Vy hlasujte, já zvítězím, vyzývá Erdogan Turky
Turecko čekají předčasné volby. Autoritativní prezident Erdogan v případě vítězství ještě posílí své nebývale široké pravomoci.
Skutečnosti, že si turecký prezident Recep Tayyip Erdogan chystal půdu pro předčasné volby, které mají posílit jeho autoritářskou vládu, naznačovalo mnohé.
Jednak nové schéma, které má přinést Turkům nové pracovní příležitosti. Dále reforma volebního zákona. Nebo hlasité projevy nacionalismu, ať už šlo o pohraniční třenice s Řeckem, či vojenský vpád do kurdských oblastí v sousední Sýrii.
Přesto, když Erdogan před pár dny oznámil, že Turci půjdou k předčasným volbám 24. června, překvapen byl kdekdo. Včetně Erdoganových straníků.
„Nečekali jsme tak časný termín hlasování,“připustil Selim Temurci, istanbulský regionální lídr Erdoganovy islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). „Ale těšíme se a jsme připraveni.“
Až donedávna přitom Erdogan tvrdil, že volby se uskuteční v listopadu 2019. Proč tedy obrátil?
Ve stopách sultánů
Prezidentovi kritici říkají, že se obává politických rivalů i předpokládaných ekonomických těžkostí, padající liry a inflace.
Samotný Erdogan zdůvodnil brzké volby tím, že země potřebuje silného prezidenta s rozšířenými pravomocemi, které mu zaručuje novelizovaná ústava.
Na tento moment dlouho čekal. A ve volbách je jednoznačným favoritem. Vítězství přinese Erdoganovi takovou pozici, že ovládne všechny aspekty domácí i zahraniční turecké politiky.
Jeho vztah k blížícím se volbám turečtí novináři obvykle shrnují do stručné fráze: „Vy hlasujte, já zvítězím.“
Nikdo tedy ani náznakem nepochybuje, že v červnu dosáhne Erdogan přesvědčivého triumfu. Co bude následovat?
Stane se neomezeným vládcem s razítkem voleb na způsob egyptského prezidenta Sísího.
Jeho monarchistický styl vládnutí, pro který bývá přirovnávám k osmanským sultánům, patrně ještě posílí. Stejně tak pronásledování opozice i všech názorových oponentů.
Erdoganova strana AKP už nyní zcela dominuje turecké politice. A bude-li to potřeba, může se opřít o podporu nacionalistů ze Strany národní akce (MHP).
Opoziční republikáni (CHP) sbírají v průzkumech pouhých 19 procent hlasů. Vážný konkurent tedy není na obzoru. Erdoganova systematická snaha o likvidaci všech potenciálních rivalů byla úspěšná.
Jde vlastně jen o prestiž. Aby Erdoganovo vítězství dobře vypadalo, měl by už v prvním kole dosáhnout více než poloviny hlasů.
Atmosféra ohrožení
To se mu podařilo už v lidovém hlasování z dubna loňského roku, kdy se ve prospěch změny parlamentního systému na systém prezidentský vyjádřilo 51,4 procenta voličů.
Erdogan dokázal vytěžit maximum z uměle vytvořené atmosféry ohrožení, která ovládla zemi před necelými dvěma lety po neúspěšném pokusu armádních špiček o převrat. Ankara tvrdí, že v pozadí puče stál Erdoganův letitý rival, duchovní Fethullah Gülen, který žije od roku 1999 ve Spojených státech.
Ze zahraničí ale nepřišly po volbách velké gratulace. Evropští pozorovatelé loni například uvedli, že jako platné byly uznány i neorazítkované volební lístky. Hlasování rozhodně nebylo v pořádku.
Stejné obavy panují i teď, před červnovým hlasováním. Pětasedmdesátiletý Murat Karayalcin, veterán turecké politiky a pravděpodobný prezidentský kandidát opoziční strany CHP ale nechce volby zatím zpochybňovat.
„Nechtěl bych dopředu šířit názor, že volby budou provázet podvody, protože to by mohlo mnohé voliče od účasti odradit,“vysvětluje Karayalcin.
Jisté je, že pro politiky na obou stranách Atlantiku už Ankara, kdysi pevný člen Severoatlantické aliance, dávno není tak spolehlivým partnerem jako v minulosti.
Erdoganův autokratický styl vládnutí, odlišné zájmy v zahraniční politice i jeho otevřené výpady proti sekulárnímu státu to vylučují.
O to více si Erdogan rozumí třeba s Putinovým Ruskem, se kterým koordinuje svou ofenzivní politiku v sousední Sýrii.