Mohutné svaly, dobrá duše. Muž, který střeží tenistky
Spatříte-li postavu Martina Paštiky, napadne vás, že musí mít ukrutnou sílu. Pak vám stiskne ruku a vy poznáte, že se vaše představy přinejmenším kryjí se skutečností.
A to jste ho ještě nerozzlobili a nepustili se s ním do křížku, což by patrně udělal jen úplný pošetilec.
Právě tenhle čtyřiačtyřicetiletý chlap s medvědími prackami jako obvykle hlídá při semifinále Fed Cupu ve Stuttgartu české tenistky.
Na levé ruce nosí bývalý policista hodinky, k nimž se váže jedinečný příběh. Darovala mu je Petra Kvitová za péči, kterou jí věnoval po předloňském přepadení.
Jakmile se dozvěděl, že ji se zle pořezanou rukou převážejí na operaci do Vysokého nad Jizerou, skočil do auta, v Praze nabral její trenéry Jiřího Vaňka s Davidem Vydrou a pádil do nemocnice.
„Snažili jsme se Petru utěšit a povzbudit,“vypráví. „A pak jsem samozřejmě komunikoval s orgány činnými v trestním řízení.“
Na tenistčinu žádost s ní po zákroku doktora Radka Kebrleho zůstal až do propuštění.
„Nevěděli jsme, jestli byl útok na Petru cílený. Jestli ji pachatel nehodlá pronásledovat,“líčí Paštika.
Kvitová mu je za podporu nesmírně vděčná. „Martin se mnou byl skoro nonstop, protože jsem se fakt bála,“říká.
Paštika a jeho bezpečnostní agentura delší dobu pracují pro společnost Česká sportovní při pořádání tenisových akcí či třeba atletické Zlaté tretry. Střežil Rogera Federera, Usaina Bolta, Andreho Agassiho, Marion Jonesovou, Peta Samprase, Michaela Johnsona.
„Někdy se loučíme na letišti a ten člověk ani neřekne dík. Ale takový Federer si našich služeb vážil a poděkoval. Stejně jako Del Potro, to je ohromný sympaťák,“vybavuje si.
Na vojně u speciální jednotky začal s výcvikem sebeobrany a postupně ho rozvíjel. Než nastoupil na vysokou školu, hrál závodně fotbal. U policie se vypracoval z ulice až na pražskou kriminálku, kde se stal vedoucím vyšetřovatelem výjezdové skupiny.
Postupně dokonale zapadl do fedcupové party. Pomáhá Kvitové a spol. při průchodu davem. Drží stranou dotěrné sběratele autogramů, když se hráčky potřebují soustředit na zápas. „Holky jsou super, žádné nafrněné primadony,“tvrdí. „Na focení nebo podpisy si později vždycky čas najdou. Věřím, že jsou rády, když jsem jim nablízku. Dodávám jim pocit bezpečí. Ve rvačce bych si asi poradil.“
Když je potřeba, zorganizuje převoz tenistek na společnou večeři nebo třeba obstará nákup.
„Je fajn kluk,“říká Kvitová. „Zastane toho vážně hodně.“
Po útoku na ni mluvil i s dalšími hráčkami a snažil se je přesvědčit, aby byly opatrnější. „Jsou hezké a bohaté. Musí víc vnímat své okolí a dívat se na svůj život jinak, aby se jim nepřihodilo něco podobného.“
Angažoval se též v případu mladíka, který tenistky šikanoval po internetu a několika z nich se vloupal do e-mailových schránek. Též s jeho přispěním byl zatčen a odsouzen.
Kvitovou doprovázel i v dalších týdnech a měsících po přepadení. S ním snáz čelila strachu. Za své služby od ní kromě hodinek dostal pozvání do lóže na Roland Garros, kde se takřka zázračně uzdravená slečna vrátila k tenisu.
„Když vyhrála první zápas, do očí se mi hrnuly slzy. Měl jsem pocit, jako bych získal zlato na olympiádě a poslouchal hymnu na stupních vítězů,“popisuje radost a dojetí.
Ve fedcupovém družstvu je oblíbený za svou ochotu a dobráctví. Kdyby si ovšem nějaký neřád dovoloval na jeho dámy, nejspíš by s ním zametl tak, že by na něj nikdy nezapomněl.