Nový svět Tomáše Rosického
Ve Spartě se jako funkcionář teprve rozkoukává – a už má laso i z reprezentace. Kývne Tomáš Rosický?
VŠestajovicích, kde bydlí, mu už vyřídili registračku. Lákají ho, aby začal zase kopat, i když už jen pro zábavu. Ale Tomáš Rosický, bývalý kapitán fotbalové reprezentace, se zpátky do kopaček nežene.
„Upřímně, zatím mi to nechybí. Nechybějí mi tréninky, chystání se na zápas,“přiznal včera na setkání s novináři. „V den utkání mi nohy hrají, člověk vidí hřiště a šel by si čutnout. Ale ta týdenní příprava mi rozhodně neschází.“
A tak je klidně možné, že poprvé na trávník vyběhne až 9. června. V pět hodin odpoledne na Letné.
Tak je plánovaný výkop jeho rozlučkového zápasu.
Vypadá to na velký den. Ideální Rosického představa? Jeden tým složený z bývalých spoluhráčů z reprezentace, druhý z parťáků z Dortmundu a Arsenalu. Na jedné lavičce Karel Brückner, na druhé Arséne Wenger.
K tomu vyprodané tribuny, které by mohly tleskat třeba Nedvědovi, Čechovi, Fábregasovi, Flaminimu, Hlebovi, Metzelderovi, Sahinovi... A mnohým dalším, které Rosický postupně obvolává a snaží se zařídit, aby si na druhý červnový víkend udělali čas.
Jsou to už čtyři měsíce, co pohnutým hlasem oznámil, že končí kariéru. Čtyři měsíce od chvíle, kdy mu začal nový život. Ačkoli...
„Vlastně se toho až tolik nezměnilo. Pořád jezdím každý den na Spartu, jen místo dolů do kabiny šlapu po schodech o patro výš,“zlehčoval životní změnu, když včera ve světlé košili a šedém saku usedl na Strahově před novináře a vysvětloval, jak si zvyká na nový režim.
„Možná jsem udělal dobře, že jsem hned skočil do něčeho jiného a začal dělat nové věci,“přemítal. „Je to pro mě velice zajímavé.“
A zatímco s trávníkem se loučil se slovy, že už Spartě nemá co dát, teď je o jeho služby znovu rvačka. Kromě Sparty, kde jeho radám naslouchají trenéři i vedení, by ho ráda využila i Fotbalová asociace.
Její šéf Martin Malík by si přál, aby Rosický patřil do sportovní rady: ta by měla předsedovi pomáhat s otazníky kolem reprezentačního týmu.
„Kdo jiný než jeden z nejlepších hráčů v historii českého fotbalu by nám měl nabídnout kritický pohled?“ptal se včera Malík.
Logická otázka, ale s nejasnou odpovědí. Rosický si totiž zatím vzal čas na rozmyšlenou – nechce si naložit víc, než může zvládnout.
„Musím si to všechno dobře promyslet. Prioritou je pro mě Sparta, jednoznačně,“vylíčil. „Všechno je pro mě nové, učím se, co se jak dělá. A nechci nic uspěchat nebo dělat napůl.“
Rosický opět blízko národnímu týmu, jen v jiné roli? Ta představa je lákavá a může být i funkční, což dokazují třeba Němci.
V jejich širokém týmu už léta najdete OIivera Bierhoffa, český postrach z finále Eura 96. Bývalý útočník funguje oficiálně jako obchodní manažer, ale jeho slovo má v reprezentaci váhu ve všech ohledech.
U Rosického by platilo to samé, svými zkušenostmi ze zahraničí a jasnými názory by jistě pomohl. V Malíkových plánech by jako člen rady neměl radit jen s herními záležitostmi, ale se vším, co dění kolem národního týmu obnáší.
Zjednodušeně: pomoci vrátit český fotbal tam, kde byl v dobách, kdy se před Rosickým, Nedvědem a spol. třepala skoro celá Evropa.
„To je jediný pohled, ze kterého se na to snažím dívat. Rád bych pomohl, přispěl zkušenostmi, vážím si toho, že mě oslovili. Ale už tak teď prožívám velké změny. Musím zvážit, jestli je správný čas,“nedal Rosický jasnou odpověď.
Nedivte se, na jaře je toho na něj dost. Ve Spartě se ani nestačil rozkoukat a už asistoval u přestupů za velké peníze, zblízka sledoval změnu trenéra a kvapem se učil chodit ve fotbalové diplomacii. Plus časově náročná organizace rozlučky.
„Navíc se musím trochu udržovat, protože bych asi lehce nakynul,“usmál se včera. „Takže si občas zaběhám, projedu se na kole.“
A kopačky? Ty obuje zřejmě až na začátku června. Tehdy udělá poslední krok ze hřiště do kanceláře.