Takový Davis Cup by nehrál ani Pavlásek
V týmové soutěži soudržnost patří k důležitým faktorům. Pak už jsou však na řadě samé kondicionály.
České limity? Veselý by jednou mohl být silnou jedničkou, pokud si víc zpevní sebevědomí a zůstane zdráv. „Pokud by se Adam Pavlásek s Lukášem Rosolem vrátili do první stovky, mohli bychom na baráž v září pomýšlet s odvahou,“používá podmiňovací způsob i Navrátil.
Oba z Top 100 odfrčeli rychleji, než by bylo libo. Pavláskovi nevyšly změny koučů ani raket, jeho i Rosola soužila příliš častá zranění. Vrátí se? Posílí mladšího z nich třeba to, že v Davis Cupu uspěl sám i ve čtyřhře? „Já už toho říkal tolik... Čas ukáže,“uvedl Pavlásek.
Vousáč Šafránek pak společnost nejlepších teprve vyhlíží: „Moje kariéra je hodně postupná, už odmala. Věřím, že když budu hodně pracovat, budu žebříčkem stoupat.“
Vyhlídky s ručením omezeným budou o něco méně zastřené se znalostí příštího soupeře. A pak bude hrát významnou roli každý týden, měsíc. Bez toho, že by se stávající ansámbl zlepšoval, je nyní návrat blyštivé minulosti zcela vyloučen.
„Je strašně těžké říct, jestli můžeme jednou hrát ve Světové skupině třeba čtvrtfinále, semifinále,“dumá Pavlásek. „Teď se těšíme na baráž. A uděláme vše pro to, abychom naši zemi dostali zpátky.“
Na vyšší cíle je totiž času dost.
Zápisník Miroslav Němý
Hezké počasí rodícího se jara. Jako vždy usilovně troubící a tleskající fanoušci, kterým tak akorát seděla menší hala v Ostravě-Porubě. Jednoznačné vítězství, byť Izrael nebyl nikterak „nabušeným“tenisovým soupeřem.
Takové byly kulisy pro možná poslední daviscupové utkání v Česku.
Než tým vyrazí do zářijové baráže o Světovou skupinu, má být jasno o případné revoluci. A pokud Mezinárodní tenisová federace kývne na radikální facelift, zmizí to, co nejvíc hřeje nejen diváky, ale taky hráče. „Já jsem razantně proti. Davis Cup je o tom, abyste nastupovali před domácím publikem. V tom je krása té soutěže,“uvedl reprezentant Adam Pavlásek. A pobaveně dodal: „Když vyšlo na povrch, že by se mohlo hrát jen týden v listopadu, tak náš prezident Kaderka prohlásil, že to už by nehrál ani Pavlásek. A řekl to správně.“
Právě svazový šéf Ivo Kaderka patří k nejhlasitějším odpůrcům. Hledá spojence v boji za to, aby soutěž s více než stoletou historií nezačala dělat divoké piruety. Stojí v táboře, který lze nazvat tradicionalistickým; proti nim se šikují „modernizátoři“. Neutrální půda, týdenní turnaje místo zápasů... Vše už tu někdy na čas bylo, ale bez valného diváckého zájmu. Jenže zároveň nic nemluví tak hlasitě jako peníze.
A společnost barcelonského fotbalového esa Gerarda Piquého netroškaří. „Tři miliardy dolarů na 25 let je opravdu hodně,“uznává i Kaderka. „Nechceme žádné experimenty, na druhou stranu každá federace potřebuje peníze a nový formát by je měl přinést všem účastníkům. Ale potřebujeme položit na stůl jasné garance. Ne zbytečné riziko za každou cenu.“ Už je to na nich
Tenis má v televizně-sportovním věku zřejmou nevýhodu: zápasy nemají jasný scénář, neboť se mohou hrát libovolně dlouho. Pětisetové bitvy s nejasným koncem jsou pro vysílací schémata výhrůžné. Změny jsou tak nejspíš nevyhnutelné; otázkou je, který tábor prosadí lepší „kompromis“(ten svůj).
„Nemít možnost ukázat Čechům tenis doma, to mi připadá jako hrozná škoda,“říká Kaderka. Ostrava ani jiná města už se ale dočkat nemusí. Pokud by los vyslal tým do baráže mimo vlast, může se z klidného porubského klání nakonec nenápadně stát velká derniéra.