Kateřina Konečná: Moje prohra je spíš výhra

Sedmatřicetiletá europoslankyně Kateřina Konečná působí ve staromódní soudružské straně aspoň trochu lidsky. Možná proto jako kandidátka na předsedkyni KSČM oslovila skoro čtvrtinu delegátů, i když nakonec ve volbách předsedy nevyhrála.

Bolí vás ta prohra?

Mě vůbec nebolí, protože ta moje prohra je spíš výhra. Já jsem dělala kampaň všehovšudy čtrnáct dní. Nikoho jsem neobvolávala a nikam jsem nejezdila. Nikdy jsem nebyla ve vedení a bylo tam i to, že jsem daleko v Evropském parlamentu. Já jsem fakt spokojená. Tady se spousta lidí dělí na nějaké tábory a já jim nerozumím.

Budete na dalším sjezdu kandidovat znovu?

Jéžišmarjá, to jsou dva roky, to já vůbec netuším. Nebo se najde někdo další, jehož myšlenky budu podporovat.

Vy jste v kandidátském projevu říkala, že ANO prodává voličům komunistický program a vyhrává s ním volby místo vás. Jak jste to myslela?

A SPD také. Vezměte si, oni vyhráli volby na referendum, ale jsou to komunisté, kteří ho osmkrát za sebou předložili za posledních dvacet let. Je to tak. My jsme si nechali vykrást náš program od SPD a hnutí ANO, které ho převedly do jednoduchých líbivých hesel. A my jsme neuměli říct – Ne, my jsme tady, je to naše a neuměli jsme to prodat.

Nehrozí, že když půjdete do vlády s Andrejem Babišem, který bude plnit ten váš program, že se od vás ještě část z těch necelých osmi procent voličů odkloní?

To je právě výzva, kterou my si uvědomujeme. Z druhé strany na nás ale tlačí členská základna, aby už nějaká vláda byla, a pokud můžeme prosadit naše priority, abychom to udělali. Proto jsem jako jediná z těch kandidátů řekla, že bych chtěla jako přílohu k programovému prohlášení nějakou smlouvu o tom, kdy budou naše programové body naplněny. Aby nám Andrej Babiš neodkýval zákon o sociálním bydlení, zrušení soukromých exekutorů, zrušení agenturního zaměstnávání a pak nám za tři roky neřekl – Ono už se to nestihlo.

Vy jste před sjezdem řekla, že komunisté se mají víc prát. Nezvolili jste si ale s Vojtěchem Filipem opět krotký styl, při kterém ubývají procenta?

Ale strana není jen Vojtěch Filip nebo Kateřina Konečná. Strana musí být tým. Pak se podaří i modernější PR, které nám chybí.

Proč si tedy strana, ve které tak všichni projevují nespokojenost, zvolí zase Filipa? To se zeptejte delegátů. — Jakub Pokorný, Ondřej Leinert