K Foglarovi a Čapkovi do bytu
Turistika po bytech láká. O pohled do soukromí slavných je mezi lidmi velký zájem.
Průvodce vytahuje z regálu zaprášenou papírovou krabičku. „Jestřáb rád mlsal,“říká a otevírá ji. Uvnitř jsou dvě desítky karamelových lízátek. „Ale pozor, lízátka jsou stará dvacet let,“dodává.
Stále stoupá zájem návštěvníků o podobná místa, jako je žižkovský byt spisovatele Jaroslava Foglara, přezdívaného Jestřáb. Zatímco muzea nebo galerie působí chladným dojmem, tady máte pocit, že jste u spisovatele na návštěvě. Na věšáku visí Jestřábův kabát a čepice, na stolku u okna, kde pracoval, stojí jeho ruský tranzistorák a na okně u telefonu je otevřený diář s telefonními čísly. Vše vypadá, jako by si spisovatel jen odběhl na družinovou schůzku do klubovny svého legendárního skautského oddílu.
Zastavil se tu čas
Než se byt otevřel návštěvníkům, předcházela tomu dlouhá právní bitva. Když spisovatel v roce 1999 zemřel, byl kvůli právním nejasnostem jeho byt úředně zapečetěn. Více než šestnáct let trvalo než se ho znovu podařilo odemknout novému vlastníkovi, kterým se stala Skautská nadace Jaroslava Foglara.
„Při úklidu odhalujeme spoustu Jestřábových tajemství,“říká Roman Šantora z nadace, která Foglarův byt spravuje. Objevily se i neznámé spisovatelovy deníky. A zatímco všechny písemnosti teď třídí Památník národního písemnictví, soukromé předměty v bytě zůstaly.
Je tu sbírka Ježků v kleci, legendárního hlavolamu, který měl zásadní úlohu v jeho románech o Stínadlech, je tu spisovatelova knihovna, kde nechybí ani Pionýrská encyklopedie. „Foglar říkal, mám ji tady, abych věděl, co ode mě opsali,“popisuje zasvěceně průvodce.
Jsou tu i mnohem obyčejnější věci, Foglar byl vášnivý sběratel, sbíral třeba víčka od limonád nebo pohledy. „Víte, jakou měl Jestřáb velikost bot?“ptá se a místo odpovědi ukazuje plátěnky, podobné jako mají na nohou i někteří účastníci prohlídky. Černé tenisky jsou dvaačtyřicítky.
V regále nejsou jen lízátka, ale i tisíce papírových odstřižků, tužek nebo bloků. „Jestřáb miloval papírnické věci, jako dítě v papírnickém krámě vyrůstal, tyhle věci mu to vždycky připomínaly,“vysvětluje.
O prohlídky je obrovský zájem, ale kapacita je omezená i proto, že se byt nachází v sedmém patře běžného činžáku. Na nepravidelné prohlídky skupinek zájemců si prý v domě ještě nikdo nestěžoval.
Unikátní atmosféra bytu má i odvrácenou stranu. Byt je po letech neúdržby v havarijním stavu. V jedné místnosti je propadlý strop, je potřeba vyměnit všechny rozvody a průvodce návštěvníky varuje, aby neotevírali dveře záchoda. „Netušíte, co tam čeká,“varuje. V létě byt čeká rekonstrukce a poté nadace zvažuje jeho další využití.
Byt Otce národa
Čas se zastavil i pár kroků od Václavského náměstí, v samotném centru Prahy. V jedné z bočních ulic je byt, kde se zrodil moderní český národ. Žil zde „Otec národa“František Palacký i jeho zeť F. L. Rieger či národohospodář Albín Bráf. Lidé, kteří jsou dnes pro většinu lidí jen někým, po kom je pojmenován most nebo park.
Byt v paláci, který dodnes patří potomkům rodiny obrozenců, nyní spravuje Národní muzeum. Je nacpaný relikviemi 19. století. Je plný nábytku, obrazů, fotografií i sbírek nashromážděných několika generacemi slavné rodiny. V salonu se scházeli všichni, kteří v druhé polovině 19. století něco znamenali.
I tady sázejí na jedinečnou atmosféru starobylého bytu. Prohlídky, vlastně originální divadelní představení, jsou dlouho dopředu vyprodány. Představení Prosíme nesahat je věnováno přímo rodině. „František Ladislav Rieger slaví dvě stě let, tak jsme přidali kromě něj další dvě divadelní představení,“říká Kristýna Hlavatá z Národního muzea. Do bytu se tak vrátí i Božena Němcová, jedna z jeho častých návštěvnic.
Divadelní představení Prosíme nesahat dokáže mezi obrazy a historickým nábytkem udělat z mramorových soch lidi z masa a kostí i s jejich starostmi. A to vše pod dohledem kurátora v bílých rukavicích, který nakonec neodolá a ukáže divákům třeba i Palackého mozek. Divadlo je nevtíravou hodinou dějepisu, jak je snadné se jedním podpisem stát z vůdce národa zrádcem, kterému jeho vděční Češi celou noc mňoukají pod okny a také vytlučou okna dlažebními kostkami.
Za Čapkem snad ještě letos
Milovníci návštěv a šmejdění po bytech slavných se mají na co těšit. Praha 10 připravuje otevření bytu spisovatele Karla Čapka v jeho vile na Vinohradech. Spisovatelovu vilu koupila i se zařízením od jeho dědiců radnice před pěti lety. Zaměstnala tím řadu odborníků na dlouhé měsíce, obsahuje totiž množství uměleckých děl, písemností, fotografií a dokumentů, které je potřeba sepsat, zaevidovat a po rekonstrukci vrátit na původní místo. Ve vile byly nalezeny například fotografie pořízené Čapkem nebo neznámé dopisy, které nebyly dosud publikovány.
„Připravujeme rekonstrukci, která by dle našich představ mohla skončit po roce 2020. Poté bude vila přístupná malým skupinkám veřejnosti,“slibuje místostarosta Prahy 10 Tomáš Pek a poodhaluje plány radnice s Čapkovou vilou. „Nechceme z ní mít klasické muzeum, chceme využít veškerého mobiliáře, který se váže k životu Karla Čapka, a umožnit tak lidem nahlédnout do jeho bytu, tak jak v době jeho pobytu ve vile skutečně vypadal. Lidé by podle něj neměli chodit do muzea, ale vlastně na návštěvu ke Karlu Čapkovi.
„O vilu má veřejnost velký zájem, proto zvažujeme, že ji letos, kdy si připomínáme sté výročí založení republiky, na několik málo prohlídek otevřeme,“slibuje Pek.