Sugesce nadváhy

Co viděl muž, který pomohl Koukalové

Vroce 2015 se ujal léčby poruch s příjmem stravy u Gabriely Koukalové, byť léčba podle něj není správné slovo. „Spíš jsem pro ni byl průvodcem jejími potížemi,“říká Richard Pfleger, odborník na výživovou a medicínskou intervenci.

„Zabývám se modifikacemi závažných onemocnění u vrcholových sportovců,“vysvětluje svoji roli. „Ale zároveň pracuji například i s těžkými onkologickými pacienty.“

Co tedy podle vás způsobilo potíže Gabriely Koukalové?

Velkou roli sehrál tlak okolí, který na ni byl až nesmyslně vytvářen, a ona si ho připouštěla. Kvalitu života vždy určuje i tlak okolí.

Pod tímto tlakem se ocitla už v 17 letech, kdy jí trenér v juniorském týmu údajně dával až příliš najevo, že je tlustá?

Jistě. A od té doby v ní ten problém přetrval. Holky na to bývají náchylnější než kluci. Zafixujete si to v sobě ve věku, kdy se mozek mění ze skoro hotového na dospělý, a navíc vám do toho vlétne hormonální výbava. Najednou si začala vsugerovávat něco, co neexistuje.

Hovoří sice o 10 letech anorexie, ovšem příznaky, které popisuje, směřují spíše k potížím s bulimií, nemyslíte?

To je pravda, u ní šlo více o bulimii než anorexii. Klasickou anorektičkou určitě není. Obecně je však skoro jedno, jestli se najíte a pak se jdete s pocitem viny vyzvracet jako bulimička, nebo jestli u vás dochází k tomu šílenému zkreslení reality jako u anorektiček.

Čím se to zkreslení projevuje?

Obsesí z váhy. V případě anorektiček jde o skutečnou sebedestrukci, která se těžko zvládá. U nich je 30procentní úmrtnost a potíže si s sebou nesou celý život. Ale to se Gábiny netýká. V jejím případě u ní spíše kdosi v hlavě vypěstoval nesmyslné návyky. Ty v ní pak vyvolávaly pocity typu: Teď jsem si dala větrníka, ale já jsem vrcholová sportovkyně, to přece dělat nesmím.

Potom se vyzvracela a vzápětí cítila v noci nutkání spořádat vše, co našla na pokoji.

A ještě na tajno. To je u těchto potíží běžný jev. Když jsem s ní začal pracovat, říkala mi, jak lidé tvrdí, že je macatá. To se na ní podepisovalo. Vždyť když ženě někdy řeknete, že má dvě vrásky na čele, je schopná se z toho zhroutit. Ve vrcholovém sportu kalorie potřebujete. Ale je otázka jak, kolik, kdy, v jakém složení. Já ji naváděl ke zpětné vazbě, aby to nebylo destrukční.

Jakou léčbu jste jí doporučil?

Léčbu? Při anorexii a bulimii do toho farmakologicky nemůžete sáhnout prakticky žádným způsobem. Ti, co to tvrdí, říkají bludy. Vím to, jsem původně farmakolog.

Co jste jí tedy radil?

Začal jsem Gábině vysvětlovat, v čem je problém, a dělat jí průvodce tím problémem. Zastávám názor, že každý pacient trpící nějakou nemocí by měl být nejdříve sám sobě odborníkem na vlastní nemoc.

Asi se to nevyřešilo hned, že?

To nešlo, ale frekvence problémů výrazně poklesla. Naučila se vymezovat se vůči uměle vytvářenému tlaku a lidem, kteří ho způsobovali.

Mohly tyto dlouholeté potíže do jisté míry způsobit také její loňské bolesti lýtek, které ji připravily o olympiádu?

Psychosomatika zabírá většinu kapacity nemocí. Každá nemoc je v podstatě špatná informace. U mých pacientů s autoimunitou vidím, jak stačí i triviální věc na to, aby vám rozjela vážnou nemoc až neuvěřitelným způsobem. Ale když pochopíte mechanismus problémů, dá se s tím něco dělat. To dokázala.

Vypráví, že tyto problémy sužují i řadu dalších sportovkyň, jen se o nich bojí mluvit.

S tím souhlasím. Dělám třeba i s některými ženami ze závodů „bikini fitness“. U těch stojí trenér, který na to nemá vzdělání, nacpou mu 200 až 300 tisíc a on jim napíše nesmyslné diety a tréninkové zátěže. Důvěřují mu víc než otci, jenže pak mají za dva tři roky úplně zničenou osobnost. Touha vyniknout je obrovský hnací motor.

Koukalovou podle jejích slov inspirovaly i drsné diety modelek.

Problémy s poruchami stravy se táhnou celou společností. Například u vrcholových sportovců, se kterými já pracuji, je vidím u špičkových tenistů, hokejistů, fotbalistů, maratonců, všude kolem.

Je z toho už venku?

Rozhodně. Už má jiné životní priority. Vypadá šťastně.

Její návrat k biatlonu považujete za vyloučený?

Ale vůbec. Metabolickou a svalovou paměť si zachová. Když se za tři roky, třeba s prckem, rozhodne do toho zase pustit, je schopná se dostat na plus minus velmi podobnou výkonnostní hranici, kde byla. Na 99 procent vám řeknu, že je možné, aby se na takové úrovni vrátila.

„Velkou roli sehrál tlak okolí, který na ni byl vytvářen, a ona si ho připouštěla.“Richard Pfleger odborník na výživovou a medicínskou intervenci