MF DNES

Vítěz Orbán Mimořádná účast – Maďaři stáli fronty, aby mohli volit

Viktor Orbán se už počtvrté stal maďarským premiérem. Vládnout může na doživotí.

- Luboš Palata redaktor MF DNES

Potřetí za sebou Maďarské parlamentn­í volby vyhrál konzervati­vní premiér Viktor Orbán. Provázel je mimořádný zájem voličů. U volebních místností se stály několikaho­dinové fronty.

BUDAPEŠŤ Tah na branku mu nechyběl nikdy. Je 16. červenec 1989, do listopadu zbývají ještě čtyři dlouhé měsíce. Den, kdy se láme maďarská moderní historie. Statisíce, možná milion Maďarů, přichází na pohřeb vůdce revoluce z roku 1956 Imre Nagye, jenž mohl být slavnostně pohřben až teď.

Satisfakce a duch smíření však jednomu z účastníků nestačí. Projev mladého vlasatého právníka, absolventa elitní budapešťsk­é ELTE, působí i v rychle se demokratiz­ujícím Maďarsku jako zjevení. „Jestli uvěříme v naši vlastní sílu, dokážeme ukončit komunistic­kou diktaturu. Jestliže budeme dostatečně odhodlaní, můžeme donutit vládnoucí stranu, aby souhlasila se svobodnými volbami,“burcuje Orbán. Ale to není všechno. „Jestliže se budeme řídit idejemi roku 1956, můžeme si zvolit takovou vládu, která ihned začne jednat o odsunu sovětských vojsk a bezodkladn­ém započetí jejich stahování,“prohlašuje Orbán s tím, že „jedině tak se naplní ideje povstání z roku 1956“. To se před ním nikdo v celé střední Evropě neodvážil požadovat.

Projev udělá z Orbána v šestadvace­ti letech politickou hvězdu první velikosti. Maďarská demokratiz­ace je tak daleko, že nepřichází žádný postih. Naopak Orbán je přizván k rozhovorům u kulatého stolu, kde komunisté vyjednávaj­í s demokratic­kou opozicí o klidném předání moci. Orbán, který už na konci března 1989 s 36 dalšími studenty a mladými intelektuá­ly zakládá Svaz mladých demokratů (Fidesz), odjíždí za peníze amerického filantropa George Sorose na rok do Oxfordu, na svobodné volby si však musí ještě skoro rok počkat.

V březnu 1990 získává Fidesz necelých devět procent hlasů a o čtyři roky později, kdy se moc vrací do rukou na socialisty přejmenova­ným komunistů, pouhých sedm procent. Orbán, který rok předtím přebírá vedení strany, však volební propad ustojí a mění stranu z liberální na konzervati­vní a národní uskupení. Traduje se, že klíčovou roli v této přeměně Orbána mělo setkání s někdejším prvním nekomunist­ickým premiérem Józsefem Antallem. Ten si ho krátce před skonem v prosinci 1993 pozval jako svého vyhlédnuté­ho pokračovat­ele k úmrtnímu loži.

Konzervati­vní obrat se Orbánovi každopádně povedl, už v roce 1998 socialisty poráží a stává se v 35 letech poprvé premiérem. Maďarsko je tehdy lídrem střední Evropy, do země přichází zahraniční investoři, země je v NATO. Zároveň Orbán naplňuje Antallovu vizi a stává se „premiérem 15 milionů Maďarů“. Pěti milionům těch, kteří žijí za hranicemi, uděluje v roce 2001 stejná práva jako maďarským občanům.

Pak však přijde dvojitý šok těsné porážky ve volbách v roce 2002 a 2006. Orbán se marně snaží přebít populistic­ké socialisty ještě populistič­tějšími sliby. Tento souboj se ukáže nad možnosti země, jež se mezi roky 2008 a 2010 dostane na pokraj zhroucení. Socialisté, konec jejichž éry navíc provází nebývalá korupce, musí zatáhnout za záchrannou brzdu. Forint se propadne, Maďaři bleskově zchudnou, desítky tisíc nemají na hypotéky v eurech. A v této situaci Orbán drtivě vítězí a s ústavní většinou pro Fidesz přepisuje nejen dějiny, ale brzy i ústavu. Stát se dostává do rukou jedné strany a jednoho muže. Orbán oznamuje konec „liberální demokracie“, penězi z důchodovýc­h fondů a spoustou nových daní zachraňuje měnu i ekonomiku jako celek. Ale také mění veřejnoprá­vní média v „národní“, kandidáti Fideszu ovládají Nejvyšší soud, Orbán přijímá množství konzervati­vních zákonů v ústavní podobě, aby je nějaká následujíc­í vláda nemohla lehce změnit.

Opozice rozdělená mezi levici, liberály a dominující ultrapravi­cový Jobbik nedokáže najít nic, čím by Orbána přebila. Tuto neděli znovu. A asi ne naposledy. Z Viktora Orbána, který má v rukou všechnu moc v zemi, se stává stále dokola volený král. Král Maďarů.

Jestli uvěříme v naši vlastní sílu, dokážeme ukončit komunistic­kou diktaturu.

 ?? Foto: ČTK ??
Foto: ČTK
 ?? Foto: ČTK ?? Politik, který v Maďarsku nemá konkurenta.
Foto: ČTK Politik, který v Maďarsku nemá konkurenta.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia