Děti jsou zmlsané hudbou „Důležitá je trpělivost,“říká učitel bicích
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes
Veronika Kratochvílová spolupracovnice MF DNES
Zatímco on kdysi v „hudebce“drtil na bicí dechovku, protože nic jiného nebylo, některým jeho žákům prý dělá problém zahrát písničku od Red Hot Chili Peppers nebo přijít na zkoušku s Big Bandem. Ačkoliv jsou podle jeho slov dnešní děti hudbou zmlsané, vnímá Zdeněk Steiner alias „Fenek“učitelské povolání jako maximálně naplňující. Od pondělí do středy proto učí v ZUŠ Biskupská 12 a od čtvrtka do soboty se jako profesionální hudebník věnuje své kapele, kde hraje přes dvacet let.
Většina lidí vás zná jako bubeníka kapely Wohnout. Jak jste se dostal k práci učitele v „lidušce“?
Měl jsem pocit, že bych měl dělat ještě něco jiného než jen hrát v kapele. Učení mě napadlo vlastně okamžitě, protože to vnímám jako hodně naplňující práci. Sehnat místo ale nebyla až taková legrace. Trvalo mi to zhruba dva roky.
O takhle populárního učitele bicích nebyl zájem?
Buď ta místa byla už obsazená, nebo bubny v hudebce nechtěli. Shodou náhod jsem se ale dostal do ZUŠ Biskupská jako záskok za učitele, který odcházel, a už jsem tam zůstal. Letos tam pracuji už sedmým rokem.
Měl jste nějakou předchozí pedagogickou zkušenost?
Měl, ještě na škole jsem učil na ZUŠ Gustava Mahlera v Humpolci. Bylo mi asi dvacet, takže chvilku předtím, než jsem se natrvalo přestěhoval do Prahy kvůli konzervatoři. Od té doby jsem ale neučil.
Pozorujete u sebe nějaké výrazné pedagogické vlohy?
Posuzovat sám sebe je hodně těžké. Ale řekl bych, že mám docela trpělivost, což je pro tohle povolání hodně klíčová vlastnost. Tím ale nechci říct, že mě občas něco nevytočí doběla.
Co vás dokáže rozčílit?
Když někdo opakuje třeba měsíc v kuse stále jednu a tu samou chybu. Vidím v tom totiž hlavně lenost a ta mě vytáčí.
Kolik momentálně vedete studentů?
Teď jich mám šestnáct, ale byly doby, kdy jsem učil i dvacet dětí, z čehož jsem jich měl během jednoho dne třeba osm. A to už byla slušná šichta. Vzhledem k tomu, že hraju v kapele, je třeba přizpůsobit tomu i program. V hudebce jsem jen od pondělí do středy, pak mám povinnosti jinde.
Jak si vybíráte své studenty?
Děti musejí projít talentovými zkouškami, takže musí prokázat určité nadání a musí mít o hudební nástroj zájem. I když si to rodiče občas neuvědomují, hráč na bicí nástroje musí mít kromě rytmu také hudební sluch. Někteří mají představu, že když jejich dítě zpívá falešně a nemá sluch, ale má nějaký základní smysl pro rytmus, tak může hrát alespoň na ty bubny. Ale je to nesmysl. Hudební cítění, vnímání harmonií, to všechno je pro bubeníka klíčové, aby si zahrál.
Poslouchají vaši žáci Wohnouty?
Nevím, jestli je poslouchají, ale rozhodně je reflektují. Někteří chodí na naše koncerty a pár studentů po mně třeba chtělo naučit nějakou naši píseň. Já se tomu ale upřímně docela záměrně vyhýbám. Jsem v těch písních pořád, takže je nepotřebuji omílat ještě v hudebce. I když by to bylo vlastně docela praktické, protože mám k dispozici všechny nahrávky bez bicích.
Jak svým studentům vybíráte repertoár?
Je to hodně individuální. Následujeme samozřejmě klasické hudební školy, ale vybírám si z nich cvičení na míru. A co se týče písniček, snažím MF DNES přináší seriál rozhovorů s učiteli základních a středních škol. Příští sobotu vyjde rozhovor s Klárou Boudalovou, autorkou edukativních programů České filharmonie a vedoucí projektu Hudba do škol.
Zdeněk Steiner
● Je mu 42 let. ● Narodil se v Humpolci. ● Čtyři roky studoval na konzervatoři v Brně, poté tři roky na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. ● Jeho hlavní pracovní náplní je hra na bicí v kapele Wohnout. ● Již sedmým rokem vyučuje bicí nástroje na ZUŠ Biskupcova 12. ● Na internetovém serveru youtube.com koluje jeho pořad Bumbárna Zdeňka Steinera, který funguje jako bubenická škola. se držet pravidla, že když se naučí to, co jim zadám, pak si mohou vybrat sami. Ne vždycky mi to ale vyjde.
Nechtějí hrát, co jim zadáte?
Myslím si, že dnešní děti jsou strašně zmlsané. Když si vzpomenu na sebe, jak jsem kdysi v lidušce drtil dechovku, protože nic jiného nebylo, a teď vidím, že je některým mým žákům zatěžko zahrát si písničku od Red Hot Chili Peppers nebo případně zajít na zkoušku s Big Bandem, vůbec tomu nerozumím.
Alespoň si můžete rozšířit obzory, co se nových hudebních trendů týče.
To je pravda. Díky svým žákům jsem se dostal ke spoustě zajímavých kapel. Ale samozřejmě, že občas přinesou i něco, co bych si do vlastního přehrávače rozhodně nikdy nedal.
Máte mezi svými studenty nějaký výrazný bubenický talent?
Mám tam moc šikovné žáky. Dva z nich jsou už na konzervatoři, někteří mají kapelu... Talent ale není vždycky to rozhodující. Musí se propojit ještě s pracovitostí. Zažil jsem případy, kdy se talent rozvine až postupem času, a také druhý opak, kdy žák svůj talent úplně promarní, protože necvičí, a tudíž se nikam neposouvá.
Radíte těm, kteří mají kapelu, jak na to?
Poslechnu si rád nahrávku, a když je zajímá můj názor, tak jim ho sdělím. Ale nijak výrazně se do toho nevměšuji. Vzpomínám si totiž na to, když jsme měli na konzervatoři kapelu my, a nějaký názor pedagogů nás rozhodně nezajímal.
Takže jste jim neřekl, že někde hrajete?
Natočili jsme pár nahrávek a nějak se to doneslo i k učitelům. Pak za námi přišel pan učitel intonace, Lavička, a začal nám promlouvat do duše, že je to sice moc fajn, ale basa s bicími spolu vůbec nespolupracují, a nás to tehdy strašně namíchlo. Samozřejmě uteklo pár let a nám došlo, že měl naprostou pravdu. V ten moment jsme to ale slyšet nechtěli.
Co je na práci pedagoga v ZUŠ nejtěžší?
Určitě papírování. Nevím, kdo to všechno vymyslel, ale rozhodně si dokážu představit, že bych ten čas vyplnil smysluplnějšími věcmi. Naštěstí jsem si vymyslel systém, takže se snažím pro tyhle záležitosti využít dobu v autě cestou na koncerty.
Působíte velice přátelským dojmem. Nemáte u svých žáků někdy problém s autoritou?
Mám k nim hodně přátelský přístup, což je možná občas na škodu. Když za mnou přijde sedmiletý kluk, řekne mi čau, a pak mi říká čau až do osmnácti, říkám si, že se možná někde stala chyba. Nijak se z toho ale nehroutím. Vlastně si říkám, že je dobře, že aspoň zdraví.
Že by jim chybělo slušné vychování?
Všem určitě ne, ale čas od času narazíte na žáka na chodbě, kolem kterého projdou tři učitelé, a on nehne ani brvou a kouká do zdi. To si pak říkám, že je něco špatně. Nejsem zastáncem takové té moderní volné výchovy. Myslím, že by měla existovat určitá pravidla.
Celý váš život se točí kolem bicích. Nemáte někdy chuť před nimi utéct?
Kdybych ten nástroj nemiloval, určitě bych nemohl dělat to, co dělám. Jestli ale nějaká část mého já kvůli bicím opravdu trpí, pak je to zadek. Proto místo sezení raději stojím a snažím se několikrát týdně sportovat.