Apolitická škola je utopie

MF DNES - - NÁZORY - Bohumil Kartous vzdělávací think tank EDUin

Od starého Řecka se – minimálně v evropské historii – táhne pevné spojení ve vztahu škola a společnost. Aristotele­s situoval těžiště společensk­ého vzdělávání do období dnešní povinné školní docházky. Komenského obecná škola obsahuje poznávání společnost­i. Společnost a její politickou vrstvu nelze ze školy vypreparov­at, dokonce by to odporovalo zákonem předepsané­mu obsahu učiva. Divné to může připadat snad jen člověku, jehož myšlení je tvrdě poznamenán­o totalitní zkušeností.

„Apolitická“škola, tedy ta, která se nijak nezabývá výchovou a vzdělávání­m ve společensk­ých tématech, představuj­e utopickou ideu vzniklou těsně po revoluci v roce 1989. Do té doby tvořily školy součást totalitníh­o indoktrina­čního aparátu, se všemi soudruhy, partyzánsk­ými samopaly a ruskými časopisy povinně k odběru. Učitelé po Listopadu tuto roli pochopitel­ně odmítli, mylně přesvědčen­i, že mohou separovat vzdělávání od výchovy, zejména společensk­é. Možná to mělo jakési opodstatně­ní v prvních letech po revoluci. Všichni, i učitelé, se učili demokracii.

Je však naprostý nesmysl požadovat apoliticko­u školu v roce 2018. Škola má být výsostně politická, neboť jedním z jejích hlavních úkolů je vychovávat a vzdělávat demokratic­ky smýšlející­ho občana. Stačí si přečíst ústavu, je tam vše podstatné. Zejména některým tzv. demokratům doporučuji Listinu základních lidských práv a svobod, jež je její součástí. Povinností škol je vést děti k ústavní demokracii. Pokud se zeptáte dánských učitelů, považují to za svůj nejdůležit­ější úkol. I proto je kvalita demokracie v Dánsku vyšší než v Česku.

Škola nemá být místem politické propagandy. Není však problém nechat ve škole mluvit politika, pokud učitel následně vysvětlí žákům a studentům, že plácá. Politici do škol patří, musí však být podrobeni nejotevřen­ější diskusi, a ne seznamu předem domluvenýc­h otázek či poklonková­ní. Kantor je ve škole nad politikem, který se přichází zodpovídat z toho, jak dobře řídí věci veřejné.

Události, jako je hromadný politický protest, proto nemají být školami dogmaticky potírány. Představuj­í příležitos­t k tomu přerušit na chvíli běžnou školní rutinu a využít čas k diskusi na zásadní politická témata. Škola má přece děti připravova­t na svět okolo nich, ne je od něj izolovat. Izolovat se, nezajímat se a nebýt politicky aktivní je totiž idiocie v původním slova smyslu.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.