Více než dobrý Karel Dobrý
Pro svůj režijní debut Hastrman si Ondřej Havelka sáhl hodně vysoko, kniha Miloše Urbana se těžko převádí do filmové řeči. Nicméně Karel Dobrý v titulní roli je více než dobrý, a hlavně to může konečně předvést naplno.
Hastrman alias baron de Caus je hrdina neobvyklý nejen na české poměry. Bytost mezi zvířetem a člověkem propadne po návratu na rybníkářské panství předků kouzlu podobně živelné místní dívky, která má však ctitelů daleko víc.
Máchovský rozervanec
A jestliže film při hledání žánru tápe, respektive střídá národopisnou přehlídku písní a tanců ve stylu „rok na vsi“s mistrovskou školou svádění, Karel Dobrý má svou stylizaci pevně pod kontrolou. Co víc, dává jí oba prvky z knihy jinde nepřenosné, tedy mysterium a ironii. V jednu chvíli sahá až na práh sebeovládání, aby udržel nadřazenost osvíceného světáka, v následujícím okamžiku se však potutelně baví vlastním žertem jako malý kluk. V černém plášti se vyjímá jako máchovský rozervanec, ale na schůzku se chystá s neobratnou rozechvělostí puberťáka; přitom nikdy není k smíchu, ani v hororovém výkřiku. Především však usvědčuje z nadbytečnosti občasný vypravěčský komentář: neexistuje nic, co by nedokázal sdělit pouze výrazem tváře. Ční tak nad divadelním projevem jiných herců, naštěstí s výjimkou své partnerky Simony Zmrzlé. Pro vyzývavé dráždění, jímž stupňuje vzájemné milostné napětí, má herečka víc než osobitý půvab; třeba ve scéně, kdy je dělí stěna pokojů, se vyžívá s rozkoší.
Poetikou na hraně reality a pohádky se příběh podobá oscarové romanci Tvář vody, ovšem bez její zralé vypravěčské samozřejmosti. Hastrmanův rytmus škobrtá o nádherné, leč nadužívané přírodní obrazy či uměle působící „pohanský“folklor, také finále s ekologickým mementem vyzní dost planě. Na druhou stranu však tichý stesk po živočišné přirozenosti zašlých časů necpe do plakátových hesel, přestože by si tím režisér usnadnil práci. A taková zdrženlivost se zejména u prvotiny musí ocenit.