Unie se změní, anebo taky ne
Angela Merkelová a Emmanuel Macron se v Berlíně navzájem ujistili, že společně začnou s reformami Evropské unie. Pořád ale nevědí jak.
Je to už rok, co Emmanuel Macron s příslibem rozsáhlých reforem ve Francii i v Evropské unii vyhrál prezidentské volby. Od té doby ale zatím jenom čeká. Nejdřív na francouzské parlamentní volby loni v létě, poté na parlamentní volby v Německu loni na podzim – a nakonec na neobvykle dlouhé sestavování německé vládní koalice, které zabralo půl roku.
Nyní je konečně vše připraveno a dá se začít. Tedy alespoň teoreticky.
Po čtvrteční Macronově návštěvě u kancléřky Angely Merkelové v Berlíně je zřejmé, že z původních velkolepých plánů reforem nakonec příliš nezbyde.
Německo šlape na brzdu
Merkelovou nyní zaměstnává především domácí politika, navíc její konzervativní unie CDU/CSU zejména k Macronovu návrhu společného rozpočtu a ministra financí eurozóny přistupuje kriticky.
Konzervativní křídlo unie se k tomu přetahuje s národně konzervativní Alternativou pro Německo (AfD) o to, kdo voličům slíbí větší záruky, že Němci nebudou doplácet na zadlužené státy jižní Evropy. Bavorsko a Hesensko letos na podzim čekají volby do zemských sněmů a zejména bavorská CSU bude chtít za každou cenu napravit svůj hubený výsledek z loňských parlamentních voleb, kde část voličů přešla právě k AfD.
Ani u koaličních sociálních demokratů (SDP) Macron nyní nenachází velkou podporu. Jejich bývalý předseda Martin Schulz byl Macronovým plánům nakloněn, toho ale ve vedení strany po víkendu nahradí podle očekávání Andrea Nahlesová. Ta se spíše než na velké otázky týkající se Evropy bude orientovat na to, jak pozvednout upadající preference socialistů v Německu.
Na úpravy fungování Evropské unie a reformu eurozóny přitom už moc času nezbývá a podobná příležitost se v dohledné době nemusí znovu opakovat.
Poslední otevřené okno
Začátkem příštího roku na sebe strhne veškerou pozornost odchod Britů z Unie a předpokládaný chaos na britské straně, s nímž se v menší míře budou muset vyrovnat i unijní instituce. To bude koncem března.
O necelé dva měsíce později, v květnu 2019, pak proběhnou volby do Evropského parlamentu. V rámci předvolební kampaně, tedy de facto už od druhé poloviny letošního roku, na větší reformy nebude prostor. Očekává se navíc, že v parlamentu výrazně posílí konzervativní a euroskeptické strany.
Současně ani nejde jen o to, zda se Merkelová a Macron dokážou dohodnout na určitém kompromisu. Ostatních sedmnáct států eurozóny si připadá stranou dění, další se ohrazují vůči tomu, aby návrh dohody vypracovaly právě Německo a Francie. O státech, které neplatí eurem, ani nemluvě.
Přes to všechno Merkelová a Macron v Berlíně oznámili, že do konce června přijdou s novým „jízdním řádem“pro Evropu. To, že se nebude jednat o nijak převratný dokument, je už zřejmé.
Otázkou ještě zůstává, zda se podaří posunout reformy alespoň o malý krok vpřed, nebo zda zůstane jen u gesta, které sice bude hezky vypadat, v praxi ale nakonec nic nezmění.