodávaly příliš levně. Inspiraci hledá ve francouzském zákonu, který obchodníkům nařizuje minimální výši marží.
Proč jste se rozhodl jít do vysoké politiky?
Doufám, že to není vysoká politika, necítím se být politikem. Byl jsem osloven představiteli Agrární komory a zemědělci. Myslím, že na všech ministerstvech by měli být lidé z oboru a ne politici, protože politici většinou rozhodují o věcech, kterým nerozumí.
Spoluvlastníte koncern Úsovsko, který je jedním z největších zemědělských agrokomplexů v tuzemsku a významným příjemcem dotací. Jak se jeho zájmy prolínají se zájmy Agrofertu?
Minimálně. Náš vzájemný obchod tvoří jen kolem čtyř procent obratu. Když se mé jméno objevilo mezi kandidáty na ministra, někteří mě napadali, že jsme propojení. Nakupujeme v Agrofertu hnojiva a chemikálie, na druhou stranu mu prodáváme produkci. Je to zanedbatelná část.
Když si vypůjčím bonmot Andreje Babiše, chcete řídit ministerstvo jako firmu?
Myslím, že do jisté míry je to nutnost. Úřad má svůj rozpočet, náklady a příjmy a je potřeba, aby to bylo v souladu. Zadruhé proto, aby se jako v každé normální firmě neplýtvalo s prostředky, ale dávaly se na věci, které mají smysl.
Některá manažerská rozhodnutí už jste udělal. Odvolal jste například náměstka pro legislativu Jiřího Jirsu a náměstka pro IT Zdeňka Adamce. Proč?
Podívejte, když přijdete na ministerstvo a jste za něj zodpovědný, tak byste měl mít právo vybrat si lidi, se kterými chcete pracovat. Služební zákon byla dobrá myšlenka, funguje ve starých zemích, ale tak, jak byl zaveden v Česku, spíš paralyzuje stát. Není jednoduché nahradit ani člověka, který nepracuje kvalitně.
Do svého týmu poradců jste najal bývalou televizní moderátorku Mirku Čejkovou, která za svou práci údajně pobírá 181 tisíc korun měsíčně. Premiér Babiš vám pak nařídil, abyste spolupráci s ní ukončil. Jak vysvětlíte výdaje na její rady, zvláště v situaci, kdy máte tiskové oddělení se šesti zaměstnanci?
Mirka Čejková za leden, únor a půlku března pracovala na dohodu a účtovala si dvakrát 75 tisíc korun. Nyní jsme jí nabídli externí smlouvu, tudíž žádná faktura vystavena nebyla. Na ministerstvo jsem nastoupil za situace, kdy je většina zaměstnanců pod služebním zákonem. Já jsem přijal dva lidi, a to tajemníka a poradkyni. Pozice poradce je v systému služebního zákona a zavřených pracovních pozic jediným řešením, které jsem mohl k využití loajálních odborníků použít.
Váš další poradce Petr Jelínek je zároveň výkonným ředitelem lesnické firmy Uniles, která spadá pod Agrofert a úspěšně se uchází o miliardové státní zakázky na těžbu dřeva. Jak chcete zajistit, aby pan Jelínek ze svého angažmá na ministerstvu neprofitoval i v byznysu?
Hlavním kritériem, které musí poradci splňovat, je především odbornost. Petr Jelínek se stal poradcem na návrh sekce lesnictví. Je předsedou nejsilnější nevládní lesnické organizace – Asociace lesnických a dřevozpracujících firem. Smlouva s ním bude ukončena do konce příštího týdne.
Prověřujete státní zakázky v resortu, z nichž některé mají i stamilionové objemy?
Všechny podřízené organizace procházejí audity. Už jsem se setkal s většinou z 28 ředitelů podřízených organizací. Chceme si to nastudovat a prověřit, že všechny věci jsou v pořádku.
Jaké změny chcete prosadit?
Určitě bude potřeba změna spotřební daně na naftu v živočišné výrobě. V případě obchodních řetězců budeme požadovat změnu v zákoně o významné tržní síle. Chtěli bychom zlepšit postavení českých potravin na pultech tuzemských obchodů. Navíc nedávno spadl v lesích asi jeden milion kubíků dřeva, a to v lokalitách, kde nejvíce probíhá invaze kůrovce. Musíme tam zasadit stromy, které rychle rostou, jako je bříza a osika, aby za šedesát let měli lesníci co těžit.
Je Česko nějak znevýhodněné vůči zemím, které do Česka dovážejí potraviny?
Český zemědělec pobírá dotace v součtu ve výši 5 231 korun na hektar, což je zhruba průměr evropských zemí. Avšak třeba Řecko a Kypr mají dvojnásobek. K tomu ještě musíte dopočítat národní dotace, které jsou dnes bohužel i skryté. Třeba v Rakousku dotují nástup mladého inženýra na farmu roční částkou 12 tisíc euro. To je v podstatě celý jeho plat. My takové výhody nemáme. Je spousta skrytých dotací obzvláště do živočišné výroby, které pro nás znamenají dumpingové dovozy. Nedávno se do Česka vozil eidam za 55 korun. To odpovídá ceně 3,50 koruny za litr mléka. V Německu v té době ale byla cena kolem deseti korun za litr.
Jsou tyto dotace protizákonné?
To bych neřekl. Když jsme vstupovali, platilo, že národní dotace se budou poskytovat dál, ale nikdo nebude zavádět žádné nové. Jenomže my jsme žádné dotace neměli.
Jak tento handicap vyrovnat? Začnete vyplácet víc?
To nejde. Česko není tak bohaté jako Německo, Belgie nebo Dánsko. Některé země naznačovaly, že by se podmínky mohly uvolnit, takže by národní dotace nebyly omezené a každá země by si mohla platit, kolik uzná za vhodné. Ale třeba v oblasti živočišné výroby by to byl v některých zemích konec. Obávám se, že je do budoucna i trochu cíl starých členských zemí.
Malé a velké zemědělce v Česku dlouhodobě dělí názorová propast. Jedním z nejvýbušnějších témat, které se řeší i v pohledu na společnou zemědělskou politiku EU, je zastropování dotací pro velké farmy, a tedy zvýhodnění sedláků. Vy to kategoricky odmítáte?
Samozřejmě. Nejvíce by to poškodilo Česko a Slovensko. Historicky máme průměrnou velikost farem 133 hektarů, což je nejvíce ze zemí v EU. Dnes tu máme 1 800 podniků nad pět set hektarů. Tyto podniky vlastní 150 tisíc vlastníků. Konkrétně i moji firmu ještě v prosinci loňského roku vlastnilo 263 akcionářů, rodin.
V minulosti jste kritizoval protiruské sankce. Požadoval byste jejich zmírnění nebo zrušení na mezinárodní úrovni?
Postsovětské země na východ od Česka byly historicky naším odbytištěm. Po roce 1989 jsme je s velkou pompou opustili. Rusové si klepali na čelo, proč tam přestáváme vyvážet, protože naše zboží v Rusku bylo vnímáno jako západní a tuzexové. Je třeba se zamyslet, jestli protiruské sankce něco přinesly, zda je zrovna toto opatření správná cesta. Na zemědělství a zpracovatelský průmysl měly negativní dopad a to je to, k čemu se vyjadřuji. Jinak je to na politickou diskusi.
Po ukončení cukerných kvót se do Evropy valí levný cukr. Dosáhnou tuzemští pěstitelé cukrové řepy na vyšší podpory, aby se zde udržela výroba?
Podle mě se kvóty rušily proto, aby mohli do EU dovážet cukr výrobci z regionů, jako je Jižní Amerika. Třtinový cukr se však vyrábí za úplně jiných podmínek, protože například neřeší životní prostředí. Tuzemské cukrovary musejí mít čističky odpadních vod, musí se chovat ekologicky. V jiných zemích se výrobou likviduje životní prostředí a cukr, který se sem dováží, zase likviduje místní výrobu. Evropa musí pochopit, že buď budeme vyrábět zboží s velkou přidanou hodnotou a s ohledem na životní prostředí, nebo sem budeme dovážet výrobky, jako je cukr z Jižní Ameriky nebo brazilské maso, které jsou absolutně bez kontroly.
Dal jste najevo, že chcete přitvrdit v politice vůči obchodním řetězcům. Je to nutné? Zákon o významné tržní síle už hříšníky trestá a pokuty padají.
Pokut bylo velice málo, alespoň těch, které se dotáhnou do konce. Třeba Francouzi přijímají zákon, který říká, že obchodní řetězec nesmí potraviny prodávat za nižší cenu, než je výrobní cena a musí k nim dát minimálně desetiprocentní marži. U nás se stává, že obchodník nakoupí a prodá v akci za podnákupní cenu. Tím ale bourá celý trh, protože akce kopírují další řetězce. A výrobci kvůli nim musí snižovat ceny svého zboží. Tím je řetězce likvidují. Když byla máselná krize, tak na pultě ležela dvě másla – německé a české. České stálo 42 korun a německé 28 korun. Kterého myslíte, že se prodalo víc?
Narážíte na to, že u některého zboží z domácí produkce jsou záměrně vyšší marže? To se ale snad neprokázalo…
Prokázala to studie, kterou budeme zveřejňovat. Zrovna u másla je to pravda. U některých komodit je to opačně. Dolů nás s nákupní cenou tlačí třeba u jablek. Po loňském mrazu se to letos zlomilo, jablek je v Česku málo.
Chcete po vzoru Francie stanovit minimální hladinu marží?
Studujeme, jak je to v okolních zemích, kde se to zavádí. Jde nám hlavně o základní výrobky jako mléko a maso. Není možné, aby vám někdo dovezl kilogram vykostěné kýty za 58 korun, když výrobní cena prasete je kolem 30 korun živé váhy. To bez dotací nejde. Chceme, aby byly ceny srovnatelné, ale hlavně, aby české jablko vedle německého mělo stejnou marži. Francie nevytáhla jen proti řetězcům, chce omezit i prodej půdy tak, aby jejich vinice nemohli skupovat Číňané.
Mimochodem, koncern Úsovsko také kupuje půdu. V poslední době si bral úvěry na nákup zemědělské půdy za 300 milionů korun. Máte ji pro vlastní potřebu?
Firma Úsovsko začala kupovat půdu už před dvaceti lety. V té době byl názor, že kupovat půdu je nesmysl. Teď se mi za to omlouvají. Všechnu půdu máme na hospodaření.