MF DNES

REVOLUCE v tělocviku přichází

Žádné nástupy v pozoru, nekonečné stání ve frontách na přeskok, poznámky za vyrušování. Naopak. Všechny děti mají míč, hýbají se, běhají a klidně u toho řvou. Takhle vypadá reforma výuky tělesné výchovy, kterou chystají její osvícení učitelé.

- Text: JANA BLAŽKOVÁ Foto: ARCHIV ZŠ JITŘNÍ V PRAZE jana.blazkova@mfdnes.cz

Můžete nahnat třicet dětí do tělocvičny, hodit jim míč, vzít píšťalku a nařídit, ať hrají vybíjenou. Většina pak bude v hloučku přecházet od kraje hřiště k dělicí čáře a marně čekat na letící míč. Také jim však můžete na tu vybíjenou hodit míčů deset nebo třeba i dvacet najednou. Hra pro většinu nezajímavá a neaktivní dostane úplně jiné rozměry a děti začne bavit.

Antonín Plachý, šéf vzdělávání Fotbalové asociace ČR a jeden ze spoluzakla­datelů projektu Hodina pohybu navíc, pod jehož hlavičkou úplně nová koncepce výuky tělesné výchovy vzniká, je pro věc pořádně zapálený. A revoluční změnu představuj­e na dalším příkladu.

„Představte si, že máte v tělocvičně dvacet dětí a chcete je učit přeskok přes švédskou bednu. Teď to bývá tak, že učitel ví, kam přesně si má stoupnout, aby se nikomu nic nestalo, protože to zná z vysoké školy, bude tedy žákům dávat dobrou dopomoc při dopadu a děti budou chodit jedno za druhým. Počet přeskoků minimální a nuda. Tohle myšlení potřebujem­e změnit,“říká Plachý.

Sám by na to šel úplně jinak. „Pošlu deset dětí tamhle vedle, dám jim dva míče a řeknu jim, aby hráli na dvou hřištích tři na tři a dva na dva třeba přehazovan­ou. To se jim nemůže nic stát, takže si jich ´nemusím všímat. A s těmi zbylými deseti budu cvičit ten přeskok. Když však budu ještě mazanější učitel, zaměstnám těch deset ještě tím, že jim k bedně přidám provaz na houpání, nějaký další menší přeskok a už mi jich v té frontě stojí jenom pět,“vysvětluje.

Tělocvik má zkrátka sloužit k tomu, aby se děti hýbaly, vykřičely a našly kladný vztah ke sportu. Jaký jiný předmět by měl dětem, které jinak prosedí dopoledne v lavicích, umožnit přirozeně se vyřádit?

„Dnes děti přijdou do tělocvičny a první, co slyší, je, aby hlavně nelezly na žebřiny, že se jim něco může stát. To přece není možné. Základní instinkt je úchop, malé dítě se na žebřinách udrží, proč je nene-

chat na ně lézt? Vždyť tam od toho jsou,“doplňuje kolegu učitel tělesné výchovy a také trenér fotbalu Jaroslav Teplan.

Právě tyto zásady se on a další lektoři z řad profesioná­lních trenérů a učitelů celkem šesti sportovníc­h svazů snaží při seminářích představit učitelům tělocviku z prvního i druhého stupně základních škol. „Jde o změnu v myšlení a také o trpělivost. Ze začátku, když jim tam děti začnou lítat a hulákat a učitelé jsou zvyklí na klid a disciplínu, to není snadné. Ale většinou stačí, když se jim to v hlavě překlikne a řeknou si: Aha, vždyť je to vlastně jednoduché, proč jsme se to neučili na vysoké škole?“vypráví Teplan.

ZAPOJILO SE UŽ 350 ŠKOL

Zájem o semináře je obrovský a prošlo jimi už na 900 učitelů. V projektu Hodina pohybu navíc, který vznikl s podporou ministerst­va školství v roce 2015, je nyní zapojeno 350 základních škol. A hlásí se jich víc a víc.

Zatím vše oficiálně probíhalo v odpoledním – družinovém čase. Škola má v rámci celé akce nárok, ale i povinnost vysílat pedagogy na semináře, kde se nové přístupy k výuce tělesné výchovy učí, ale také na zavedení výuky tělocviku pro děti z družin. Pro každý ročník – prvňáky, druháky a třeťáky – je to hodina týdně. Když se kapacita nezaplní, mohou družinové děti doplnit i ostatní. Do hodiny přichází lektor, který dá učiteli zpětnou vazbu, třeba pomocí videozázna­mu hodiny.

„Jsme velmi spokojeni s tím, jak projekt běží, zájem je obrovský. Máme převis požadavků, takže se ocitáme v situaci, kdy děti by dál chtěly chodit, ale kapacita tělocvičny již nestačí,“svěřil se bulletinu Zpravodaj pro pedagogick­é pracovníky ředitel ZŠ ve Velvarech Petr Došek.

Magda Nogová z třinecké Základní školy Dany a Emila Zátopkovýc­h si všimla ještě jedné věci: „Učitelé tělesné výchovy si pochvalují žáky, kteří loni projektem prošli,“říká. Jinými slovy: děti se naučily těm dovednoste­m, které by měly znát, tedy chytat, házet nebo třeba správně padat, a sport si oblíbily.

Ale zpět k otázce, která padá z úst učitelů na seminářích. Tedy proč se takový předmět – pracovně ho nazvěme třeba „Jak udržet třicet dětí v malé tělocvičně najednou v pohybu“– na vysokých školách budoucí kantoři neučí?

Problém je v tom, že děti na prvním stupni tělesnou výchovu učí obyčejně prvostupňo­ví učitelé (respektive učitelky). A ty se na něj na pedagogick­ých školách vedle češtiny, matematiky a dalších předmětů nijak zvlášť nespeciali­zují.

Fakulta tělesné výchovy a sportu, kde se vzdělávají učitelé tělesné výchovy, o zavedení nového předmětu neuvažuje.

„Ptáte-li se na předmět, který by byl zaměřen na všestranno­u pohybovou průpravu, pak uvažovat nemusíme. Takové předměty máte – například pohybové hry, netradiční sportovní hry, aplikovaná orientace a orientační hry, které jsou nabízeny jako předměty volitelné,“uvedl Jan Chrudimský, proděkan pro vnitřní záležitost­i a rozvoj FTVS. Témata všestranné pohybové přípravy jsou, jak dále řekl, řešena v povinném kurikulu v jednotlivý­ch předmětech, avšak s ohledem na věk žáků druhého stupně a studentů středních škol.

„Bez ohledu na zaměření na jednotlivá sportovní odvětví je vždy řešena problemati­ka všestranné pohybové průpravy, a to především prostředni­ctvím cvičení všeobecně rozvíjejíc­ích, přirozenýc­h (chůze, běhy, lezení, šplhání, skoky, překonáván­í překážek) s využitím vhodných organizačn­ích forem,“dodal proděkan.

Pokud jde o výuku učitelů tělocviku, pojede se tedy nadále podle „starých not“. Lásku ke sportu a také správné pohybové návyky si přitom děti musejí osvojit v raném věku. V době, kdy jsou malé, takže je pády tolik nebolí, kdy se vše tvoří, jak z hlediska orientace v prostoru, tak i ovládání vlastního těla.

Na druhém stupni základní školy je už na změnu návyků pozdě. „Pokud dětem učitel na prvním stupni neustále opakuje, aby nespadly, nelezly tam a tam, už to v nich zůstane. A pak se mi šesťák bojí míče. A když spadne, zlomí si ruku. To přece není normální,“vysvětluje učitel tělocviku Jaroslav Teplan z fotbalovéh­o klubu Tempo Praha, mimochodem čerstvý držitel titulu Trenér roku v kategorii žáků a přípravek.

PŘIJDOU LEPŠÍ ČASY?

Ministerst­vo školství, které projekt od počátku podporuje, je legislativ­ním změnám nakloněno. Pro začátek alespoň v tom, aby se skutečně začal proměňovat způsob výuky tělocviku na základních školách. A pak také aby se projekt Hodina pohybu navíc masově rozšířil. Ten totiž posledního půl roku kvůli nejasnoste­m, pod kým poběží, spíše spí. „Připravuje­me návrh legislativ­ních změn, které umožní od roku 2019 podpořit pohybové aktivity na školách přímo a plošně. Letošek je tak přechodný. Věříme, že se nám podaří prosadit i potřebný rozpočet,“řekl náměstek ministra školství pro sport Karel Kovář.

Změny vzdělávací­ch programů pro tělesnou výchovu jsou také v běhu. Takže podle náměstka Kováře učitelům, kteří se o proměnu výuky tělocviku snaží zasadit, už nic nebrání v cestě, aby se do toho pustili hned i při dopolední výuce.

„Součástí práce učitele je přece i to, aby využíval všechny známé moderní přístupy a nové poznatky. A každá výuka, tedy i tělesné výchovy, má být atraktivní a usilovat o vyšší zapojení žáků,“míní Kovář.

Takže, proč to nezkusit?

Jaký jiný školní předmět než tělocvik by měl dětem, které prosedí celé dopoledne v lavicích, umožnit přirozeně se vyřádit?

 ??  ??
 ??  ?? Snímek je z ukázkové hodiny, která se v rámci projektu Hodina pohybu navíc konala na Základní škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy Jitřní v Praze. Cvičí děti ze 3. B.
Snímek je z ukázkové hodiny, která se v rámci projektu Hodina pohybu navíc konala na Základní škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy Jitřní v Praze. Cvičí děti ze 3. B.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic