Jak poznat padělané autodíly

Padělání automobilových dílů je výhodný byznys. Vždy s nimi ušetříte, ale ne vždy se to vyplatí.

Padělky hýbou světem. Ať jde o napodobeninu značkového trička, kabelky, hodinek, nebo třeba šperků. Falzifiká torství nicméně zasahuje prakticky do všech odvětví. Není proto překvapivé, že se týká i automobilových dílů.

Pokud chcete ušetřit na značkových džínách, pak vás asi nepřekvapí mizerná kvalita padělku. Nicméně když vám do auta namontují falešné brzdové destičky, může jít o život.

V automobilovém průmyslu se padělky vyskytují poměrně hojně, ať už jde o světlomety (které mohou oslňovat, špatně svítí a jejich kryty rychle „oslepnou“), nebo litá kola, která se při projetí výmolem rozlomí. Častými objekty falzifikátorů jsou především spotřební díly, po nichž je velká poptávka, jako jsou filtry, řemeny, spojkové sady, komponenty brzd, vodní pumpy, alternátory a také zapalovací svíčky.

Samostatnou kapitolou jsou velmi rozšířené padělky olejů, které se nezřídka vyrábějí ve vysloveně „polních“podmínkách a mohou zničit motor auta.

Kapota z Tchaj-wanu

Automobilky své komponenty proti padělatelům chrání hlavně dvěma způsoby. Jedním jsou ochranné známky, které zahrnují nejen loga, ale i názvy produktů či služeb, které má značka registrovány na jednotlivých trzích. Ve zkratce to znamená, že nikdo kromě Renaultu nesmí prodávat díly se znakem a názvem této automobilky, pakliže k tomu nemá povolení značky.

Druhým způsobem ochrany jsou takzvané průmyslové vzory, které spočívají v ochraně vzhledu a viditelných částí vozu. Do této kategorie patří například nárazníky, světlomety, blatníky či kapoty. Tento systém ochrany znamená, že stejně vypadající díly nesmí vyrábět a prodávat nikdo vyjma držitele průmyslového vzoru. A to ani tehdy, kdyby tak chtěl činit pod jinou značkou.

Možná si říkáte, že jsou automobilky zbytečně paranoidní (a ziskuchtivé) a že na napodobenině plechového dílu není moc co zkazit. Opak je pravdou.

Padělky dílů a jejich kvalitu v porovnání s originály zkoumaly laboratoře Českého vysokého učení technického (ČVUT) na příkladu tchajwanských napodobenin kapot prodávaných v Česku pod značkou Tong Yang pro Škodu Fabia druhé generace. A výsledky byly více než zajímavé. Ze stošedesátistránkové závěrečné zprávy, kterou má redakce k dispozici, přinášíme stručný výtah, který ukazuje, že s kapotou z Tchaj-wanu si nejspíš přiděláte starosti.

Padělané kapoty se dají koupit v e-shopech i kamenných prodejnách. Zajímavý obrázek o trhu s „neoficiálními“autodíly poskytuje skutečnost, že prodejci inzerují kapoty několika značek za různé ceny, po objednání však dorazí výhradně kapoty Tong Yang, jakkoli jsou třeba označeny nálepkami Polcar.

Reprezentativní vzorek pro testy tak tvořilo osm tchajwanských napodobenin a dvě originální kapoty Škoda. Posuzoval je tým pod vedením Tomáše Mičunka z Ústavu soudního znalectví v dopravě a Ondřeje Jirouška z Ústavu mechaniky a materiálů.

Odborníci ČVUT na vzorcích zkoumali několik klíčových vlastností. Tvarovou analýzou 3D měřili, zda jsou kapoty tvarově stejné, odpovídají dokumentaci výrobce, a půjdou tedy namontovat (včetně geometrie pantů).

Dále zkoumali ohybovou a torzní tuhost celých kapot a provedli destruktivní zkoušky materiálu dílů z několika míst kapoty (tahovou zkoušku a test hlubokotažnosti dle Erichsena). Při přípravě vzorků narazili výzkumníci ČVUT na další vady, například chybějící lak pod výztuhami kapot či špatně provedené lepené spoje falzifikátů.

Posledním testem byla zkouška odolnosti koroznímu prostředí, před nímž byla elektronovým mikroskopem zkoumána tloušťka laku a přítomnost ochranné zinkové vrstvy (karoserie automobilů se zinkují pro zabránění korozi). Napodobeniny dílů přitom nevykazovaly ani stopy zinku.

Tchajwanské kapoty nicméně již při vizuální prohlídce nepůsobily nejlépe, měly ostré hrany a drobné vady laku, přičemž jedna byla výrazně špatně nalakovaná.

Lícovat to nebude

Pro tvarovou analýzu využili na ČVUT hi-tech 3D terestrický skener pracující s prostorovou polární metodou na principu rozkmitání laserového paprsku i metodu fotogrammetrie. „U neoriginálních kapot se výsledné hodnoty rozptylu poloh měřených bodů pohybují řádově výše než u originálních dílů,“konstatuje závěrečná zpráva ČVUT.

Jakkoli se od sebe jednotlivé neoriginální kapoty lišily a i jejich závěsy měly různé polohy, nešlo o tak výrazný rozptyl, že by nebylo možné je vůbec namontovat. Jen lícování s blatníky prostě není přesné.

Měření ohybové tuhosti celých kapot přineslo další zajímavá zjištění. Neoriginální kapoty byly výrazně „měkčí“než ty od dodavatelů Škody. Některé dosahovaly oproti originálům až o 20 procent nižší tuhosti (v průměru 12,80 procenta v druhém torzním módu).

ČVUT konstatuje, že deformační chování napodobenin v žádném případě neodpovídá originálům a požadavkům výrobce. Stejně tak bylo u tahových zkoušek zjištěno, že materiál neoriginálních kapot má výrazně odlišné mechanické vlastnosti. Mez kluzu je v průměru o 24,21 procenta nižší, mez pevnosti o 17,96 procenta (průměrně).

„Z výsledků testů plynou nejistoty ve smyslu pasivní bezpečnosti vozidel osazených neoriginálními díly,“upozorňují vědci Českého vysokého učení technického.

Zkoušky laku elektronovým mikroskopem posléze potvrdily, že tloušťka laku originálních dílů je o více než 20 procent větší než u napodobenin. Na základě prvkové analýzy bylo zjištěno, že ani jedna z kapot Tong Yang neměla ochrannou zinkovou vrstvu, kterou kapoty Škoda mají.

Ke korozním testům poznamenává ČVUT: „Neoriginální díly vykazují potenciálně nebezpečné korozní chování v podobě úbytku materiálu plechu, což znemožňuje nebo alespoň významně znesnadňuje jakékoli možnosti oprav. Odezva originálních dílů na vystavení koroznímu prostředí spočívá pouze v poměrně snadno opravitelné degradaci laku.“

Rozkvetlý vůz

Co riskuji s padělaným dílem? Z pohledu zákona nic. Trest za distribuci falza se potenciálně týká výhradně prodejce.

Testy fakulty dopravní však jednoznačně odhalily řadu problémů, které člověka čekají. Sice díl půjde s trochou šikovnosti mechanika namontovat a tvarových odchylek si neškolené oko patrně nevšimne, ale otázkou zůstává, jak se bude chovat v případě nehody.

Pro posádku by ani takto výrazně odlišné deformační chování kapoty, která není strukturální součástí vozu, nemělo představovat nebezpečí. Je ale otázkou, zda v případě střetu s chodcem a nárazu jeho hlavy na kapotu se tato snadno nepromáčkne až na motor.

Náraz impaktorem hlavy je součástí crashtestů Euro NCAP a osazením materiálově i pevnostně úplně odlišného dílu se i tento parametr výrazně změní. Je tedy věcí morální volby, zda na sebe toto riziko chcete vzít.

Nezpochybnitelným faktem každopádně je, že napodobeniny mají větší tendenci reznout. Peníze ušetřené při nákupu tak mohou rychle přijít vniveč.

Dokazují to přitom nejen výsledky testů ČVUT, ale také osobní zkušenost majitele staršího fordu Vojtěcha M. „Kdysi jsem svěřil opravu lehce havarovaného vozu náhodně vybranému servisu. Lak na kapotě Polcar (stejný dodavatel jako v testech, pozn. red.) začal po necelém roce ‚kvést‘ a po dvou letech byly prakticky na celé kapotě zrzavé puchýře a v kusech se z ní drolil zkorodovaný plech,“popsal.

Vzorek pro testy tvořilo osm tchajwanských napodobenin a dvě originální kapoty Škoda. Posuzoval je tým pod vedením Tomáše Mičunka a Ondřeje Jirouška.