SECONDHANDY JSOU ZPĚT text: lucie šilhová a vendula rábová

Lodičky Louis Vuitton. Náramek Hermès. Kabát Marella. Večerní šaty Max Mara. To vše za třetinové ceny. Ne, tohle není velký výprodej v Pařížské ulici, ale nabídka jednoho z pražských secondhandů. Už to skoro vypadalo, že jsme na tenhle fenomén devadesátek zapomněli. Jenže přišla éra slow fashion a sekáče povstaly z popela.

Bylo to jako zjevení. Zemi, kde módní biblí býval německý katalog Quelle s německými hospodyňkami v kostýmcích z polyesteru, vzaly útokem módní řetězce. Najednou jsme si mohli koupit vše, co lidé na Západě, a navíc docela levně. Šatníky praskaly v pantech, my jsme se radovali a Země si zase o něco hlasitěji povzdechla. Množství oblečení, které se koupěchtivým zákazníkům nabízí, totiž vysává životní prostředí hned dvakrát: jednou při výrobě a podruhé při zpracování odpadu z něj. „K dalšímu zatížení pak dochází při rozpadu oblečení na skládkách. Polyesterové vlákno, ze kterého je většina oblečení fast fashion vyráběna, se rozkládá i několik stovek let,“píše na webu greenbutik.cz propagátorka kvalitního a nadčasového oblečení z přírodních materiálů Zuzana Plachá.

Vlnu znepokojení také přineslo odhalení, že oblečení určené k rychlé spotřebě pochází z fabrik v rozvojových zemích, kde se se zaměstnanci kulantně řečeno nikdo moc nemazlí. „Fast fashion tak škodí na všech úrovních výroby – nadspotřeba vede k vyčerpávání cenných zdrojů, znečisťování prostředí při výrobě i recyklaci, zneužívání lidské pracovní síly a plýtvání peněz spotřebitelů,“dodává Zuzana Plachá.

SEDM TISÍC KOUPĚCHTIVÝCH ZÁKAZNÍKŮ DENNĚ

Aby bylo jasno: hromadění oblečení, které vyjde z módy pět minut po tom, co opustí štendr v prodejně, se netýká jen naší republiky, ale celého takzvaně vyspělého světa. Naštěstí ten svět dokázal, že je svého jména přece jen trochu hoden – začal se totiž zamýšlet nad tím, jak zastavit tohle šílenství, kdy si pomalu co týden koupíme něco nového na sebe. A zrodil se fenomén slow fashion, tedy důraz na materiály, dobré řemeslné zpracování, originalitu a hlavně férové podmínky výroby. Cenami sice konkurenční boj nevyhrává, ale to jen zpočátku. Když to všechno podtrhnete a sečtete, vyjde slow fashion levněji. Kvalitní materiály a nadčasové střihy mají totiž jednu obrovskou výhodu – takové oblečení vám vydrží mnoho let.

K filozofii slow fashion patří rovněž recyklace oblečení. Tedy přešívání (proč asi kurzy šití zažívají boom?) nebo prodej či darování, když už daný kousek nepotřebujete. Jen se podívejte na internet, kolik je tady bazarů, jak se rozmohly bleší trhy. Kolegyně z internetové redakce Ona Dnes už několik let s úspěchem pořádají bazar, kde během jednoho dne přijde svoje oblečení prodat několik stovek lidí (účast se pohybuje mezi pěti až sedmi sty), ale hlavně – nakoupit přichází šest až sedm tisíc lidí za den!

Většina prodávajících nepřijde vydělávat horentní sumy, zboží zde dostanete opravdu za hubičku: od třiceti korun za tričko po cca tisícovku za perfektní značkovou zimní bundu. Smyslem je však hlavně nevyhodit věci, které se vám už nehodí. „Kromě tohoto dobrého pocitu si prodávající na bazaru cení i toho, že mohou přijít s kamarádkami, popovídat si i s ostatními lidmi a zažít tak