„To tak v Praze někoho něco velkého napadne“
Nejspíš by to mělo vypadat jinak, ale když se bavíte s komunálními politiky, zjistíte, že jestli jim něco systémově vadí, tak jsou to nápady státu. Tady je pár nářků z Moravskoslezského kraje…
„V Praze třeba v polovině roku rozhodnou, že se navýší platy v sociální sféře, a my se s tím musíme poprat. Máme nemocnici, jenom nárůst platů sester nás meziročně stojí 100 milionů korun, dopraváci, městští strážníci, herci. Spočítali jsme to, sekera kvůli vládním nařízením, která v průběhu roku přišla, nás loni nečekaně stála 300 milionů korun mimo rozpočet. Kdybychom byli s rozpočtem na nule nebo nad propastí, tak to nemáme jak ufinancovat. A nás se nikdo neptá, jestli na to máme.“
Pojďme za dalšími stamiliony: „Namátkou nová pravidla u občanek, pasů, kvůli tomu musíme přibírat nové lidi, nakupovat nové stroje a v zásadě na to nepřijde ani koruna. Nám příspěvek na výkon státní správy nebo přenesené působnosti kryje sotva polovinu reálných nákladů. V případě Ostravy se deficit blíží částce 200 milionů korun ročně.“
No dobře, peníze ale proudí i opačně, ne? „Jsem alergická na slovo restart. Jedná se o fiktivní částky, které asi nikdy v životě neuvidíme. Do tří krajů postižených důlní činností měla jít spousta miliard korun. Nepřišlo nic. Přišla nějaká částka na jižní Moravu, pak se udělaly čtyři projekty v Čechách a to bylo vše. Vidím to v tom restartu. Od pana vládního zmocněnce jsem pochopila, že žádné peníze nejsou, že to jsou nějaké nasčítané hodnoty projektů, a teď nevíme, co se bude dít. Asi neuvidíme nic, půjde to někam jinam.“
Něco ale přece jen skončí tam, kde má… „Tvrdím, že koruna dotace je ve skutečnosti 60 haléřů reálné práce a zbytek je ztracen cestou. Někde se musí oslovit společnost, která to umí napsat, trefí se, netrefí se? Pak ty peníze přijdou, nepřijdou? Až když se to realizuje, nastoupí další hydra, která kontroluje, jestli tam je ten hřebík takový, jaký byl v projektu napsaný, když není, vystavujete se riziku, že dotaci budete vracet. No a pak jsou instituce jako Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vám dokáže tak znepříjemnit život... Podle nich jsou ve veřejném zájmu úplně jiné věci, než myslíme my.“
A k tomu to papírování: „Administrativa narůstá. Donedávna jsme měli jen ekonomku a starostu. Nechápu, proč nejsou agendy, statistické hodnoty, které každoročně vyplňujete, dáváte výkazy v jednom registru, proč údaje nejsou provázány.“
Trochu to hapruje i se zákony: „Je nový stavební zákon. Jestliže platí od 1. ledna a není k němu prováděcí předpis, jak má úředník na úřadě rozhodovat?“
Možná jednou tak, jindy onak: „U nás se jedná o pozemky pod skokanskými můstky, kdy stát má rozdílné přístupy, protože třeba v Harrachově povolil prodloužení pronájmu s tím, že pozemky prodávat nebude, u nás naopak trval na tom, že pozemky pod můstky jsou majetek zbytný a že se prodat musí.“
Tak, co ještě – třeba sociální dávky? „Je to problém, který centrální vláda navíc zhoršuje, protože systém dávek to sám vše způsobuje. Způsobuje, že lidé nemají důvod pracovat a nemají důvod se měnit, přizpůsobovat se. Je smutné, že se to řeší už několik let a nikdy se to nevyřešilo. Vždy jsou nové volby a vždy se od toho zase ustoupí.“
A to už nechávám stranou, že volby nevolby, pořád se střídají ministři. Na některých ministerstvech jak na běžícím pásu. A znáte to – co ministr, to názor, to nový začátek, metody, styl i směr… To potěší.